15 prosince 2012

Hrátky s časem....

Nebojte se, nepůjde o povídání o tom, jak zastavit či případně vrátit čas abychom vypadali opět mladší a podařilo se nám ulovit toho správného muže (ženu), těmi se hemží jiné blogy tomu věnované či různé časopisy. Jde o moje hrátky s časem při focení na manuál. A ještě lépe, jde o to když fotím vodu co ještě udržím v ruce když není stativ a ani nenosím sebou ještě ten doporučený sáček čočky do kterého se foťák uloží jak do pelíšku a může se fotit a jak potom ty obrázky vypadají, jestli se vůbec dají uveřejnit. Oblíbeným místem na zkoušení je splav kousek od nás. Zatím moc neteče, ale jestli bude obleva tak začne a to se teprve vyřádím....

Obrázky jsem postupně fotila s delším a delším časem.




Trochu to připomíná vzor zvířecí kůže a ne vodu....




Stejný záběr pro porovnání focený na automat.



A zase manuál s co nejudržitelnějším (pro mě) časem.





Média a šílení střelci....

Říkala jsem si, že téma konce světa se prostě nebudu věnovat. Jsou blogy, které si na tom postavili svou mega návštěvnost tudíž se jim do toho nebudu motat. Jde ale o něco jiného co mne k tomu přimělo. Totiž o neskutečnou mediální masáž, která se zvedla a která útočí ze všech stran. Dokonce už i jsou u nás koncerty PROTI konci světa. Pfůůůůůůůůůů, tak to je síla.... Horší ale je, co tato masáž dělá s malými dětmi. To si zřejmě naši velcí cenzoři, kteří jinak zakazují všechno co by ta chuďátka drobátka mohlo poškodit ve zdárném, zdravém a slušném vývinu. Takže se vypípávají neslušné výrazy (jako kdyby to neuměla) rozostřují se intimní partie (cha!) ale vesele se jim do hlaviček buší Damoklovým mečem a vyhrožuje se odpočítáváním vteřin, minut, hodin a dnů, kdy nastane den D a svět zanikne. Už jsem četla několik článků o tom, o kolik se ve světě za těch pár dní zvedlo procento sebevražd a zhroucení u dětí, které jsou dnes a denně vystavovány této mediální kauze. Kolik návštěv u psychologů a strach který je stále větší.
I já jako dospělý člověk, realisticky smýšlející, nevěřící na takové věci mám v jednom koutečku mozku takovou maličkou komůrku, do které se nastěhovalo něco jako pochybnost, či uvědomění si a otázka: "A co když přece? Co když se opravdu něco může stát?"....co potom mají dělat ta malá stvoření která nade vše milují své rodiče, zvířecí miláčky, své hračky když se jim od rána do večera připomíná, že si to všechno mohou užívat "už" jen necelých sedm dní?

"Byly to ještě děti, které měli před sebou celý život!" lká v cituplném projevu prezident Obama....
Ano, je to strašné, ty děti opravdu nemohou za to, že je Amerika dodnes zemí kovbojů, kde není problém mít doma legálně celou zbrojnici a ilegálně půl muničního skladu. Kde může mít žena která pracovala s dětmi legálně doma zbraně s kterými bojují američtí vojáci v Afghanistánu a navíc se k nim může mírnyx týrnyx dostat její dítě. Proč? Na obranu proti jiným šíleným střelcům? Jak je vidět moc jí to nepomohlo, její vlastní dítě jí s ní zastřelilo a pak dalších dvacet šest lidí z toho většinu děcek. Kdy si konečně Američané uvědomí že kontrola počtu a držitelů střelných zbraní, hlavně jejich zabezpečení, by asi byla celkem nutná? Že vůbec nošení a získávání zbraní by mělo být asi nějak regulováno? Kolik lidí ještě na tu benevolenci a zálibu v kovbojských zvycích doplatí svými životy?
Protože jak může mít doma zbraně člověk který se musel na příkaz soudu účastnit programu jak vychovávat své vlastní děti? Co vedlo dvacetiletého chlapce, tichého a premianta třídy k takovému rozhodnutí se zřejmě svět nedozví, sám se zastřelil. A třeba i on byl jednou z těch mediálních obětí vyhrožování o konci světa, a řekl si když už mají všichni zemřít tak je postřílím, aby to měli rychleji za sebou???

Prostě Velebnosti, jdu blejt!!!

Zimně detailní....

Sluníčko a sníh, případne sluníčko a led, to jsou atributy,
které slibují zajímavé a pohledné detaily.
Na několik z nich jsem narazila a tady vám je nabízím...