.... kdy jsem sloužila jako hlídací babička
( teď se mi to střídá, buď hlídám Bobuli nebo Matesa) se zase dostávám k počítači. Vymáčená jak okurka v láku, protože vodouch Bobule využívala možnosti ráchat se ve velkém bazénu beze zbytku a tak už jsme do něj lezly ráno v deset a s malými přestávkami vylézaly kolem půl sedmé. Ale byly to krásné dny, protože se mi dostávalo spoustu lásky od toho úžasného stvoření. Jen mi přišlo strašně moc líto že končí jí i nám jedna krásná etapa života, protože za pár dní už jde do první třídy. Zatím pořád moc netuší jak moc velký obrat to v jejím životě bude, a já jen doufám, že jí to těšení nezkazí někdo z učitelů nebo spolužáků jako se to stalo mému synkovi. Tam tedy zapracovala na zklamání ze školy paní ředitelka která ho měla jako třídní. Ale zpět od školních problémů k dnešní poslední procházce po lázních. Projdeme se a zároveň sen podíváme do kraje ....
