.... odchod prapodivného roku.
Jsem šťastná za jedno, nevadí mi druhé a třetí mi je vlastně jedno. Mé optimistické já vzalo už před lety dráhu do pryč, vrátí se vždy jen na skok, aby zas bez zamávání zmizelo neznámo kam, za to moje pesimistické já si vrní a přede a rozhodně nečeká od přicházejícího roku nic milého. Nedělá si žádné naděje na "Lepší zítřky", těch nám bolševik nasliboval a nic, nesnáší "Spolu to zvládneme" protože naše vládní garnitura v čele s karikaturou prezidenta si tohle heslo vysvětlila po svém, a spolu zvládají pěkně s národem vyjebávat (slabším povahám se omlouvám, mé pesimistické já i dost sprosté) místo aby naslouchali třeba takovému velikánovi jakým je Jaroslav Vrchlický, který ve své nesmrtelné hře Noc na Karlštejně vložil do úst Karlu IV. tuto velmi nadčasovou větu.
" Největší úctu před zákonem musí mít zákonodárce sám .... byť by se mu to vůbec nehodilo"
