čtvrtek 12. září 2019

Fialová ....




.... je prý barva žárlivosti, někdy i smutku. To druhé by asi momentálně byl vhodnější výklad, nějak se toho smutku ve mně nakupilo dost a dost. Chvíli mi pomohl ten týden dovolené, ale po návratu se mi všechno zas vrátilo a navíc s přídavkem. Fialová barva je mou měsíční barvou, můj kámen je ametyst, a proto možná část mé bytosti je neustále smutná, i když se to navenek možná nezdá. A právě to potlačování před okolím mne stojí hodně sil a někdy pak už stačí jen málo a sesypu se vnitřně jak domeček z karet. Nejvíc to bolí, když je příčinou někdo, kdo pro vás dlouhá leta znamená strašně moc, a pokud jsou to během pár dní dva lidé, je to už pomalu na Chocholouška. No nic, jak se říká, psi štěkají ale karavana jde dál. Pár dní nebudu mít náladu, pár nocí se budu převalovat beze spánku, a když usnu, budou mne budit divné sny a pak se  pomalu začnu snad dostávat do normálu. Bez iluzí, bez očekávání, do stereotypu ....