úterý 19. listopadu 2013

Vážky....


Moc jsem záviděla těm,
kterým se podařilo vyfotit červenou vážku. Já se s ní jen tu a tam potkala když okolo mne profrčela ale nezastavila se na kus řeči. když jsem stahovala na chatě fotky po procházce s Pavlem zjistila jsem že se mi jich zase několik, tedy spíš dost neuložilo a tak jsem po dvou dnech vyrazila zpět na místa kde jsem je fotila abych to napravila. Jak se správně říká Nestoupíš dvakrát do stejné řeky tak i já do ní nevstoupila. Za prvé stromy za ty dva dny stačily shodit skoro všecho listí takže barevný kopec se jaksi nekonal, ještě jsem si debil nevzala sebou náhradní baterku, a kačeny mi při focení přebraly dvě důchodkyně s krmením a ty bestie se natřásaly před nimi...
za to ale se mi podařilo nafotit dvě vážky....i když tedy zrovna ne tak jak bych si představovala aby ty fotky vypadaly, ale pořád lepší něco než nic.

Nejdřív tahle červená vážka....poletovala, posedávala, jenže byla na všech fotkách rozmazaná až hanba když jsem dělala výřez. Až tahle poslední kdy mne nechala se přiblížit jak to nejvíc šlo. Buď už byla unavená mým věčným pronásledováním nebo si řekla že už mi konečně tu příležitost dá.....




.....a pak se zvedla a jako vrtulník odfrčela pryč....



To tenhle zelenej obr byl vcelku přístupý k focení, ale zas strašně splýval s trávou na které seděl a abych mohla udělat lepší záběry musela bych už do vody a to se mi přestože byl krásný a slunečný den rozhodně nechtělo....
a tak jsem tedy nejdřív dávám barevnou fotku.....


.....a pak speciálně odbarvenou aby víc vynikla v té spleti barevných trav ta vážka....


Přání....




Vezmi mou tvář do dlaní,
A dlouze na ní hleď….
Vezmi mou tvář do dlaní
A líbej mne, tady a teď…
Nezáleží na tom, že ostatní
Jen pohoršeně hledí,
Nezajímá mne, že pohledy odvrací,
Já po tom toužím tolik světelných let
A tak to chci tady a teď.

Vezmi mou ruku do své,
A zahřívej ji teď….
Vezmi mou dlaň do svých,
Na čáry vepsané na ní hleď…
Snad napoví co skrývají ,
Když oči tvé se dívají
Na ně. Na mě. Tady a teď….

Vezmi mé vlasy do dlaní,
A hlaď je jak umíš jen ty…
Vezmi si vše, mé oči, mé rty…
Ber divoce jak vichr když žene se plání,
Kterému nikdo a nic se neubrání…
Jak plamen jenž ve tmě hoří,
Jak božstvo jemuž se všichni koří…
Vezmi mou tvář do dlaní,
To vrátí mne na zem hned.
Vezmi mou tvář do dlaní,
A líbej jí….. tady a teď…