sobota 10. března 2018

Ohlédnutí za rokem 2017 .... Listopad



Co říct o listopadu. Za mne asi to, že to je měsíc, který bych stejně jako únor,
z roku klidně vyškrtla. Loňský byl navíc hnusně rozblemcaný a deštivý, jen
minimálně se ukázalo sluníčko. Proto jsem taky nafotila velmi málo fotek.Vůbec
mě to netáhlo ven. Byla jsem zas jednou v Praze a následně na chatě, ale
bylo to už takové smutné rozloučení a zazimování. Navíc začala strašně kouřit
krbová kamna, protože už mají zanesený komín a tak tam letos jako
první musí jet muž aby ho vyčistil.Jak se tam letos dostanu já ani
nevím, protože tu budu teď vždy jen nakrátko a tak to vidím
tak, že budu asi jen v bytě u maminy, dojíždět sem a tam
z Mníšku je jak časově, tak finančně náročné ....



Čtvrtý listopadový den jsem zkoušela novou akvizici. Foťák i objektiv. I když možná
podle rozkvetlé růže to na listopad rozhodně vypadat nebude ....


.... taky by to mohlo vypadat třeba na takový březen ...


Devátý listopadový den už vypadal tedy podstatně víc podzimně



Tentokrát jsem nejela nejdřív na chatu a pak do Prahy, ale jelikož sousedka se
domluvila s mamčinou obvoďačkou na tom že se tam s ní mám ukázat, aby jí mohla
udělat odběry aby se ukázalo co jí vlastně trápí. I když určité podezření jsme už
se sousedkou měly, ale nějak se s tím člověk nechce smířit. Tentokrát měla
mamina dobrý den, protože se ani nestavěla proti tomu abychom k té lékařce
šly. Dokonce si i vesele vykračovala. Naštěstí doktorka má ordinaci hned vedle
domu kde mamina bydlí, takže cestu zvládla bez větších problému. I když mi po
první návštěvě doktorka tvrdila, že jí vůbec nepřipadá divná, ani zmatená, teď
už mi sama přiznala, že se jí to nějak nelíbí v jakém stavu mamina je. Vždyť od
poslední náštěvy zhubla pět kilo (aby ne, když jedla jen když se jí chtělo, a to měla
dovoz jídla. Jenže už si neuměla to jídlo druhý den ohřát, nebyla schopá pochopit
jak mikrovlnku pustit) a i s tou orientací už to nebylo tak slavné. Ale napsala jí
nějaké vitamíny a domluvily jsme se, že je sousedka bude mamince chodit dávat.
Dovedla jsem jí tedy zas domů, sbalila si saky paky a vyrazila na chatu.
Osmnáctý listopadový den jsem si vyrazila na procházku za krásného slunného
dne, kterých už bylo pomálu. Však taky domů jsem docházela za slabého deště.




Na zahradu jsem ještě vytáhla heldu a obešla jí, než začalo definitivně
pršet


Protože se zkazilo počasí, kamna začala definitivně stávkovat rozhodla jsem
se, že nebudu na chatě tak dlouho jak jsem měla v plánu, a vrátila se domů dřív

Poslední listopadový den jsem nafotila na zahradě tohle ....


Druhý den na to mi volala sousedka, že maminku odvezli do nemocnice na neurologii
a že po vyšetření jí snad zas přivezou domů, ale že mám urychleně přijet a vzít si jí
k sobě, neboť ostatní nájemníci usoudili, že je pro dům nebezpečná. Její odvoz se totiž
neobešel bez asistence policie a hasičů, protože upadla a vzpříčila se ve výklenku za
dveřmi, a nemohla ani odemknout a klíče samozřejmě byly v zámku. Takže nakonec
hasiči našli okno které bylo otevřené na mikroventilaci, otevřeli ho a kuchyní
se dostali dovnitř. Byla to pro mne rána a jednání ostatních nájemníků mne vytočilo
do běla a tak jsem řekla, že já přijedu až budu moct a že teprve pak se uvidí jak budu
postupovat dál....