pátek 14. června 2013

Bojuju sama se sebou....3

A je to tu....krize třetího měsíce.
Ručička na váze jen neochotně leze k nižším číslům, a přiznávám ochotně že i já jsem trochu polevila v dosavadním úsilí. Nechala jsem se ukolébat těmi dvěmi předchozími úspěšnými měsíci a trochu víc začala hřešit. Vím že tohle období je naprosto normální a že čas kdy váha letí fofrem dolů vystřídá čas kdy se buď zastaví nebo to jde dolů po troškách a pomalu. Ale člověk se tím nesmí nechat zvyklat ani rozhodit a pokračovat dál ve své stanovené linii, což je pro mne alespoň ta dvě kila za měsíc. Nechci ještě začít s nějakými přídavnými spalovači tuku, nemám ostatně s nimi nějak zvlášť úchvatné zkušenosti, ale spíš se soustředím opět na vážení porcí a trochu víc šlapání. To jsem taky díky neustálé práci na zahradě dost vynechávala. Ale co je hodně pozitivní, že už na oblečení dost cítím že mi je volnější a některé kalhoty mi i začínají v pase sjíždět....

A jak jsem na tom s bilancí?

Váha: 14.5. 86,1 kg 14.6. 85,5 Kg
HO: 14.5. 106 cm 14.6. 106 cm
Pas: 14.5. 89 cm 14.6. 88 cm
Boky: 14.5. 109 cm 14.6. 107 cm

Takže je vidět že váha ee, nic moc vlastně jen něco přes půl kila, ale centimetry na některých partiích ubývají, což je směrodatnější než samotné vážení. A jinde zůstávají, k nemalé radosti některých...MrkajícíSmějící se

Včerejšek třináctého....

Včera ač nebyl pátek třináctého,
to datum dostálo svému. Nevím proč, jestli byly na slunci nějaké skrvrny, špatně jsem se vyspala nebo se prostě projevuje moje frustrace a strach z toho co bude, měla jsem prostě den blbec. Tedy ještě přesněji dopoledne. A všechnu to svou nenáladu a zlost jsem vychrstla v hodně velkém množství na hlavu člověku, který mne v posledních dvou letech drží nad vodou, pomáhá mi, naučil mne vážit si sebe samu, mít se ráda takovou jaká jsem, díky němu zvládám naší současnou dost nelehkou situaci doma (manželovi dvě nedobrovolné cesty rychlou, dceřiny soukromé osobní problémy, srovnání se s tím, že syn se osamostatnil a v neposlední řadě dost energii ubírající problémy ve sféře podnikání) a nebýt jeho asi bych už ležela na psychiatrii...naštěstí mne už tak trochu zná a tak to nebral nijak vážně a ani se na mne moc nezlobil. Protože asi věděl že i on na tom mém výbuchu měl částečně svoji vinu.
Takže o to větší radost mi udělali následující dvě věci.
Když jsem šla do schránky objevila jsem v ní zásilku řízků z rododendronů a azalek od Jarmilky, která asi jediná vzala vážně mou prosbu a já jí moc a moc děkuji za to, že si s tím dala práci, za kytky se nemá prý totiž děkovat, pak se neujmou..... Dneska půjdou do množárenského substrátu a pod sklo, protože jsem nejdřív musela koupit růstový stimulátor který už mi došel.
A druhá věc se váže k mé předchozí básni o darované růži. Pro změnu v mejlové poště mi přistála krásná rudá růže od Hanky a to rovnou v pěti různých podobách. I jí moc děkuju za to že mi ač nevěděla o mém extempore zvedla náladu tím že mi jí poslala....odpoledne jsem po cestě z masáží sice měla lehko po těle ale těžko na duši ale díky těmto dvěma blogerkám se mi přeci jen trochu ulevilo. Bůh žehnej blogovému světu....Mrkající

Hančina růže....