neděle 3. března 2013

Nekonečně nekonečná....

Nekonečné rovnoběžky se prý sejdou,
v nekonečné dálce snad jednou...
Nekonečně běžet vedle tebe z toho mě až zebe.
nekonečně doufat a při tom si zoufat, a hledět do nebe.

Nekonečná slast snad jednou přijde,
když nekonečno v nekonečnu se najde.
S nekonečnou něhou pak pohladím tvé šedé skráně,
když spolu půjdem z nekonečné stráně.

Nekonečně nekonečná je rovnoběžek cesta,
jsem ráda že jsem jednou ze sta....
....přímek, které se mohou protnout hned
a nečekat na nekonečný svět.
V kterém se snad rovnoběžky jednou
v té nekonečné dálce sejdou.



Předjaří zbylé....

Z úterní procházky už zbývá jen pár obrázků.
Sluníčko nejen protahuje jehnědy na lískách a pomalu je nutí rozkvést, ale i na bezinkách v místech kam celý den svítí slunko se pupeny nalévají a vystrkují první špičičky lístků rychlostí téměř bleskovou. Prázdná šnečí ulita se jak loďka vydala do neznáma po proudu potůčku který vytvořil tající sníh a chlupaté poupě magnólie v sobě skrývá příslib nádherného a majestátního květu. Na staré bezince si mech a lišejníky obsadily svá místa kde tvoří nepřehlédnutelné úkazy a lavička na sluníčku zve k odpočinku a zklidnění mysli po tom náporu předjarní nálady....












Jeden z prvních jarních květů....

....hned po sněženkách patří talovínu. Včera jsem ho nachytala jak si vystavuje
svou žlutou tvářičku sluníčku u jednoho domu. Je zláštní že ty moje
pod terasou ještě nekvetou, ale taky je to možné proto, že jsou
schované pod vrstvou šlupek od slunečnic kterou tam za zimu
vytvořili vrabci. Jelikož to byl dost mokré tak jsem je
předevčírem nevyhrabávala, ale budu to muset co
nejdřív napravit....