Ještě naposledy zabloudíme .....

 

.... mezi květy, a to po dlouhé době

v hrátkách s obrácenou čočkou na jednom ze starosklíček. To si tak jeden oblíbí jedno starosklíčko, a pro něj zapomene i na ty ostatní. Takže občas prostě to nejzapomenutější vezmu vyvětrat ....

Než se opět podruhé ....

 

.... vypravíme k sousedům do Polska, uděláme

si malou odbočku k trochu jiné fototvorbě. Tedy vy, kdo chodíte na blog k Petrovi / Čerfovi už jí moc dobře znáte. Jedná se o focení metodou ICM čili s úmyslným pohybem fotoaparátu. Mě to nedalo, a musela jsem to začít zkoušet taky.  Samozřejmě že Petr má v tomhle předstih a proto i jeho fotky jsou mnohem propracovanější a sofistikovanější. Takže mi dovolte abych vás pozvala na výlet do abstraktního fotosvěta ....

Slíbila jsem vám ....

 

.... pokračování mé cesty lesem focené 

ovšem tak trochu speciálně upraveným objektivem. O téhle úpravě jsem ze starosklíčkářských skupin věděla dlouho, a přemýšlela kde bych si ho tak nechala upravit. Jenže pak se mi z téhož zdroje dostalo do rukou video jak na to, a zjistila jsem, že to je vlastně úplně jednoduchý proces a tak jsem se do toho dala. Sice jsem neměla ty patřičné nástroje k povolení šroubení které drží přední čočku, ale to bych nebyla já, abych nevymyslela něco jiného. Vyšlo to, v objektivu bylo dost místa , čočka padla kam měla a já konečně měla to co jsem vždycky obdivovala. Je pravdou, že takto upraveným objektivem všichni většinou fotí květiny, ona tak nejvíc asi vynikne ona úpravička, ale to bych zase nebyla já, abych si neřekla a co takhle zkusit fotit i větší části, třeba les? Cestu lesem? A tak jsem si to zkoušela a zkoušela. A co z toho vzniklo uvidíte právě dneska. V premiéře na blogu .....

K dnešnímu článečku ....

 

.... mě inspirovala Evka z blogu ES - ideas 

která psala o své koupi krásných pivoněk, a svém pokusu je namalovat. Já malovat neumím, tedy barvami. Raději maluji světlem, čili fotím. S Evkou sdílím společnou lásku k pivoňkám, několik jich na zahradě mám, a stále vymýšlím kam dosadit další. A samozřejmě nikdy neodolám si je dát do vázy. Tím pádem se dostávám k jádru věci. Od loňska mám pár fotek kdy jsem si trochu hrála s vázou posledních květů které jsem po deštích ostříhala a foťákem. Nějak na něj stále nebyl čas, nebo se nehodil. Až teď, kdy nastává opět jejich čas ....

Když není co fotit ....

.... a jsou svátky a vy jste pěkně nabaštění

a vůbec, ale vůbec se vám nechce nic dělat, natož vylézt ven, kde je stejně pořád hnusno, tak vás napadají různé věci. Mě tedy dalo by se říct blbosti. Mám tu na poličce už od podzimu rozpadlé květenství kozí brady kterou jsem měla v plánu vyfotit. Jenže jsem do ní nechtě drcla a ona se mi rozložila na prvočinitele. A já na ně pořád koukala a koukala, až mne napadlo strčit pod ně jeden tmavý papír a za ně druhý, vzít sprej s vodou, postříkat je a zkoušet si na nich různá starosklíčka. Co vzniklo můžete vidět dnes. Použila jsem Pentacon 50/1,8 a Helios 44-2 50/2 plus použila výřezy ....

Aby jste si .....

 

.... po poslední procházce Prahou

trochu odpočinuli, mám pro vás něco trochu méně únavného. I když jak se to vezme. Nebudete namáhat tělo, anóbrž hlavu. Objevila jsem jednu zajímavou apku která mě tedy hodně baví. (Ostatně letošní moje PFka vznikla v ní) A tak jsem si řekla, že by díky ní mohla vzniknout nová zábava. Hádanky .... Jmenovitě hádanky fotografické aneb Jak znáte dobře naše památky? Jedná se o to, že vám sem předhodím vždycky nějaké notoricky známé památky, ovšem upravené v téhle aplikaci a vy budete moci hádat o jakou památku jde ....

Takže jdeme na to. 

Jen napovím, že první památka se nachází nedaleko druhé a zbylé dvě fotky jsou jedna a táž stavba. Obzvlášť druhou fotkou jsem tuším dost napověděla o které stavby jde 😉 ....

Ať .....

 

Kouř, sluníčko, stromy a .....

 

.... správný úhel pohledu. To je to

oč tu dneska běží. To jsem si tak jednou dělala pořádek na zahradě, pálila větve a ejhle, co mi z toho vyšlo! jednou už se mi takové fotky podařily před mnoha lety u kamaráda na chatě a od té dob

y nic. Ono se to sice zdá jednoduché, ale aby se sešla ta správná konstelace to někdy trvá hodně dlouho ....

Z focení v plenéru ....

 

.... k focení doma. Koupila jsem si před nějakou

dobou takové zařízeníčko které se jmenuje light box nebo také fotostan. Je to bílá skládací "krabice" s dvěma LED pásky, jeden na přední svícení, druhý na zadní, která má možnost přidávat různobarevná pozadí. Používá se hlavně na produktové focení a já si jí koupila na focení těch mých šitých panenek. Jenže se ukázalo že panenky jsou větší než samotný box a tak mi slouží spíš k různým hrátkám s květy nebo skelety listů či květů. Na FB sleduji jednoho fotografa který má neskutečně jednoduché ale o to víc působivé fotky květin. Resp, detailů květů. A napadlo mne zkusit něco takového taky. No mám se ještě hodně co učit ....

A jsem v koncích....

 

.... s tím co vlastně dát na blog. Už dávno jsem

ztratila schopnost psát delší a smysluplné články, kde vůbec nevadilo, že nejsou doplněné fotkami. Měly (tedy snad) co říct i bez nich. Jenže teď když tahle dovednost zmizela  do pryč, jakmile vyprázdním archív a nevznikají nové fotky jsem totálně ztracená. Nevím o čem psát a nemám žádnou vycpávku v podobě fotografií. Tedy takových které by se daly označit za pěkné, hezké, krásné nebo koukatelné a dávaly nějaký smysl, a ke kterým by se dal napsat jakýst takýs článek.Tákže? Holt musí nastoupit ty, které ten smysl nemají, ale jejichž smyslem je, že vznikly že nevím jak vznikly. Je to tak. Občas, když nemám foťák, nebo dopadnu tak, že ho sice mám, ale zdechne mi baterka a nemám náhradní, nastupuje na scénu telefon, a ten je na zvláštní fotky přímo expert. O tom jsem se přesvědčila když jsem vloni o vánocích fotila ve Třebové. Nevím proč a z jakého důvodu mi vyfotil rovné a statické věci v naprosto zvláštních pózách a zkroucení, a ne jen jednu, ale většinu toho co jsem fotila. Nebo mi fotil když jsem to ani nevěděla a pak vzniklo něco, co je mi dodnes záhadou. Ať tím co to je, proč to má barvy jaké má, a kdy to vzniklo. Tudíž dnešní fotky jsou fotky velmi abstraktní, některé hodně zvláštní anebo částečně vlastně velmi nesmyslné ....

Když už jsme tu ....

.... měli z loňského roku poslední denní fotky,

poslední západové tak si dnes dáme poslední noční. Letos poprvé se mi zadařilo a nafotila jsem přes dvě stovky fotek. Ne nebojte se, tolik jich sem nedám, po podrobném zkoumání jsem jich přes padesát vymazala. Sem jich sice dám větší nálož než bývá zvykem, ale kdo se bude chtít podívat na všechny, má možnost tady ....

Nastává čas ...

 .... chmejření. Tedy odkvétajících bodláků a 

jiných rostlin, které se rozmnožují tím, že do světa vysílají svá semínka na padáčcích. Po první vlně pampelišek právě teď na podzim nastává ta druhá, bodláková. Takže chmejříčka najdete létat vzduchem, uvízlá v záclonách anebo, jako v tomto případě, v pavučině ....

Jen jednou ...

 

.... se mi podařilo nafotit hru 

paprsků slunce a kouře z ohně. Bylo to před mnoha lety u kamaráda na chatě. Tenkrát také pálil nějaké větvě a připravoval oheň na opékání buřtů a také tenkrát svítilo sluníčko z toho správného úhlu. Jak už jsem vážně tak prdlá, mám pořád při ruce foťák a neodolala jsem těm hrátkám. Některé fotky vypadají, jako kdyby za chatou vzlétalo UFO ....

Z trochu ....

.... jiného soudku. Inspirace. 

Věc která je důležitá pro jakoukoli tvůrčí práci. Je jedno jestli je člověk spisovatel, malíř, sochař, fotograf nebo si jen tak tvoří pro radost. Vždycky za jeho prací stojí nějaká inspirace. Něčím nebo někým. Už mnohokrát jsem při svých fotopokusech řekla, že pro mě je velkým inspirátorem Čerf, a po každém shlédnutí jeho výstavy se snažím inspirovat a zkoušet si jeho postupy. Nejinak tomu bylo i po té poslední. Mám moc ráda jeho Kouzelnou zahradu a fotky které vznikají zoomováním během expozice. Když jsem uklízela na chatě staré větvě a hromady šišek pálením, dým a sluníčko vytvářely zajímavé úkazy a tak jsem si vzala foťák a zkoušela si právě tuhle Petrovu techniku. No co z toho vzešlo posuďte sami. Rozhodně pořád je v tom pro mě Petr machr č. 1

Černobílá, bílá ...

 

.... a žádná výzva. 

Co si pod tím představit ? Výlet do archívu, včerejší focení a nemožnost nafotit posledních šesti témat podle mé představy či výskytu ve zdejších lokalitách. Prostě budu muset zbytek třicetidenní výzvy nechat až za dalších čtrnáct dní, kdy budu odjíždět na chatu a do Prahy a jinam na výlety a pak ještě k tomu jeden týden než se vrátím domů a stáhnu si fotky. Tím se tedy bohužel trochu rozhází význam třiceti dní. Ale i tak bych to ráda dokončila a ne to vzdala skoro před koncem ....

Z jiného soudku ...

.... si dneska dáme obrázky, 

aby to nebylo jen o kytkách. Po dubnovém superúplňku který jsem tu měla, dokonce i s netopýrem a čarodějnicí, přišel v květnu další. Ten už jsem fotila na chatě, bohužel tentokrát bez dlouhého skla, takže jsem musela dost ořezávat. Ale opět jsem do něj zakomponovala listí. Vlastně i tady to byla z nouze ctnost, nejlepší pohled byl právě směrem, kde rostou na zahradě břízy. Takže jsem musela volit mezi dráty VN anebo břízami. Ty mi přišly mnohem pohlednější ....

Červená se line ....

.... záře, červená se line záře.... oheň, oheň .... hřeje ruce, barví tváře, červená se line záře .... 

Myslím, že tenhle kánon znají asi všichni co kdy někde seděli u táboráku. Zpíval se na táborech, na čundrech ale i jen tak u ohníčku když se sešla rodina. A mne napadne vždycky když oheň vidím

a to nejen táborák, ale i v krbovkách na chatě. Focením těhle fotek jsem jen utvrdila sousedy o tom, že opravdu nejsem úplně normální, protože kdo si bude fotit oheň když pálí suché větve a stará prkna? No samozřejmě jen ta bláznivá Pražačka ....

To sluníčko mi ...

.... prostě nedá spát. O víkendu si pro změnu vybralo za cíl stěnu nad schodištěm. Tam jsem kdysi udělala takovou polici ze starých dřevěných futer která jsme měnili. Byla krásně tvarovaná a bylo mi líto je vyhodit. Takže jsem jen obrousila starou barvu a natřela novou lazurou. A jelikož zrovna tohle místo je děsně naprd s úklidem, protože dodnes tam není hotové zakrytí izolace střechy, není možné tam tak dobře mít všechno vymazlené a uklizené, navíc je i špatně přístupné, jako dekorace tam mám jak staré zajímavé lahve které jsme tu našli, tak i novější od vína které se mi něčím zalíbily. Do nich sušený řebříček a je hotovo. Čistě náhodou jsem nahoru pro něco šla a zaujalo mne nasvícení stěny. Takže hupky dupky zas dolů pro foťák a vyzkoušela jsem si pár záběrů ....

Procházkojc, Doležalojc....

.... jste jedna horší jak druhá! 😉😀Tak tady jí máte! ....

Pokud by chtěl někdo tenhle obrázek poslat někomu na čarodějnice, klidně si ho stáhněte....

Z čeho všeho....

.... může mít jeden radost. A stačí k tomu jeden komentář. Jmenovitě Tlusťjochův a k fotkám úplňku. Že by čekal na jedné netopýra... Musím říct, že mne tím ponoukl k jednomu experimentu.  A dneska jsem si s tou jednou fotkou pohrála a předkládám vám výsledek. Mám z něj, tedy za sebe, docela radost, obzvlášť proto, že nejsem vůbec zběhlá v práci s pozadím a maskami a vůbec vším  co dovoluje vkládat naprosto přirozeně do jedné fotky další věci a v čem třeba exceluje Majka (MarijaKes) .

A tak v rámci mé výzvy "Blogeři radostí proti Covidu" a s tajným přáním, že to udělá trochu radost i jmenovanému nakopávači tedy můj dnešní "výrobek" trochu neumělý, ale snad vám třeba vykouzlí i malý úsměv. Pokud ano, výzva splněna! ....