úterý 21. srpna 2012

Kudy cesta?....

Hádej, hádej hadači...

A zase jedna hádanka, co že jsem to vlastně vyfotila...není to žádný architektonický detail ze zámku v Průhonicích i když tam jich bylo hodně a krásných, a možná by se dalo říct, že stavitelé gotických katedrál a kostelů by si z něj mohli vzít mustr. Je to ale dílo matičky přírody, která také dokáže divy i divné věci....
Jsem zvědavá jestli se někdo přiblíží pravdě....

Narozeninový výlet...

Po víc jak týdnu pobytu jsem se rozmýšlela jestli jet domů nebo ještě zůstat. Pak ale do toho přišel ten nešťastný rozchod a tak jsem přemlouvala dceru ať za mnou přijede, protože co by taky doma dělala se dvěma chlapama který se až tak nevcítí do toho co právě prožívá a navíc prostě maminka umí pohladit jak na duchu tak i po těle.
Takže sice po po určitém váhání přijela. Byla jsem ráda že tu cestu zvládla odřídit bez problémů, protože po příjezdu se mi hned sesypala do náruče a brečela dost dlouho.

No a tak jsme se pro zlepšení nálady a jako narozeninový dárek rozhodly vyrazit do Průhonického parku. Je to park vskutku pohádkový, však se tu také nespočet pohádek natáčel, má k tomu všechny předpoklady protože kde najdete tak blízko u Prahy krajinný park se všemi možnými scenériemi.
A co o parku říká průvodce?

Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě ARNOŠT EMANUEL SILVA - TAROUCA.Využil členité údolí potoka BOTIČE a jeho přítoků DOBŘEJOVICKÉHO a ZDIMĚŘICKÉHO potoka.
Použil původní dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami.
Jako základ založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho snažení je vrcholné krajinářské dílo světového významu.
Park je cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích i cizokrajných dřevin - okolo 1800 druhů. Vyjímečná a pověstná je sbírka rododendronů čítající kolem 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.
Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO.

Tolik suchá teorie. A teď praxe. Park je opravdu nádherně koncipovaný, využití vody je do nejmenších detailů, a co se týče těch geniálních průhledů je to opravdu mistrovské dílo. Ale vzhledem k tomu, že zde není moc květinových parterů, jste stále v zeleni. Myslím, že opravdu nejkrásnější je park v době kdy kvetou rododendrony a azalky, to opravdu musí hýřit barvami, protože jsou ta keře rozložené v celém parku tudíž je stále se na co dívat. A dvě další ale a výtky mám a myslím že to je dost podstatná vada na kráse. Při zaplacení vstupného dostanete sice krásnou mapku s vyznačenými třemi okruhy i s délkou a časem, dokonce i barevně odlišenými, jenže nic takového už není v reálu. Takže se vlastně jen dohadujete kudy vlastně jdete. Na rozcestích kterých tu je opravdu hodně jsou místy sloupky s čísly zastavení ale už pořádně nevíte jestli doprava, doleva nebo rovně. Myslím že barevné vyznačení odboček na nich by vůbec nebylo od věci. Protože když odbočíte jinam neztratíte se, ale buď se dostanete na jedno místo dvakrát, anebo a to spíš, nedostanete se tam kam by jste se podívat chtěli a přijdete o zajímavá podívání. Nevím jak to je se zapůjčenými sluchátky, jestli ta vás navigují nebo ne, ale jak bylo vidět, moc lidí s nimi nechodilo. A druhá výtka a to je věc podle mne v arboretu a parku dost důležitá je to, že je zde absence popisek co je za který strom, keř či květinu. Ne každý je odborník dendrolog nebo botanik a tak i já poznala všeho všudy jen pár stromů a květin. Nemusí být všude, protože stromy i některé květiny se po parku opakují, stačilo by jen u jednoho, nebo dvou a u dalších které potkám už vím co jsou zač. Tohle je soustředěné jen na několika místech kde je tzv. audioprůvodce, jenže zase když je minete díky neoznačené trase víte prd.
Kom těchto dvou výtek jsem byla nadmíru spokojená, jak s počasím tak i s možností fotit co se kde dalo. A že se dalo.... Dávám jen pár fotek, zbytek je v galerii.


Zámek sám o sobě je dost zvláštně situovaný, nikdy ho nedostanete až na jedno místo vcelku do záběru. Ale z hlavní vyhlídky se vám najednou vyloupne v celé kráse. Což je právě tenhle pohled. Taky ukázka geniálnosti a hlavně vizuální fantazie hraběte Taroucy.





Tyhle vysoké stromy jsou naše známé ze zahrad, túje z kterých se dělají živé ploty. Tady dosahují závratných výšek a kmeny mají v průměru okolo osmdesáti centimetrů.



Jedna z mála květin u kterých jsem zjistila jak se jmenuje. Terčovka dřípatá.



Tohle bych zase odhadovala na nějaký druh hořce...nebo snad zvonek? Kvetlo jich tam hodně, ale podle barvy i tvaru a vzhledu květu bych tipovala ten hořec.



Ani srnky nesměly chybět, pásly se v pohodě zvyklé na obdiv návštěvníků.





A na rozloučenou ještě jednou zámek. Doufám, že vám odkaz na galerii nebude dělat problém, protože je tam hodně přes sto fotek....