Od výletování si dnes ....

 

.... na chvilku odpočineme aby jsme nabrali

sílu na další putování a vrátíme se v čase zpět do května na jednu cestu do města v okamžiku kdy kvetly sakury. Zadařilo se mi zas po letech je odchytit, protože nebylo tak moc teplé počasí jak v minulých letech kdy odkvetly hodně rychle. Fotit je chodím do parčíku u místního gymnázia kde jsou už velké a letité stromy ....

Díky určité neznalosti, ale i vlastně .....

 

.... díky omylu, jsme další část putování 

skončili úplně někde jinde než jsme měli. Což se zas ukázalo jako ne úplně špatná věc. V případě deště, a ten se opravdu spustil už když jsme sjížděli z Pusteven do Dolní Bečvy kde byla naplánovaná zastávka na oběd, jsme tedy razili na poslední část výletu. Původně mělo jít o návštěvu muzea Tatry v Kopřivnici, jenže naše průvodkyně si to nějak popletly či co, a my skončili místo v muzeu Tatry v Old Timer muzeu. 

Špatné to vůbec nebylo, protože přece jen prohlížet si tolik aut která jsou v muzeu zrovna pro ženské, kterých bylo mnohem víc, není úplně to pravé ořechové. Tady byly taky, krásný, a bylo jich tak akorát aby se to člověku nezprotivilo. A ještě si mohl navíc posedět v útulném retro koutku u kávy nebo seběhnout po schodech dolů do cukrárny. Našlo se tu i pár opravdu raritních aut i autíček která by spíš člověk tipoval na šlapací než ta s motorem. A tak vás zvu na krátké zastavení. Více fotek najdete  v galerii zde .....

Ztratilo se spoustu času ....

 

.... a on tak rychle utíká. Máme tu konec července 

a já vám dlužím už tolik výletů. Ještě jsem neskončila ani s květnovými beskydskými zastaveními a už mám mezitím fotky z  dalších několika výletů po vlastech českých. A samozřejmě i mnoho fotek  květů divokých i těch šlechtěných, ba dokonce i něco málo exotiky. Takže se nebudeme zdržovat a vrhneme se na další ikonické místo České republiky, a tím jsou Pustevny.

Své jméno dostalo toto místo podle poustevny (pústevny) která zde byla v polovině 18. století postavená u první kaple na tomto beskydském hřbetu. Poslední poustevník jménem Felix zde zemřel pravděpodobně v roce 1874. Krása Pusteven přilákala členy frenštátského spolku Pohorská jednota Radhošť, kteří si dali za úkol zpřístupňovat odlehlá místa Beskyd, značit turistické trasy a stavět horské hotely a ubytovny. A tak v roce 1891 zde byla postavena první horská útulna nazvaná Pústevňa a po ní a vedle ní o tři roky později Šumná. Jelikož s nárůstem a velkým zájmem turistů brzy obě útulny přestaly stačit, oslovila jednota slovenského architekta Dušana Jurkoviče a ten pro Pustevny navrhl a postavil další dvě útulny ve slohu lidové secese Libušín a Maměnku.

Obě byly zpřístupněny v roce 1899.

Ale i toto bylo málo a tak v roce 1929 vzniká moderní horský hotel Tanečnica a v roce 1935 mezi Pustevnami a Radhoštěm hotel Radegast. Jenže Jurkovičovi útulny se během let pomalu dostávaly do havarijního stavu a až teprve v osmdesátých letech 20. století přišlo Valašské muzeum v přírodě s návrhem jejich rekonstrukce. Realizovala se až od roku 1995. V roce 1999 se otevřel znovuotevřela restaurace Libušín a v roce 2023 hotel Maměnka.

Ke zdejšímu koloritu patří už sto let i dřevěná Jurkovičova zvonička,  která byla v roce 1997 zrekonstruována též.

V roce 2014 ale došlo k ničivému požáru útulny Libušín, který prakticky zničil celou stavbu kde se nacházela i nádherná, umělecky cenná secesní jídelna. Šest let trvalo znovuzrození Libušína a tak 30. července 2020 znovu útulna otevřela své dveře prvním návštěvníkům.

K dalším stavbám patří i nová budova stanice lanovky z roku 2017 a Valaška - stezka mezi korunami stromů. 

Po jednom komentování ....

 

.... u Siraelxy na blogu, se mi o několik

dní později do mejlu ozvala jedna dáma, a nabídla mi jestli náhodou nechci spolupracovat. Že již spolupracují s řadou blogerek a tak jestli nechci rozšířit jejich řady. Trochu jsem popřemýšlela, vyzvěděla jak by spolupráce měla vypadat a nakonec kývla. 

Došly mi dvě poukázky na nákup do dvou e- shopů a poté jsem mohla napsat o své (ne)spokojenosti s výrobky plus dodat odkaz na určité zboží. Jeden z e- shopů má pod palcem veškerou zubní péči, což je jak určitě každý uzná, v dnešní době nedostatku míst u zubařů velice vhodný artikl. Pravda, bolavý zub si sami nevytrhneme, ale je v naší moci dělat všechno proto aby jich bylo co nejméně .... 

A teď se podíváme co všechno jsem vybrala.

Vzhledem k tomu, že používáme s mužem elektrické zubní kartáčky, jasnou volbou byly náhradní hlavice, které jsou hodně namáhané. Vybrala jsem si balení normálních a balení pro citlivé zuby. Musím říct že je opravdu rozdíl jestli se koupí originál nebo hlavice neoriginální. 

Další položka je bělicí pasta. Ty používám opravdu hodně, od různých značek, ale zatím jsem nezaznamenala nějaký zvlášť viditelný výsledek. Tudíž když jsem viděla v nabídce pastu s označením Extreme, řekla jsem si, že za vyzkoušení by to stálo. Zkouším pilně, ale zatím ani tady nějak markantní bělení nevidím.

Poslední položka nákupu byly pasty na citlivé zuby. To je záležitost

hlavně dcery, ta už dlouho s citlivostí zubů bojuje, a tak jsem pro ní vzala jedno větší balení past, protože u ní mizí hodně rychle. Tuhle značku používá a je s ní spokojená. Suma sumárum, spokojení jsme zatím všichni, i když u mě se viditelné bělení zatím neprojevilo. Zřejmě mám tmavší sklovinu, takže výsledek by se asi dostavil jedině při opravdu profesionálním zákroku u zubaře. A jelikož tuhle instituci zrovna nemusím, nezbude mi nic jiného než se spokojit s tím co je ..... 

Že je vám přes šedesát .....

.... to neznamená, že rezignujete na nákup 

pěkného spodního prádla. Alespoň já tedy mám moc ráda hezké, více či méně sexy (podle příležitosti) prádlo.  I když ho není komu předvést, tak pro vlastní příjemný pocit z toho že něco takového máte na sobě. A stejně jako Siraelxy, která si tam zakoupila nové plavky, i já si ráda kupuji prádlo u stejné firmy. U Astratexu. Paradoxně kdo mě na tuto firmu před lety přivedl byl kamarád, který se mnou konzultoval nákup pro svojí ženu. Prý, máte stejný vkus, tak co by sis vybrala ty. Musím říct, že já si tedy vybrala, a on na mou radu vybral i něco pro manželku. A tak od té doby pravidelně prohlížím, zkoumám a házím do košíku. Musím říct, že nejsem žádný drobínek, spíš více prostorově v některých partiích výrazná a tak mi vyhovuje velký výběr prádla, a to opravdu pěkného, v mé velikosti. Navíc na stránkách najdete i velmi dobře propracovaný návod jak se správně oměřit aby všechno sedlo jak má. A že sedne!

Jediné co si tedy moc netroufám vzhledem k postavě nosit jsou dámské legíny. Ano, mnohými zatracované jinými milované. Já tedy patřím k té první skupině, ve mě totiž evokují trauma z dětství kdy jsem musela nosit kamaše. Myslím že tím je postiženo hezkých pár generací, které si  peklo zvané kamaše zažily. Navíc i díky mé postavě jsou věc, která k ní zrovna moc lichotivá není. Ale nakonec jsem dala přednost pohodlí a domů si k dlouhým trikům koupila dvoje černé. Tříčtvrteční a dlouhé. Zjistila jsem totiž, že se mi v nich výborně zahradničí. Jsem zvyklá lozit po kolenou a to v džínách, mém nejoblíbenějším oblečení, není úplně pohodlné.....

Vloni jsem si zde koupila plavky a letos nějaké spodní kalhotky. Ale psssst, ty jsou jen mé osobní tajemství, které se hned tak někomu nevyjeví 😉

Myslím si, že když ....

 

.... že když se v roce 2012 stavěla v rožnovském

skanzenu rozhledna podle víc jak sto let starých plánů architekta Dušana Samo Jurkoviče nikdo si nedokázal asi představit, že o dva roky později se ukáže že to byla generálka na mnohem větší stavbu. Obnovu vyhořelého Libušína na Pustevnách. Obě stavby se stavěly stejně jak se stavělo před těmi sty lety, používaly se stejné postupy u všech prací. Od klempířských přes kovářské po tesařské.

Z Jurkovičovi rozhledny je možné vidět Vigantice, Hážovice, Tylovice, Kramolišov, centrum Rožnova s kopcem Hradisko, městské části Rožnova, obce v západní části Rožnovské brázdy či masív Radhoště ....

Na řadě je procházka ....

 

.... Valašskou dědinou. Vzhledem k tomu, že 

další cíl nás dvou byla i Jurkovičova rozhledna, a času nebylo nazbyt,  nevěnovaly jsme se úplně všem stavbám které v ní jsou. Ale podívat se do muzea, mlýna a juknout na kozla Vaška, který se klidně popásal na louce u jedné z chalup jsme musely. Stihly jsme to ale všechno naprosto v pohodě, žádný stres a krásně jsme se prošly. Dneska bude tedy zas o něco víc fotek. Ale nebojte, rozhledna bude mít svůj vlastní článek ....

V minulém článku jsme se rozhlédli ....

 

.... po části skanzenu jménem Dřevěné městečko. 

Podívali jsme se do kostela, prošli kolem obchodu a poštovního úřadu, i kolem dalších dřevěných domů. Dnes se tedy do některých podíváme i dovnitř, tak jak vypadaly když se v nich v minulém a předminulém století žilo. Jak mají tyhle skanzenové domy, chalupy a chaloupky občas rozličné podoby podle míst odkud jsou zrovna přivezeny, vnitřní vybavení se většinou moc neliší ať jste ve skanzenu na Vysočině, středních Čechách nebo na Valašsku. V chalupách bohatších sedláků jsou světnice pohodlnější a vzdušnější, v chalupách obyčejných chalupníků jsou co do prostoru i vybavení mnohem méně komfortní ....

Na rožnovský skanzen ....

 

.... jsem byla hodně zvědavá. Nejen kvůli tomu,

že se o něm všude psalo a píše, ale i díky setkání s ním na blozích jiných. Takže jsem jeho návštěvu velmi vítala. Asi jsem měla ale větší očekávání, možná právě kvůli tak velké popularitě jsem čekala něco jiného, ale za sebe (opravdu jen a jen za sebe) jsem byla docela rozčarovaná. Hned řeknu proč. Skanzeny mám ráda, o tom žádná, ale nějak mám pod kůží ten na Veselém Kopci plus Betlém v nedalekém Hlinsku. Asi jsem jimi nějak zhýčkaná, připadá mi že tam je víc rozmanitosti ale i takové jakési útulnosti. Možná proto, že jsou tam chaloupky a chalupy víc u sebe, že se k sobě tak nějak choulí. Je možné že na Valašsku byly a dosud jsou ty chalupy takhle rozeseté po kopcích. Možná že to pravé kouzlo je zde v zimě, možná při různých slavnostech. Ale asi zas bambilion lidí při nich taky moc kouzlo nepřidá. Nevím, ale pro mě osobně je prostě větší 

srdcovka Veselý Kopec.

Když jsme si rozdělili vstupenky šly jsme si s kamarádkou svým vlastním tempem a programem samy. Nejdřív se nabízelo Dřevěné městečko jehož ústředním bodem je kostel sv. Anny s tzv. Valašským Slavínem kde buď přímo leží nebo nepřímo přes svůj pomník mnoho známých osobností s regionem Valašska a Rožnovska spojených. Namátkou Emil Zátopek, Jiří Raška, Jarmila Šuláková ....