pondělí 30. června 2014

Nadosmrti už jí budu ovlivněná.....


....a kým? No přece mou rodnou Prahou....
A nadosmrti jsem pyšná na to že jsem to, čemu místní domorodci říkají hanlivě Pražák.
Neustále mne přitahuje svou rozmanitostí a neustále mne nutí se do ní vracet. Mám to štěstí, že pocházím z míst
která jsou velmi malebná. Kousek pod Strahovským stadionem a coby kamenem dohodil a zbytek došel od překrásného vrchu Petřín. A pokud z něj člověk sešel nebo sjel dolů lanovkou, dostal se na Malou Stranu a odtud přes Karlův most
na Staré i Nové město. Mou lásku k městu a jeho památkám a historii hodně ovlivnili i moji prarodiče, obzvlášť ale babička která se mnou dokázala po městě chodit, ukazovat mi různé památky a vyprávět o jejich historii i pověstech které se k nim vázaly. Věděla toho hodně a na tyhle hodiny dějepisu jsem se vždycky moc těšila.
S dědou jsem zase brouzdala okolo záhonů v parcích a on mne učil znát jednotlivé květiny a jejich názvy. I to hodně ovlivnilo můj další vztah k přírodě. Když dnes procházím Růžovým sadem a Květnici vždy si na něj a naše výpravy vzpomenu.
Město mne ovlivňovalo i v době kdy jsem pracovala na místech které se nazývají Zlatým křížem. Tedy skoro v centru Prahy, chodívala jsem od tramvaje Františkánskou zahradou, kochala se pohledem na kostel Panny Marie Sněžné, nebo životaběhem na Václavském náměstí. Naučila jsem se mít město ráda takové jaké je, s jeho klady i zápory. Se jeho špínou i malebností zapadlých starých uliček, s jeho paneláky i vilovými čtvrtěmi. Ruchem a mumrajem centra i klidem okrajových čtvrtí. Za dobu co v něm nebydlím se v mnohém změnilo, někdy k lepšímu jindy k horšímu, ale i přesto stále zůstává tou Mou Prahou.
Pokaždé když se vrátím, ponořím se s radostí do toho mumraje a nasávám z něj atmosféru města, nebo si vyjdu na Petřín a tam, vysoko nad městem, stojím a naslouchám jeho šumu který ke mě doléhá.
Praha je městem magickým které přitahuje návštěvníky z celého světa. Někdy se k nim zachová macešsky, jindy jim doširoka rozevře svou pohostinnou náruč a ukáže své největší krásy. Ale ať už tak nebo tak, už navždy jím budou ovlivněni.
Stejně jako já....


No uznejte sami, dá se zůstat neovlivněn tímhle?





Pohled na Prahu přes jedinou vinici na kdysi viničním kopci, je to vinice sv. Jana pod Strahovským klášterem



Místo odkud je focena většina těhle obrázků má opravdu přiléhavé jméno. Klasické velké panorama.....
Ostatně i restaurace na terase nad ním nese obdobné jméno, jen ve španělštině. Bella Vista. Krásná vyhlídka.

Zácpa na Karlově mostě.



Pohled na Pražský hrad přes restauraci Petřínské terasy.....


.....a pohledy na Hradčany a Prahu od Nebozízku




To že bylo v tu neděli skvěle vidět do dálky dokumentuje i to, že bylo vidět České středohoří přes Hradčany i z cesty mnohem níže položené než je Petřínská rozhledna a z které musel být výhled jak víno.


Jako vždy když to člověk nejmíň potřebuje si foťák zaostří úplně jinam. Ale i tak snad rozeznáte že je tam vidět Říp


A poslední pohled na město a zároveň poslední fotka z celého víkendu je pohled na Žofín. V pondělí jsem už odjela na chatu, ale tam moc času na brouzdání nebylo, protože jsem potřebovala zkrotit neustále rostoucí trávu a všudypřítomný plevel na dvou okrasných záhonech a měla na to vlastně jen jeden a půl dne, protože ve středu už jsem se zase musela vrátit abych se stačila připravit na následující víken a výlet za poznáním se s dalšími virtuálními kamarádkami, tentokrát ze skupiny píchalek na FB. Tak jsem si vyběhla nafotit jen pár záběrů do pole, kde krásně kvetly chrpy a jednoho nezvaného hosta který se pomalu přibližuje k zahradám chatařů. Jen doufám že se mu tam nezalíbí, protože to by teprve začal být problém s velkým P. Kam se na něj hrabou divočáci!