Tady má cesta začala...z nádraží Česká Třebová. Víc jsem nestihla, protože mi jel hned vlak.
Takže.....Vlastně vám dlužím vysvětlení proč jsem do Prahy v pondělí jela, proč si tam málem nabila ústa a jak to bylo dál. Jak mnozí víte, v září mi umřel tatínek a teď se konečně začala projednávat pozůstalost. No tedy ono toho moc nepozůstalo, vlastně krom jediného účtu nic. Byt rodiče dávno prodali sousedům(strašně jsem jich tenkrát měla plné zuby, protože si otec vymínil své podmínky odkupu pro nás, které ovšem muž nechtěl akceptovat a teď se ukázalo že to bylo jedině dobře) dokonce jim bylo dlouhé počkat čtrnáct dní než bychom všechno propočítali a přihlásili tam dceru, podíl na bývalé chalupě který otci náležel nevím kdy přepsal na svého bratra, čímž jsme opět byli z dědictví tak trochu vyloučeni nejen já ale i mamča. Ostatně opět se ukázalo že krok to byl správný, takže se jednalo jen o peníze na společném účtu. A tady nastal kámen úrazu. Otec měl dvě děti z kterých zůstala naživu jen dcera, ovšem syn měl děti tři a dalším dědicem je moje mamča. Tudíž část z peněz je její, ale zbytek musí vyplatit jak dceři tak těm třem dětem.
No byla z toho hodně špatná, protože se jednalo o jejich společné úspory a teď najednou je musí vyplatit pro ní vlastně cizím lidem. A to jen proto, že otec ve své trochu harpagonské povaze nechtěl maminu napsat jako spolumajitelku účtu. A ta teď i své úspory tak musí oželet. Je to podle zákona, samozřejmě a ten nerozlišuje jestli jsou dědici takoví či makoví, jestli se s nimi vůbec stýkali nebo ne (nestýkali, v životě se neviděli) takže z právního hlediska je to O.K. Ne už ovšem z toho lidského....
Malá ukázka pro ty, které zajímá jak vypadají staré pražské dvorečky. Kdysi jsem si říkala
že by bylo zajímavé ty dvory a dvorky na Starém i Novém Městě i jinde zdokumentovat.
Možná se do toho v létě dám...Tento je krásně zrekonstruován, v průjezdu je dřevěná
dlažba. A sídlí tu samí advokáti a notáři....
A tak jsem nechtěla aby mamča už tak vystresovaná z předchozího předběžného jednání na to byla sama. Takže jsme v pondělí odpoledne vyrazily k notáři do Petrské ulice. Její dominantou je krásný gotický kostel sv. Petra a pozdně gotická Petrská věž, postavená jako samostatná zvonice pro tento kostel. Když jsem o tomto kostelu hledala informace vcelku dost jsem se podivila. A proč? Posuďte sami. Kostel nese jméno svatého Petra, ulice se jmenuje Petrská a je tu Petrské náměstí, tudíž by člověk předpokládal že když si zadá do vyhledavače sv. Petr, Petrská nebude problém. Ale je. Vyjede spoustu kostelů, ale ani jeden není ten který jsem hledala. A aby ne, jeho správný název je kostel sv. Petra Na poříčí! Pražáci určitě znají a vědí kde je ulice Na Poříčí a kde Petrská, a aby to ještě bylo zamotanější stojí v Biskupské ulici. Ať tak či tak, je to krásná ukázka gotické architektury a stojí za zhlédnutí.
A teď trocha historie....Kostel se nachází jak jsem již zmínila v Biskupské ulici na Novém Městě. Byl postaven jako farní kostel zaniklé osady Poříčí a odtud tedy onen název Na Poříčí. Gotická trojlodní stavba se vyvíjela v průběhu 12. až 15.století. Kostel i přilehlé pozemky věnovala královna Konstancie Uherská ( s jejím jménem jsme se už setkali u cisterciáckého kláštera Porta Coeli) rytířskému řádu Křížovníků s červenou hvězdou, který založila její dcera sv.Anežka Přemyslovna a kterému s malými přestávkami patří dodnes. Začátkem 14.století zde vznikla škola a v roce 1598 byla postavena pozdně gotická zvonice dnes známá jako Petrská věž. Mimochodem do školy zde chodil i K.H. Mácha. Během své historie kostel několikrát vyhořel, při obléhání Švédy byl i dost pobořen a nejničivější byl pro něj požár v roce 1680 při kterém shořel skoro celý včetně přilehlých budov i gotické zvonice. Škola a kostnice byly v roce 1894 strženy.
(zdroj inernet)
Petrská věž
A nějaké detailíky
Hódně starý náhrobek, datum jsem nikde nenašla. Je součástí zdiva takže je dost možné že tam je už z dob výstavby, anebo některé z přestaveb.
Ani u tohoto svatého nebylo jméno, jen letopočet 1717
Okénko spíš jak do hradu
Portál nad vchodem a v něm předávání klíčů sv. Petrovi. Ostatně ono předání klíčů je i ustředním obrazem hlavního oltáře namalovaným Václavem Vavřincem Rainerem.
A znovu detail oken
Naproti kostelu stojí fara, postavená v novorenesančním slohu roku 1894, tedy ve stejném roce kdy byla stržena kostnice a škola.Fasádu zdobí sgrafita s podobami českých patronů.
Nakonec ještě domy v okolí
