.... zůstala na ocet nová Andělka. Objednala si jí sestra dceřinnýho partnera, prý koupím, zaplatím, dobře se odměním, nespěchá to ...
Takže když jsem dotvořila nové hnízdečko, které si objednala bývalá spolužačka, hned jsem sedla a vymýšlela anděla.
Hrála jsme si s ním celý týden, vymýšlela jak udělat křídla aby se daly šaty, které jsou samozřejmě, jak se na anděla sluší a patří bílé, vyprat, přešívala a zas zašívala, škrobila spodničku a tvořila stojánek. Když bylo hotovo, napsala jsem dotyčné že tedy má anděla hotového, napsala cenu a nic. Ticho po pěšině. Tak jsem napsala znovu, co tedy bude, jestli jí chce a zas nic. Až asi třetí den se optala na velikost a když jsem jí napsala jak je velká tak mi napsala že je moc velká a že se jí nikam nevejde. Podotýkám, že při objednávce nebylo o velikosti nic řečeno, a panenka má standartních 35 cm. Takže mi bylo hned jasné, že vůbec nejde o velikost, ale o cenu. Prostě čekala, že já si tu budu hrát nějakou dobu s andělem, místo toho abych dělala jiné věci které jsem kvůli tomu odsunula a ještě jí ho dám za pár šušní, nebo nejlépe zadarmo když je to ta přízeň. Jenže to není moje přízeň a zadarmo dělám jen pro Bobuli. I nejlepší kamarád mi za panenky které jsem mu dělala zaplatil. A tak tu stojí a čeká....
