úterý 17. září 2019

A jsme ....





.... v druhé části, neplánované, naší fotoprocházky po Novém Světě a Starém Městě. Minule jsme se dostali Thunovskou ulicí dolů, a pak jsme se dali ulicí Sněmovní. Tady najdete jeden krásný pražský palác vedle druhého, ale i výstavní měšťanské domy. V jednom z paláců sídlí i pražská konzervatoř a hned vedle ní mne zaujal dvorek, no, spíš takový maličký roztomilý plácek s lavičkami pod krásnými katalpami. Ty vlastně byly to první co mne zaujalo. A jak koukám na železnou bránu, na ní se skví nápis Palácové zahrady Pražského hradu. Musím říct, že jako malá jsem byla s rodiči na Hradě každý víkend, měli jsme to kousek, ale hlavně jsme tam chodili, v rámci bontonu, na tzv. promenádní koncerty. Přiznávám, že já bych raději chodila v rámci bontonu na dostihy do Chuchle, ty koncerty byly pro mne neskutečně otravná záležitost. Hrála Posádková hudba Hradní stráže a zpíval s nimi, kdo jiný, než dechovkový král Pepi Zíma. Ještě kdybychom se alespoň tedy procházeli v doslechu a kochali se výhledy na Prahu ze zahrady Na Valech, ale ne. Tatínek striktně vybral místo, tam jsme dvě hodiny stáli a povinně koukali na účinkující. Takže je jasné, že dechovka byla pro mne v dalších letech něco, při čem jsem dostávala pravidelně osypky. A tak jsem vlastně ze zahrad Pražského hradu znala ty horní. Nutno dodat, že za bolševika byly tyto palácové zahrady dlouhou dobu veřejnosti nepřístupné a kochat jste se mohli jen pohledem přes zeď lemující zahrady horní. A tak zahrady pomalu chátraly. Po revoluci a nástupu Václava Havla na Hrad se otevřely veřejnosti, jenže se nebylo zas tak moc čím chlubit. Do doby, než přijel do Prahy na návštěvu princ Charles, známý to milovník zahrad a zahradnictví, a díky jeho štědrému daru se zahrady zas mohly po renovaci zaskvít v plné kráse. (no potřebovalo by to aby zas přijel, ale počítám že s nynější karikaturou dlící na Hradě by si asi moc nenotoval) Jenže ta krása zase už má na sobě dost vad. Ale zdá se, že se blýská na lepší časy, neboť dvě z celkem pěti palácových zahrad se opravují. Je to zahrada Ledeburská a Malá Pálffyovská....

A teď trochu historie. Palácové zahrady vznikaly na místech bývalého opevnění na jižním svahu pod Hradem. To v 16. století ztratilo svůj význam a tak se hradby zbouraly. Pozemky začala skupovat šlechta a bohatí měšťané. Postupem doby začaly na svahu u stavení která zde byla, vznikat menší či větší zahrady, které sloužily k obživě obyvatel. Ty později začaly sloužit jako vinice, které se zde udržely nejdéle. (Ostatně vinic tu najdete i dnes hojnost, nejznámější je asi vinice Svatováclavská, nad zámeckými schody) V roce 1580 zde vznikla první velká zahrada s okrasným účelem, dnešní Fürstenberská, a po ní další Malá a Velká Pálffyovská. Největší a také nejkrásnější ze zahrad, Ledeburská, vznikla až roku 1624. Původně tyto zahrady a parčíky vznikly ve stylu italské renesance, ale po jejich poničení při švédském obléhání roku 1648 byly přestavěny do dnešní barokní podoby.
Palácové zahrady tvoří tedy komplex pěti vzájemně propojených zahrad (dnes už to neplatí, část jedné z nich tvoří patří k Polskému velvyslanectví a tak je průchod do ní uzavřen) zabírajících plochu 7.710 m2  a tvoří je tyto zahrady :


1. Malá Fürstenberská 
2. Kolowratská
3.Velká Pállfyovská
4. Malá Pállfyovská
5. Ledeburská
Velká Fürstenberská je rozdělená právě na část nepřístupnou a část přístupnou. Díky tomu má ale vchod o pár metrů dále také v ulici Sněmovní. Jak je vidět z plánku, zahrady jsou navzájem odděleny zdí, a jedna z nich prochází po základech hradeb, které postavil král Přemysl Otakar II. Nicméně mají v sobě malé branky kterými se prochází. Dalo se jimi projít i na Zámecké schody, jenže díky bezpečnostním opatřením, zavedeným kvůli různým teroristickým útokům ve světě jsou tyto průchody uzavřené a střežené armádou.
Pokud zavítáte do Prahy, doporučuji návštěvu těchto skvostů zahradní architektury, jsou krásné v každém ročním období. Tedy krom zimy, to jsou uzavřené. A jako bonus získáte nádherné výhledy na Malou Stranu, Staré město ale i velkou část nové
 Prahy ....