31 října 2018

Divoká Orlice ....




Fotky, které budou teď pár dní k mání, jsou z různých míst a dob. Jen tři ucelené články jsou z jednoho výletu tady po okolí. Jmenovitě na mou oblíbenou Zemskou bránu a do Neratova. Proč zrovna sem? Za prvé, jsou tu krásné bukové partery mezi jehličnatými lesy, které teď v pokročilém podzimu hrají všemi odstíny zlata, Divoká Orlice je hodně podobná Křemelné a Vydře a mám jí po ruce a v Neratově to je prostě o něčem neuchopitelném. Jsou to místa krásná, leč s krvavou historií a přitom jsou plná pozitivní energie. Tady na česko-polském pomezí, v místech turismem minimálně zasažených si uvědomuji jak krásná je naše zem a krajina když se do ní nese..m. Orlické hory a podhůří není naštěstí  tak komerčně zničené jako Krkonoše a Jizerky. Nejsou ani zničené působením člověka a průmyslu jako Krušné hory, takže tu najdete místa opravdu stále skoro panenské přírody....


30 října 2018

" Au revoir" Karlštejn ....




Nechci tu machrovat, že umím francouzsky, to určitě ne. Ale vzhledem k tomu, že francouzština byla po češtině druhým jazykem kterým,  ještě krom němčiny a latiny, císař Karel IV. mluvil, připadá mi to jako taková jasná tečka za návštěvou jeho milovaného Karlštejna. Protože dnes se takovým závěrečným pelmelem fotek z mého karlštejnského výletu s tímto bezesporu nádherným a historicky cenným místem rozloučíme...
Řekla bych, podívám se tam ještě někdy jindy
kdy nebude takový blázinec, jenže to
by muselo být ve všední den a to¨
už mi bohužel práce 
nedovoluje ...


28 října 2018

Kejklíři .....



Co by to byly oslavy a různé pouti a veselice bez kejklířů a různých účinkujících. Já jsem odchytila jen pár těch kteří účinkovali podél cesty k nádraží nebo na nádvoří. Hlavní průvod a rytíře na
 turnajích jsem bohužel šanci vidět neměla, kvůlivá návratu domů.
Dost mne to mrzelo, obzvlášť když jsem pak zjistila, že
vlaky ten celodenní problém měly mezi Hlavákem  a Smíchovem
a dostat se tak zpět by bývalo šlo bez problémů.
Jenže zrovna z Karlštejna se jinak než
vlakem dostat prostě nešlo....

27 října 2018

Středověká módní přehlídka pokračuje .....




Takže jedeme dál v přehlídce středověkých kostýmů, tak jak jsem je zachytila na svém šíleném výletě na Karlštejn. Copak tam, to nebylo ještě takovou zvláštností, ale když se pak účinkující pomalu vraceli do svých domovů a tak jak byli, nastupovali do vlaku
nebo metra, bylo to docela pozdvižení.... no
řekněte sami ....


26 října 2018

Pokračujeme, aneb Karlštejn na pokračování ....



Povzdechla jsem si, posteskla jsem si, pochlubila jsem se, a život jde dál. A tak i já chci pokračovat se svými fotkami z návštěvy Karlštejna. Z hradem jsme se rozloučili, podíváme se do podhradí, kde se to díky doprovodným programům vinobraní jen hemžilo kostýmovanými osobami. Někdy to bylo zajímavé pozorovat tyto středověké hodnostáře a dvorní dámy jak s ultramoderními telefony v ruce chodí sem a tam ....


25 října 2018

Můj nový koníček....



Jako vždycky při nějaké smutné události mi hodně pomáhá psaní na blog, tak i nějaký z mých koníčků. Focení zatím na chvíli jde stranou právě na úkor jiného, nového koníčka, který mne jako vždy pohltil na sto a více procent a nesmírně mne baví. A tím koníčkem je šití panenek typu Tilda anebo u nás víc známých jako Andělky.
Já sama jim říkám MáTilda. Zatím se teprve učím, šila jsem jen tři a čtvrtou budu dělat jedné tvořilce, která ale na tvoření nemá čas....

A ano, potřebuju pohladit po dušičce, a proto se tu chlubím.
A ano vím, že jsem citovej vyděrač ;-) ....


24 října 2018

Rozloučení ....






Patnáct let byl součástí naší rodiny, která mu tvořila smečku. Patnáct let nás bezvýhradně miloval a my se mu snažili to vracet.
Deset let vychovával Bobeše a stali se z nich nerozluční kamarádi, byl to jeho velkej bráška.
 Po patnácti letech přestalo dnes jeho velké srdce tlouci....muselo. Už nezvládal nápor té zkur...é rakoviny a já musela rozhodnout. 

BAK

13.2.2003 - 24.9.2018


To bylo vždycky tak malý?




..... mne napadlo hned, když jsem vešla na první nádvoří. Propánajána, vždyť je to tu takový stísněný, to bylo vždycky? Myslím, že tohle známe všichni. Někde jsme v dětství, někam jezdíme a zdá se nám to ohromné, vzdálenosti strašně velké, a pak tam přijdeme jako dospělý člověk a najednou je všechno maličké, vzdálenost mezi bodem A a B je vlastně jen chvilka a pár desítek, možná stovek metrů a my stojíme a koukáme jak puci.
Tak přesně tohle se mi stalo i na Karlštejně. A dojem ještě umocňovala hlava na hlavě protože na nádvoří probíhal koncert různých seskupení hrajících středověkou hudbu. Musím říct, že mne, člověka který přišel až ve zralém věku 25 let na půvab rockových dinosaurů jako QUEEN, PINK FLOYD, NAZARETH, DEEP PURPLE a dalších byla tahle hudba vcelku příjemná na poslech, ba co víc, byla tak rytmická, že mnoho lidí se u ní vrtělo jak někde na diskošce, nebo já na swingovém koncertě Ondřeje Havelky.
Procházela, nebo spíš plížila jsem se po úzkých kamenných chodníčcích podél hradeb protože byly úplně plné a na místě kde se sotva vejde jeden člověk šli tři až čtyři. A při té příležitosti jsem si už poněkolikáté kladla otázku, proč se mi Češi musíme všude a za všech okolností chovat jak hovada. Opět mi to potvrdila skupinka rodičů! s malými dětmi, tatínci už zřejmě z cesty kolem stánků s vínem na hrad měli něco pod baretkou, maminky typické modelíny a dítka rozverná, nezvládnutelná. A aby asi všem návštěvníkům dokázali, že nejsou žádní kulturní barbaři a znají českou filmografii nazpamět, vyřvávali otcové po celou dobu různé úryvky z filmu Noc na Karlštejně a vůbec jim nevadilo, že na pódiu právě někdo vystupuje. 
Jako vždy, když se někde s takovým chováním setkám mi bylo stydno. Prošla jsem rychle jak to jen šlo kolem skupinky, a šla se podívat do studniční věže. I tady, v tom maličkém prostoru byly stánky, a tak dostat se ke studni a podívat se dolů bylo docela problém. Navíc paní kustodka každého, kdo se zdržel více jak pět vteřin okamžitě vyháněla, aby se stihli podívat i ostatní....
Propasírovala jsem se tedy nazpátek, ještě se prošla kolem hradeb a pozorovala úsilí již známé skupinky vysvětlit malému chlapci, že hlava se mu opravdu do střílny nevejde a on stále zkoušel rodičům toto tvrzení vyvrátit. V duchu jsem si říkala, že by bylo zajímavé kdyby se mu to opravdu podařilo. Jestli by stále vyřvávali Na hradě je ženská!
Pak už jsem všechno vzala hopem, a vydala se na zpáteční cestu k nádraží. Ještě jsem ochutnala dobrého vínka, koupila si vynikající burčák (den před tím se mi nechtělo s lepší vidinou spojení se táhnout se ciderem) a došla na nádraží kde všechny vlaky měly psané nejméně půlhodinové zpoždění. Koupila jsem si lístek a šla odevzdaně čekat na perón. Jaké bylo moje překvapení, když vlak přijel na čas a na čas přijel i na Smíchov. Jen s tím, že tam končil, a ti kdo jeli na Hlavák museli buď metrem nebo si počkat na vlak jedoucí za námi. Z toho jsem vydedukovala, že chyba byla celý den někde mezi Smíchovem a Hlavákem. Karlštejn JE krásný hrad, asi vůbec nejkrásnější u nás, ale tohle mu nepřeju. Ta komerce a davy lidí prostě ten jeho Genius locí totálně válcuje. A hodně bych se přimlouvala za navrhovanou regulaci návštěvnosti....

22 října 2018

Nejšílenější výlet na nejkrásnější hrad ....




Když jsem po cestě z Dobřichovic přemýšlela kam se vypravit na nedělní výlet, protože když už jsem se jednou do nich pustila, tak to musím taky realizovat. Dobříš jsem zavrhla, francouzský park je zavřený kvůli jeho rekonstrukci, Černolické skály taky , to samé areál Skalky. Do Prahy pojedu první listopadový víkend, tak kam. Na výběr byl buď Starý Knín anebo Voznice. Ale jak jsem si tak kupovala lístek na vlak, náhle se dostavila inspirace v podobě přede mnou si kupujících lístek na Karlštejn. To je nápad! Tam jsem byla naposledy se základkou !! Takže proč ne? pokud nebude v neděli nějak šeredně, jede se na Karlštejn....
Abych se z Mníšku dostala na Karlštejn bez auta, musím buď zpět do Prahy na Smíchovské nádraží a vlakem, nebo autobusem do Dobřichovic a z nich vlakem. Jelikož ještě jezdil cyklobus tak to bylo jednoduché. Autobus - Dobřichovice - vlak - Karlštejn.
Všechno klapalo až do nástupu do vlaku. Nic se totiž nedělo. Stáli jsme a stáli. Po deseti minutách se ozvalo hlášení, že vlak bude z příčiny poruchy na trati zpožděný o 20 minut. V tu chvíli se ozval ve vlaku hroznej řev a nadávky, a vylítnul z něj na nejvyšší obrátky vytočený cestující velmi nevábného vzhledu a spustil se vodopád nadávek. A tak to pokračovala celou dobu. Chvílemi naštvaně telefonoval na infolinku ČD, chvílemi vztekle pobíhal po nástupišti a stále při tom sprostě nadával. Říkala jsem si, kdy asi začne mlátit spolucestující a demolovat vlak. Po dvaceti minutách, během z nichž vedle nás přisupěla a zase odsupěla krásná parní lokomotiva tak rychle, že jsem ani nestačila vytáhnout foťák a nafotit si jí, se vlak konečně rozjel.
 Cestující se uklidnil, ovšem jen do chvíle, kdy se ozvalo hlášení, že kvůli zpoždění vlak končí na Karlštejně a do Berouna jedou další za ním. To zas vypěnil a znova začal nadávat. Jestli a jak pokračoval dál to nevím, protože já vystoupila a vmísila se mezi ostatní vystupující. Když jsem šla průchodem pod tratí, začala jsem si říkat, že něco nebude v pořádku. Ty davy lidí byly dost husté a po východu z nádraží stále houstly. Tak jo, Karlštejn je lákavý pro všechny, je den jak malovaný, na výlet jak dělaný.
Jenže při cestě po mostu přes Berounku už těch lidí bylo podezřele moc, a v okamžiku kdy jsem ho přešla se ukázalo proč. Celý ten víkend totiž bylo Karlštejnské vinobraní s mnoha kulturními akcemi, u řeky se pořádaly rytířské turnaje a každé dvě hodiny vyrážel  z arény se svými rytíři a hodnostáři sám císař Karel IV. s manželkou Eliškou nahoru na hrad. No potěš hodiny! To jsem si tedy zrovna vybrala víkend ....
Ne že bych se nerada podívala, jenže časově mi všechno kolidovalo se zpáteční cestou domů, a jelikož ta závada na trati totálně rozházela jízdní řády,  a jinak bych se na chatu nedostala (leda bych zbláznila kamaráda, aby pro mne přijel) musela jsem všechno tohle oželet. Stejně tak i alespoň jeden placený prohlídkový okruh. Těch lidí bylo tolik, že bůhví kdy bych přišla na řadu. A tak jsem se ponořila do davů mířících nahoru, kde někde měl stát ten nádherný hrad.
Říkám záměrně měl stát, protože on je žádostivým pohledům návštěvníků velmi dobře schovaný. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by tam tenhle skvost vůbec byl. Jenže najednou, jak mávnutím kouzelného proutku se před vámi otevře výhled a tam stojí ON. Hrad hradů. Tedy aspoň pro mne.....


21 října 2018

Dobřichovické pozastavení III ....




K zámku v Dobřichovicích se od nádraží dostanete buď přes most pro auta a autobusy, anebo přes lávku pro pěší, která je nádraží o dost blíž. Navíc pod ní vede cyklajda podél Berounky a okolo cyklajdy jsou vystavená výtvarná díla ze sympozií, která se v Dobřichovicích pořádají. Já si vybrala pro cestu tam i zpátky na nádraží právě tuto lávku. Tudíž dnešní fotky budou takové spíše technického rázu.


20 října 2018

Dobřichovické pozastavení II .... moderní



Dobřichovice nejsou jen o prvorepublikové architektuře letních sídel, ale i o jedné velmi povedené moderní přístavbě školy. Přiléhá ke staré budově, ale sama o sobě je velmi moderní. Nicméně nepůsobí vůbec rušivě a skvěle zapadne. S Padesátkou jsme se shodly na tom, že ač jsme školu nemusely, do takové by jsme chodily docely rády. 
Poprvé jsem jí nefotila, ale napodruhé už jsem neodolala a pár snímků si udělala ....

19 října 2018

Dobřichovická pozastavení I ....



Tenhle článek berte jako takový prolog pro některou příští návštěvu v Dobřichovicích, kdy bych se chtěla vydat na fotoprocházku po těch starých krásných vilách. 
Některé vidíte, když přijíždíte autobusem směrem od Všenor anebo když vyjdete z nádraží. Celá stráň proti nádraží je totiž těmto stavbám domovem. Ale ukrytých je jich tam ještě víc. Občas se mezi nimi objeví stavba velmi moderní, dalo by se u některých říci že i kontroverzní. Ve smyslu tom, že stavba O.K. ale někde jinde.
Stejný problém mám i s výstavbou bytových domů uprostřed vilek u nás na Smíchově. Nejsem v tomhle staromilec, ale jsem ráda když stavba něco říká, má duši. A je postavená buď jako solitér anebo mezi svými, tedy moderní stavba mezi moderní.
Nicméně jsou výjimky a jednu takovou
 si ukážeme příště....

18 října 2018

Výstava poprvé a podruhé ....



Když jsem se teď koukala na fotky, které chci dnes přidat a četla to co jsem vám minule slíbila, docela se bojím, že jsem slíbila víc než dám. Ono chodit a fotit každou jednu z 52 úžasných fotek je vůči autorovi značně nefér. Má svůj katalog kde jsou mnohem lépe nafocené a abych je mrvila já přefocováním to by bylo přes čáru. Ale zas alespoň pro přiblížení sálu a toho jak tam fotky působí je nutné něco nafotit. Takže jsem udělala kompromis, všechny fotky až na jednu jsem vzala letem světem zdálky. 
Při minulé výstavě jsem se strefila s prohlídkou na den, kdy v sále byla připravená svatební tabule. Možná to někoho rušilo, ale mě se to moc líbilo. Ta místnost dostala takové příjemné ovzduší. Tentokrát se žádná svatba nekonala, a tak při první mojí návštěvě bylo ve výstavní místnosti jen pár řad židlí a o druhé zela už studenou prázdnotou. O to víc ale vynikaly ať už tlumené nebo žhavé barvy Petrových fotek. 
Druhá věc je, že Petr se skvěle poslouchá. Vlastně stejně dobře jako se čte, a proto vždycky setkání s ním je pro mne takovým malým svátkem. Je málo takových lidí kteří vás dokáží pobavit humorem jemným, laskavým a inteligentním a stejně je tak požitek si s nimi nad kávou a dortem povídat o radostech a strastech všedního života.... 

17 října 2018

Dobřichovice na pokračování ....


Když jsem byla před pěti (fuj to to utíká) lety na první Čerfově fotovýstavě na zámku v Dobřichovicích, byla jsem nadšená, ale zároveň i mé sebevědomí (už tak dost nízké) dostalo řádnou ťafku.Tak parádní fotky prostě nikdy nemůžu zvládnout. (Kdybys nebyla Chmelařko líná vstát ráno brzy, něco málo by se ti mohlo možná podařit, tak nekňuč)
Když letos Petr ohlásil další zámeckou výstavu, byl program na jeden chatový víkend daný. Scukly jsme se ještě s Padesátkou a první zářijový víkend vyrazily na výstavu společně. A opět jsem nelitovala a opět jsem jen tiše záviděla. Jak nápady (Bože, proč něco tak jednoduchého nenapadne i mě?) tak provedení. Sice nás na komentované prohlídce bylo jen pár, ale i tak to bylo fajn. 
Po výstavě jsme se ještě byli tak trochu projít po Dobřichovicích, tedy po jejich části kde stojí ty nádherné prvorepublikové vily, kam na letní byty jezdili páni radové a jiná smetánka tehdejšího pražského života. Já tyhle vily miluju, vždycky jsem si přála nějakou takovou mít a hlavně aby měla věž, kde bych měla svou ložnici a trucovnu.
Tak v Dobřichovicích bych si vybrala, protože kdo neměl věž, jakoby nebyl. Připadala jsem si jako architektonický Pavlovův pes který slintal víc a víc, to jak jsme procházeli kolem tolika krásných vil. A ty zahrady! To jsou spíš malé zámecké parky. S tajemnými zákoutími i s altánky a různými místy kde jsou ukryté lavičky a s výhledy na protější kopce za Berounkou.
Jediné co mě trochu zkazilo náladu bylo počasí. Tedy nic moc, spíš zataženo a trochu nevlídno, ale dalo se to zvládnout aspoň bez deště. Když jsme se dost naprocházeli, doprovodil nás Petr na nádraží k vlaku, a my dvě odfrčely směr Praha, Padesátka na Černý most a já zpět na chatu.....

Jenže zhruba po nějakých 27 dnech jsem stála před Petrovými fotkami znovu. Opět jsem totiž byla na chatě, jenže tentokrát bylo počasí úplně jiné. Sice trochu studenější, ale nádherně sluníčkové a já snad poprvé neměla na chatě nic nutného na práci a tak bylo rozhodnuto. Jedu zas. Tentokrát bylo při komentované prohlídce lidí o něco více, já se více věnovala prohlížení, a také i focení při cestě tam i zpátky. A tak vás provedu v následujících článcích jak po výstavě, tak i po trochu po zajímavých dobřichovických místech....


14 října 2018

Orchideje - detaily ....




Poslední fotky z mých fotohrátek jsou zaměřeny na detaily květů orchidejí. Když si dáte mezikroužky nebo fotíte makroobjektivem máte dojem že jste se dostali do nějakého fantaskního světa nebo že na vás zeje otevřená tlama vesmírného vetřelce .... 


13 října 2018

Orchideje....




Předposlední z pokusů focení v lightboxu jsou květy nových orchidejí, které jsem si pořídila místo těch, které se rozhodly to zabalit. Občas zajdu s mužem do Kaufu a tam mají buď přímo v něm nebo v přidruženém květinářství orchideje za výbornou cenu. Chce si to sice dát trochu pozor na srdíčko, aby list v něm nebyl nahnilý, protože to by pak už z orchideje nic nebylo. V květinářství prodávají napůl odkvetlé za polovinu původní ceny a doma udělají ještě hodně parády když je člověk zbaví odkvetlých květů. A při dobré péči vykvetou zas. Takže nikdy neodolám a něco domů přinesu. A poslední akvizice jsou z Prahy z Hornbachu, když jsme se synem stěhovali byt po mamince. Stavoval se tam
pro něco do auta, a mě ta jeho zastávka stála
tři stovky ....

12 října 2018

Peříčko II .....


Včerejší peříčka byla jen taková obyčejná. Kachní, stračí a jedno z neidentifikovaného ptáka. Dneska ale přejdeme na vyšší barevný level. Dcera mi donesla jedno paví, ne to klasické s okem ale boční, krásně ladně prohnuté do oblouku. Určitě jste si všimli jak se pávům mění barevnost peří při tom, jak se různě otáčí a jak zrovna na ně dopadá světlo. Jednou hrají do teplých tónů, podruhé zas do studených a potřetí se spojí v erupci barev. Tak vás zvu
na trochu bližší podívání se ....

11 října 2018

Peříčko I ....

                                              

                                              Nenechte se dnešním názvem článečku zmýlit a zavézt do sféry erotických představ, které měl za úkol rozněcovat stejnojmenný televizní pořad populární v devadesátých letech. Na co se podíváme, jsou moje fotohrátky s peříčkem, starým manuálním objektivem a mezikroužky ....


10 října 2018

Skelety ....



Následujících pár desítek (nebojte se, já je ještě proberu) fotek pochází právě z mých hokuspokusů s lightboxem. Fotila jsem květy, fotila jsem skelety různých rostlin které tu mám už delší dobu pro případ toho, že dojdou fotky v archívu a fotila jsem i peříčka, která se mi kde líbily a sebrala jsem je. Dnes se
tedy podíváme na skelety. Jinak jsem na to po dlouhé
době opět vytáhla heldu a mezikroužky 

09 října 2018

Zelená ....



Poslední duhovou barvičkou je zelená. Tedy květů se nedočkáte, ale v přírodě je zelených věcí zajímavých pro mé oko dost a dost.
Většinou jsou všechny snímky z mých jarních a letních procházek po brdských lesích, a jen dvě nejnovější jsou z Dobřichovic a odsud.....

08 října 2018

Modrá ...




Po fialové barvičce se dostáváme na duze k modré. Přiznávám, že v této barvě mi letos vévodila jedna z květin, a to Tibouchina. Letos se v kvetení hodně pochlapila a dokonce i můj muž okolo ní chodil a kochal se. Můžete jí znát také jako Fialkový stromek. Její velké ploché květy které rozkvétají ve vrcholových okolících mají neskutečnou barvu. Chvíli nádherně modrou, chvíli modrofialovou,
podle toho jak na ní svítí světlo. Takže taky v následujících
fotkách vede prim. A ještě jedna modrá kráska
mi letos kvetla.A to kalokvět. Ten je zas
pro změnu blankytně modrý ....

07 října 2018

Fialová ....



Jako další duhová barvička tu je fialová. Tady musím říct mám snímků hodně. Když se tak na to dívám, je asi nejčastěji zastoupenou barvou květů v přírodě, ale i u mě na zahradě. A to jsem tedy nijak barevnost neplánovala. Prostě se to tak vyvrbilo.
A to mi přibylo letos několik nových zástupců
 této barvy. Jedna azalka, komule, čemeřice
a dřevitá japonská pivoňka ...

06 října 2018

Červená ....



Červená, ať už žhavá, nebo tlumená hraje prim v mnoha zahradách. Samozřejmě že nejvíc jí najdeme u růží. Vždyť rudá růže je tím nej nej symbolem vášnivé lásky. Ale podle mne, nejvíc odstínů červené najdeme kupodivu u jiné květiny. A to fuchsie... ta má ať už v okvětních plátcích nebo sukýnce spoustu červených odstínů, a existují odrůdy s květy celými červenými. A co teprve Mandevilla!
Její letošní prodávané odstíny jsou temně rudé a jak ze sametu.
Pár fotek, kde prim hraje červená se mi podařilo
opět nastřádat ....

05 října 2018

Růžová ....




A pokračujeme v dalších duhovkách. Dnes to bude o pár květinkách v různých odstínech růžové. Jsou to květinky zahradní ale i z přírody. A budou opět z rozličných koutů. Jak od nás, tak i ze zahraničních výletů....

03 října 2018

Žlutá ....




Další barvou na květinové duze je dnešní žlutá. Optimistická a hřejivá. I když dneska svítí i sluníčko (tedy občas) a o trochu se 
oproti včerejšku oteplilo, stejně to není už ono. A tak si myslím
že trochu tepla, alespoň té žluté barvy
 vůbec není k zahození ....

02 října 2018

Bíle ....



Po několikadenní nepřítomnosti, kdy jsem na chatě absolvovala dva podzimní výlety a užila si tak krásných slunných, i když dost chladných dnů které prodloužený víkend nabídl, se opět dostávám k novému článku. Přestože jsem nafotila dost jiných fotek, abych dodržela alespoň trochu časovou posloupnost ty ještě chvíli počkají. Navíc je musím trochu porozdělit do různých kapitol a možná i trochu jim dát jinou podobu. Jinak by jich bylo v článcích docela dost. Takže po několika cestovních článcích z výletu do Němec, se podíváme do přírody a na květy. Opět jsou to výběry z různých míst a opět jsou rozdělené podle barev. Takže dnes
nás čeká barva bílá. Je chladivá, což zrovna v
těchto hodně chladných dnech není asi zrovna 
to pravé ořechové, ale co už ....