Poslední den loňského roku bylopět krásně slunečný,
byť po ránu to tak nevypadalo. První pohled z okna byl
hodně překvapivý, protože bylo všude bílo. Dost jsem se divila, protože
o sněhu mluvili jen v souvislosti s horami, a i když my máme tady
v Rybníku počasí nepředpověditelné, jak už se 25 let o tom den
co den přesvědčujeme, tohle bylo opravdu překvapivé.
Jenže když se člověk venku podíval zblízka, nebyl to klasický sníh, ale
zmrzlá mlha. Tvořila totiž na všem, včetně země, takový jemný
potah ne nepodobný tomu který vám vznikne, když si koupíte sprej z umělým sněhem
a nastříkáte si ho třeba na větvičky stromku. Takový méšeček vám na tom
vznikne, hebký a měkký. No a přesně tohle bylo venku.
Vypadalo to úžasně, obzvlášť v těch vysokých korunách stromů
a když se obloha úplně vyčistila a vysvitlo sluníčko bylo to jak v pohádce....
Jenže než jsem se vyprdelila já na zahradu, tak sluníčko zmizelo pod mraky
tudíž obrázky, které jsem nafotila tentokrát starým Industarem jsou opět
takové zasmušile nebarevné.
Na dnešek jsem měla sice trochu něco jiného v plánu, ale příroda si
se mnou ošklivě pohrála.
