středa 13. února 2013

Farní kostel sv.Petra a Petrská věž...

Tady má cesta začala...z nádraží Česká Třebová. Víc jsem nestihla, protože mi jel hned vlak.



Takže.....Vlastně vám dlužím vysvětlení proč jsem do Prahy v pondělí jela, proč si tam málem nabila ústa a jak to bylo dál. Jak mnozí víte, v září mi umřel tatínek a teď se konečně začala projednávat pozůstalost. No tedy ono toho moc nepozůstalo, vlastně krom jediného účtu nic. Byt rodiče dávno prodali sousedům(strašně jsem jich tenkrát měla plné zuby, protože si otec vymínil své podmínky odkupu pro nás, které ovšem muž nechtěl akceptovat a teď se ukázalo že to bylo jedině dobře) dokonce jim bylo dlouhé počkat čtrnáct dní než bychom všechno propočítali a přihlásili tam dceru, podíl na bývalé chalupě který otci náležel nevím kdy přepsal na svého bratra, čímž jsme opět byli z dědictví tak trochu vyloučeni nejen já ale i mamča. Ostatně opět se ukázalo že krok to byl správný, takže se jednalo jen o peníze na společném účtu. A tady nastal kámen úrazu. Otec měl dvě děti z kterých zůstala naživu jen dcera, ovšem syn měl děti tři a dalším dědicem je moje mamča. Tudíž část z peněz je její, ale zbytek musí vyplatit jak dceři tak těm třem dětem.
No byla z toho hodně špatná, protože se jednalo o jejich společné úspory a teď najednou je musí vyplatit pro ní vlastně cizím lidem. A to jen proto, že otec ve své trochu harpagonské povaze nechtěl maminu napsat jako spolumajitelku účtu. A ta teď i své úspory tak musí oželet. Je to podle zákona, samozřejmě a ten nerozlišuje jestli jsou dědici takoví či makoví, jestli se s nimi vůbec stýkali nebo ne (nestýkali, v životě se neviděli) takže z právního hlediska je to O.K. Ne už ovšem z toho lidského....

Malá ukázka pro ty, které zajímá jak vypadají staré pražské dvorečky. Kdysi jsem si říkala
že by bylo zajímavé ty dvory a dvorky na Starém i Novém Městě i jinde zdokumentovat.
Možná se do toho v létě dám...Tento je krásně zrekonstruován, v průjezdu je dřevěná
dlažba. A sídlí tu samí advokáti a notáři....






A tak jsem nechtěla aby mamča už tak vystresovaná z předchozího předběžného jednání na to byla sama. Takže jsme v pondělí odpoledne vyrazily k notáři do Petrské ulice. Její dominantou je krásný gotický kostel sv. Petra a pozdně gotická Petrská věž, postavená jako samostatná zvonice pro tento kostel. Když jsem o tomto kostelu hledala informace vcelku dost jsem se podivila. A proč? Posuďte sami. Kostel nese jméno svatého Petra, ulice se jmenuje Petrská a je tu Petrské náměstí, tudíž by člověk předpokládal že když si zadá do vyhledavače sv. Petr, Petrská nebude problém. Ale je. Vyjede spoustu kostelů, ale ani jeden není ten který jsem hledala. A aby ne, jeho správný název je kostel sv. Petra Na poříčí! Pražáci určitě znají a vědí kde je ulice Na Poříčí a kde Petrská, a aby to ještě bylo zamotanější stojí v Biskupské ulici. Ať tak či tak, je to krásná ukázka gotické architektury a stojí za zhlédnutí.



A teď trocha historie....Kostel se nachází jak jsem již zmínila v Biskupské ulici na Novém Městě. Byl postaven jako farní kostel zaniklé osady Poříčí a odtud tedy onen název Na Poříčí. Gotická trojlodní stavba se vyvíjela v průběhu 12. až 15.století. Kostel i přilehlé pozemky věnovala královna Konstancie Uherská ( s jejím jménem jsme se už setkali u cisterciáckého kláštera Porta Coeli) rytířskému řádu Křížovníků s červenou hvězdou, který založila její dcera sv.Anežka Přemyslovna a kterému s malými přestávkami patří dodnes. Začátkem 14.století zde vznikla škola a v roce 1598 byla postavena pozdně gotická zvonice dnes známá jako Petrská věž. Mimochodem do školy zde chodil i K.H. Mácha. Během své historie kostel několikrát vyhořel, při obléhání Švédy byl i dost pobořen a nejničivější byl pro něj požár v roce 1680 při kterém shořel skoro celý včetně přilehlých budov i gotické zvonice. Škola a kostnice byly v roce 1894 strženy.
(zdroj inernet)



Petrská věž





A nějaké detailíky


Hódně starý náhrobek, datum jsem nikde nenašla. Je součástí zdiva takže je dost možné že tam je už z dob výstavby, anebo některé z přestaveb.


Ani u tohoto svatého nebylo jméno, jen letopočet 1717


Okénko spíš jak do hradu


Portál nad vchodem a v něm předávání klíčů sv. Petrovi. Ostatně ono předání klíčů je i ustředním obrazem hlavního oltáře namalovaným Václavem Vavřincem Rainerem.


A znovu detail oken


Naproti kostelu stojí fara, postavená v novorenesančním slohu roku 1894, tedy ve stejném roce kdy byla stržena kostnice a škola.Fasádu zdobí sgrafita s podobami českých patronů.


Nakonec ještě domy v okolí






Svitavy - městské domy



Proč jsme jely s dcerou do Svitav tak to je jak vidno z jednoho komentáře u předchozího článku asinějaká tradice. Protože jsme tam jely také kupovat boty, ale naštěstí jsme u toho žádnou svíčkovou nepřipálily....Jen asi místo do normální bývalé obuvi k větvím. Je jich tam ostatně jako všude hodně, nicméně zatím jsme si tam vždy koupily to co jsme potřebovaly a někdy i víc. Jelikož sice dcera věděla dost dlouho dopředu že mám ples, nechávala koupi bot a dalších náležitostí opravdu na poslední chvíli. Na dopoledne před plesem. A ,mne pasovala na odborného poradce. Sice jsme prišly asi tři obchody, a nic, ve čtvrtém jsme narazily naopak na hodně velký výběr. A tak došlo na zkoušení jednotlivých vybraných bot a odborné posouzení. Některé vypadaly na první pohled krásně, ale na noze svůj půvab ztratily, jiné které se tvářily nenápadně na noze přímo zářily. Takže jsme to zvládly bez nějakých hádek a protestů a vyrazily jště pro nějaké doplňky. A já si pocestě vyfotila několk krásných domů na náměstí. Takže vás zvu na malou procházku....

Je možné, že tohle bývala kdysi radnice, nevím, nikdejsem o tom nenašla zmínku.


tak vypadá dům ve spodní části


Ten vedlejší dům, s kterým je propojen chodbou je jedním z nejstarších domů na náměstí a jmenuje se U Mouřenína a je v něm infocentrum.
Ještě jeden pohled


Tady mne zaujalo jak citlivě byla provedena oprava a výměna oken dřevěných za plastová. Vím že u těchto domů je velmi obtížné vycházet při opravách s vlastními představami a tím co nařídí památkáři...a pak, mám slabost pro věžičky. Měla bych tam svou zašívárnu




Poslední ohlédnutí na kostel Navštívení Panny Marie


Druhý z nejstarších domů, restaurace U Ducha.Momentálně volná. Že by tam opravdu strašilo?


Takových průhledů a průchodů je zde víc....




Tzv. Červená knihovna, dnes Muzeum esperanta




Kostel sv.Jiljí. Byl centrem druhé vsi Svitavy založené německými osadníky. Bohužel je schovaný za budovou fary.


Fara samotná


Tolik malá procházka po svitavském náměstí a já doufám že se vám líbila....