09 července 2012

Detaily od chat....

Většina chat má krásně upravené zahrádky. Ale dneska mne zaujaly dvě velice hezké a do prostředí krásně zapadající skalky a jedna moc hezky obrostlá a kytičkami ozdobená chata....




Je to moje gusto, použití kamenů a starých kořenů a pařezů...

Tahle chata má na své majitele štěstí, jak předchozí tak i nynější mají smysl pro estetično a mají rádi kytičky. A proti zelené stěně s přísavníku se balzamínky krásně vyjímají...

Kytičkové....květy ušlechtilé, zahradní...

Cestou zpět jsem to vzala okolo chat, abych viděla co je nebo není kde nového. Po Velké Vichřici většina chatařů využila možnosti a když bylo vyhlášené povolené kácení z důvodů bezpečnosti, vykácela všechny vzrostlé stromy které zůstaly stát. I ty, které nebyly nalomené, či polovyvrácené. Je pravdou že teď mají spoustu sluníčka, chyty mezi těmi stromy musely být docela studené a vlhké, ale stále tam ty stromy vidím a chybí mi tam....



Ta denivka se mi málem nevešla do záběru, jak měla velký květ...


A krásný exemplář Yuka filamentosa. Letos mi nekvete, starší části odumřely a nové letošní pokvetou až za rok...





Motýlí...ti ostatní které neznám

A nakonec výběr motýlů které neznám....pokud někdo z vás je znalcem prosím o jejich zařazení....
Tohle byl krásný kousek, jak s rozevřenými křídly, tak i se zavřenými. A držel se na pelyňku. Když jsem šla tam vyfotila jsem ho takhle....


...a když jsem šla zpět tak takhle....v tom samém místě jen na bojínku. Ale ty pelyňky byly kolem.


Něco mezi můrou a motýlem hodovalo sse čmeláky na jetelu bílém....




Ještě větší detail jak sosá....


Tady ten fešák se roztahoval uprostřed cesty, než jsem ho zaostřila párkrát na něj káplo a myslela jsem že mi mezitím odletí. Naštěstí vydržel...


Hnědásků lítalo taky dost, ale ti už vůbec nechtěli sednout, až na těch kolotočníkách, ale taky jen z profilu.



Tolik co se týče motýlů....


Motýlí...Bělásek zelný

Bělásků okolo mne létalo spousty, ovšem dělali naschvály v tom, že se nechtěli ukazovat celí, jak zmerčili že je fotím sklapli křídla a dělali že tam nejsou.....tudíž většinou jsou z profilu....


Vyjímečně jeden z anfasu....




Tenhle exemplář se uřejmě někde popral, měl křidélka trošku oškubaná...








Motýlí....Babočka admirál

No motýlů nebylo moc druhově, za to co se týče počtu fotek dost...ale lovit je dalo někdy fušku...buď se přede mnou třepotali a nechtěli sednout, nebo mi vylétali zpod nohou, až jsem netrefila na tuhle babočku kopřivovou, buď byla líná, nebo to byl motýl exhibicionista...dalších komentářů netřeba....










Hmyzí....

Co se týče hmyzu tak tam už to bude se jmény o dost horší, nevím kolik jich splaším...díky své zahradnické a květinové vášni mám doma spousty atlasů a knih o kytkách, leč motýlí a broučí jaksi se nedostávají....


Tak se čmelákama to ještě jde....



Není moucha jako moucha, le jak se která jmenuje, to fakt od mě nechtějte....



Tohle tedy nevím, všechno co bych řekla by bylo plácnutí do vody, takže se nebudu před znalci ztrapňovat...


Tesařík černošpičký spolu s pavoučkem a ješt nějakou černou brouččí havětí na květu hlaváče fialového.


Zase nějaký druh mouchy....těch bylo dost a dost....


A totok broučí hemžení a skupinový sex už si vůbec netroufám hádat co je...můj atlas brouků je hodně zastaralý, protože jsem tam nic podobného tomuto broukovi nenašla. Ale vzhledem k tomu, že to bylo blízko lesa....


Kytičkové...květy luční

První část cesty byla ve znamení focení květů lučních....pokud budu vědět názvy přidám.

Hvozdík svazčitý, známější jako Slzičky Panny Marie...



Vrbka úzkolistá...po větrné kalamitě v Tatrách jejich úbočí právě ona zahalila do fialové....


Zvonek kopřivolistý....vypadá, že se ráno zapoměl oholit. A to je hned vedle cesty...


Mateřídouška vejčitá....



Hadinec obecný....krásně zbarvená kytička z tak nepříjemným jménem....


Šťovík (kysláč) luční



Chrpa čekánek alpská...


Třezalka tečkovaná


Kolotočník ozdobný


Hasivka orličí....ještě není úplně rozvitá....


Tak to by bylo co se týká květů lučních všechno....

Prolog....

Juchú, dneska jsem konečně po měsíci a půl vyrazila na procházku do lesa....buď jsem byla pryč a potom napravovala škody které za mé nepřítomnosti vznikly, nebo jsem se vrtala v záhonech a nebo byla buď vedra nebo naopak stále pršelo. Takže když se dneska ochladilo na přijatelnou teplotu, nepršelo ani nepálilo sluníčko, nemusela jsem nic dělat protože jsem na oběd připravila květákové placičky, vyrazila jsem jen s foťákem a taškou v kapse, kdyby náhodou byly nějaké houby. Svižně jsem vyšlápla kopec, abych stejně svižně nahoře padala na ústa a vydejchávala tu svižnou chůzi. Přede mnou se po cestě třepotali motýli a já se třepotala s foťákem za nimi, ovšem vyfotit se nachávali opravdu jen zřídka. Ale pak to stálo za to.
Hmyz různého druhu také nezahálel a na kytičkách buď sál, nebo páchal orgie...takže některé fotky bych měla uveřejnit zřejmě až po desáté večer....
Než jsem se dotřepetala a dokopala do lesa uběhla skoro hodina, houby jsem žádné nenašla, sice bylo vidět na cestách že se tudy zcela nedávno prohnaly pěkné proudy vody, ale v lese jako takovém bylo stále docela sucho. Ale pár zajímavůstek jsem objevila, včetně toho, že nám naše místo kam jsme chodili sbírat už dva roky pravidelně hřiby zarostlo zcela hasivkou. A máme po houbách! Pak jsem tu objevila také jeden velice mohutný a vznešený buk, který stěží obejmou dva lidé. Několik krásně upravených skalek tak jak to mám ráda, staré kořeny a kameny... Pohledy do krajiny....prostě fajn procházka se vším všudy....

Naše děti a stanování....

Naše děti nemají buňky pro spaní pod stanem. Ani nemají mít po kom. Já jezdila na naší milovanou chalupu a jakékoli nabídky na letní tábory jsem odmítala. Proč bych měla jezdit někam na organizovaný tábor,když jsme měli svou úžasnou dětskou partu, svoje neorganizovaná (rozumějte dospělými) dobrodružství a své hry. Navíc vše korunováno rybníkem hned u dveří a lesy kolem dokola...takže stanování u mne jaksi neprobíhalo.
Později jsme s nimi jezdili na lodi, což bylo asi stanování nejbližší. I když člověk byl pod dřevěnou střechou a teoreticky chráněn dobře před deštěm. Opravdu jen teoreticky, praxe byla jaksi odlišná....pršelo všemi možnými i nemožnými místy....
No a pak jsme se přestěhovali sem na ves a děti objevili mezi vším co se přestěhovalo s námi starý manželův stan. Malé áčko pro dva. Vytáhli si ho tedy vždy jak se udělalo teplo na zahradu, hrdě vztyčily a dovnitř si natahali svoje hračky. Pokud pršelo, přišla k dobru igelitová plachta, protože stan už byl opravdu starý a vůbec ne nepromokavý.
O něco později dostali od sousedů starý velký rodinný stan, s přední stěnou z které se dala udělat markýza. A začalo jejich stanovací období, ovšem v jejich podání. To znamenalo že si dovnitř nanosili staré matrace z půdy, na ně deky, na to prostěradlo a peřiny, na mladýho umělohmotnou tatru naložili starou baterii z náklaďáku, na ní si napojili lampičku na svícení, dokonce si tam dali i televizi!!! a jiný všemožný komfort, takže to spíš vypadalo jak u beduínského náčelníka než v normálním stanu. A na celé prázdniny se tam odstěhovali i se svými kamarády. Není divu, že se jim do takto vybaveného stanu hrnuly davy kamarádů.
Takže pro mého syna bylo opravdu velké dobrodružství, když ve věku dvacetisedmi let řádně jen se spacákem a karimatkou spal s přítelkyní jednu noc pod stanem. Taky byl z toho řádně zdrchán a prohlásil že již nikdy více!!!
Dcera ta též po prvním stanování když byli s přítelem a jejich rodinou na cyklovýletu bez ubytování po první noci ve stanu další odmítala a chtěla se navrátit zpět.
Tak si říkám, ochudili jsme je o něco, nebo ne? Měli jsme je i přes jejich odpor posílat na tábory? A co vy a táboření a stanování?