30 dubna 2017

Bílá na bílé .....





Jak slušela sněhová nadílka z předevčera
těm pár teprve nakvétajícím květům třešně nebo okrasné
hrušně se můžete podívat dnes. Včera jsem měla velké dilema,
v Litomyšli bylo opět zahájení Lázeňské sezóny, byť jsem si říkala
že hnusné počasí předchozích dnů bude pokračovat a tím pádem nemá cenu se
táhnout v zimě a zataženu. Jenže ..... tak jako vloni se nečekaně počasí
otočilo a udělalo se hezky. A teď co. Zahrada a práce anebo Litomyšl a zábava.
Nakonec jsem, skoro jako vždy zvolila práci a dala se do likvidace hromad krabic
které se nám za zimu nashromáždily za domem a díky bordelu v nich se už
málem nedalo mezi nimi chodit. Co si budu nalhávat, můj muž je prostě líná veš
které dělá šílený problém pokaždé když něco přijde, tu krabici rozložit
a takhle rozložené je pak svázat. A tak jsem se za slov Já BYCH to udělal (ha, há)
vzala špagát, nůžky a nůž a šla na to. Za dvě hoďky bylo hotovo i se zametením
nafoukaného listí. Teď jen ještě nanosit svázané kartony do kontejneru,
a bude. Zbytek musí jít do sběrného dvora.

Ale abych mu jen nenadávala, poprosilajsem aby mi zprovoznil sekačku, abych mohla posekat
zahradu, a tak se mu to zkoušení zalíbilo, že posekal půlku zahrady. Tak dneska ten zbytek už dojedu.
Dcera mi pak psala, že se sice oproti původnímu předpokladu, že nikam nepůjdou na
to zahájení přece jen vydali, ale report zněl. Hnusná kosa a lidí jak nas ...o!
Takže jen nakoukli a zas šli zpátky. No uvidíme, přiští rok to zas jistí Mrkající


Takto vypadala protější stráň ......



...... a zahrada


Okrasná mandloň u sousedů




Kvůli následujícím fotkám bylo to tóčo se sousedy. Pokud tam někdo někde vidíte
nějaká okna nebo balkon s těma dvěma magorama, tak mne na to prosím upozornětě .....






29 dubna 2017

Co předcházelo ......




...... některým z dnešních fotek jsem už včera psala,
a tak se konečně na ně můžete podívat. On včerejšek byl tedy,
jak se později ukázalo den extra blbec. Začalo to tou nečekanou sněhovou nadílkou,
pak incidentem se sousedy, přes různá "školení" od dcery na téma Co psát nebo ne na fb,
až po telefonát z FÚ že nám pro pozdní podání etiskopisu vyřazují kontrolní hlášení a jeho
znovupodání, kde se ovšem zjistilo, že tam jsou úplně jiné výsledky než v tom prvním.
Málem jsem mužskýho roztrhla jak hada, když si s klidem řekne, No já na to zapomněl!
Hlavně že já se tu v neděli honila aby to byl hotové a v pondělí mohl tiskopis odnést
na finančák. A on ho tahá v autě ještě další čtyři dny! kdyby aspoň držel pysk
a neměl následně blbý kecy, ale ne. Všichni kolem můžou za všechno, ale on ne.
Sice jsem hlášení ho odeslala znovu, ale dneska se bude dělat další, opravné.....
Hlavně že se narovnává podnikatelské prostředí, ubírá práce s agendou živnostníků
a další ty bláboly a báchorky pana Hrabiše.

Jak mi psala Vendy na fb k jednomu komentáři, kde jsem se chytla s jedním chytrákem, který evidentně
nikdy nepodnikal ani náznakem, ale "chytrejch" řečí měl jak Palackej.
Kdo nezkusil, nepochopí.
A to je svatá pravda ....
Takže vzkaz všem koblihářům. Až se budete Hrabiše zastávat, a budete ho volit,
protože konečně zakroutil krkem těm sviním a zlodějům podnikatelskejm, zkuste si buď podnikat
sami anebo si uvědomte, že na těhle malejch sviních a zlodějích stojí ne nezanedbatelná
část daňových příjmů, protože oni si, narozdíl od pana Hrabiše a jemu podobných, nemohou dovolit ty daně nezaplatit
pokud nechtějí skončit s exekucema na krku a následně pod mostem.

Takže zpět ke včerejší nadílce a její určité fotogeničnosti?
Ale určitě ne příjemnosti .....

Tolik sněhu tady nebylo ani v prosinci, tedy jeho začátku. Jak
vidno, altánek stále čeká na svou příležitost. Ostatně od té doby co jsme
ho připravili na novou sezónu, a co jsme připravili i v hospodě venkovní sezení
je stále hnusně. A to je už vlastně víc jak měsíc....



Tulipánům sníh zkomplikoval život naštěstí míň než předchozí mrazíky



I jezírko je už delší dobu připravené po rekonstrukci k nové sezóně.
Tuším, že za provozu, se sněhem ho tedy nafocené ještě nemám


Myslím že další fotky mohou být bez jakýchkoli komentářů ....




Koniklec si dal druhou vlnu kvetení, to mi zatím snad neudělal. A hned dostal pěknou peřinu




Zítra se podíváme na stromy a jejich květově - sněhové fotky .....

28 dubna 2017

Nemám slov .....



Pokud má člověk za sousedy idioty a kreatury, je jasné
že o "zábavu" v sousedských vztazích má postaráno. Bohužel, mě se
"poštěstilo" takovýhle lidi vyfasovat. Nevraživost z naší strany začala
v okamžiku, kdy si na tehdy ještě zanedbaný pozemek a z velké části skladiště
který vyzískali v restituci zpět šoupli na hlídání fenečku, která tam zůstávala sama
a tak nebylo nic divného, když měla najednou štěňata, ale samozřejmě s nějakým
vetajem. Tudíž byla zprzněna její čistá krev a všechna štěňata až na jedno zmizela neznámo
kam. Dino, jak se pejsek jmenoval, ale neměl vůbec lehký život. Drobek přivázaný
na tak těžkém řetězu že sotva mohl chodit,místo boudičky kus staré karoserie,
žádná možnost proběhnutí, ale hlavně neustálý hlad a žízeň. A tím pádem neustávající
nářek. Takže jsme každý večer s dcerou přelejzaly plot, hafíka odeply aby se mohl proběhout
a v klidu vyprázdnit a hlavně jsme mu nosily jídlo a pití. Vše vyvrcholilo na jednoho Silvestra,
když ta kreatura ho začala mlátit železno tyčí za to, že štěkal! A štěkal proto, že už byl tak
zamotaný v řetězu, že se nemohl ani hnout..... to už vystartoval i muž a seřval ho.
Pejska si nakonec odvezl otec majitele, jenže nevím jestli to pro něj byla nějaká výhra
protože jak jsem stačila toho pána poznat, moc v hlavě to v pořádku neměl.

Dalším hřebíčkem bylo, když tady zanechali březí fenku, opět bez
jídla a pití(jezdili jí krmit jednou nebo dvakrát do týdne) a pak i se štěňaty. Chudák
byla vždycky tak hladová, že tu pobíhala po chodníku a napadala lidi. Ti vždycky skončili
u nás v předsíni, fenečka, která byla na nás zvyklá a poslouchala nás, skončila tak na
hodinu za plotem, odkud opět za další hodinu zase zdrhla a napadala další lidi. Nejhorší
ale byl přístup městské i státní policie, kteří absolutně neměli zájem situaci řešit.
Štěňata když povyrostla neustále utíkala a lehala si tady na silnici a blokovala auta.
Vždycky to dopadlo tak,že jsem měla celou tu partičku na zahradě. A co mne nejvíc dožralo bylo
že když majitelé přijeli, vůbec je nazajímalo, že nemají šest štěňat doma. Spíš mi přišlo,
že byli rádi že jsou pryč. Když jsem jim řekla že jsou u nás, tak ani nepoděkovali, spíš
byli naštvaní, že se asi neztratila.

A teď se konečně dostávám k tomu, proč tohle všechno píšu. Protože mne dneska
naštvali takovým způsobem, že to budu rozdejchávat ještě hodně dlouho.
Vzbudila jsem se do zasněženého rána, samozřejmě žádná radost, ale řekla jsem si,
že alespoň udělám nějaké fotky do článku. Nejdřív jsem si obešla zahradu, a pak, protože
vím, že naproti kvete moje oblíbená okrasná hrušeň, která tedy boužel leze přes plot
těhle dvou kreatur na veřejný! pozemek, vydala jsem se nafotit ještě pár obrázků k ní.
Za chvíli se na mne ale snesla sprška nejen sněhu, jak po mě začala ta jedna kreatura
házet sněhové koule, ale i takových vulgarit a nadávek že by se styděl i dlaždič.
Nejsem ani kliďas, ani Ježíš abych se zachovala tak, že nastavím druhou tvář, a tak jsem se
začala bránit stejným kalibrem. Kdyby mne to v tu chvíli tak nenaštvalo, asi bych se jim do očí
vysmála. Ale když se k vám začne někdo chovat takhle kvůli absurditě, prostě
to nedokážu hodit za hlavu.....







25 dubna 2017

Muziko hraj! .......




Při brouzdání zámeckým parkem okolo magnólie,
se začaly brzy ozývat první tóny staropražských a (s)prostonárodních písniček
od kapely, která stála hned vedle vchodu do parku a kterou jsem
při příchodu hned zaregistrovala. Jak jsem už psala dřív, konala
se na zámku velikonoční veselice a k ní prostě muzika patří.

Já moc nejsem na tenhle styl hudby, ale chviličku jsem poslouchala
a nemohla jsem si odpustit ani vyfotit muzikanty ....


Jak je vidět, i Kuře pro děti tu mělo své místo


Kytarista byl oprvadu vděčný model, ten se nechal fotit asi i rád. Protože když jsem ho chtěla
vyfoti, nejdřív jsem to měla mázlý, protože jsem zapomněla že mám Heldu který fotí
jen na krátkou vzdálenost, takže jsem musela přezbrojit, jenže pak mi zase došla baterka,
kterou jsem naštěstí měla druhou nabitou sebou, a až na třetí pokus jsem tedy mola normálně fotit.
A pokaždé si stoupnul a koukal přímo do objektivu .....


Hráč na valchu byl dokonalé ztělesnění žižkovského Pepíka



Harmonikář se do toho pořádně opíral, a plně se soustředil na hru



Kapela nesla jméno Třehusk, jak bylo možno číst na obalech CD


A to je poslední z fotek které jsem během velikonočního prodlouženého víkendu
nafotila na chatě. Od té doby už jen pršelo a pršelo a tak jsem se ani nešla podívat
po tom, jak se tu jaro snaží nebo nesnaží. Tedy spíš nesnaží, je pořád dost velká zima
a zase se má ještě ochlazovat.
A co se týče mého hudebního gusta, pokud půjde všechno dobře, v červenci, na první státní svátek
bych se tu zas měla na zámku setkat se swingem, kamarádem a hudbou Ondřeje Havelky a jeho
Melody Makers.....

24 dubna 2017

Něžnost ....



...... je tvé jméno. Něžnost je tvůj vzhled.
Tvá krása láká tě milovat a to hned.
Jak růžová pěna jež vzdouvá se nad mořem
odhání vzpomínky s těžkým hořem.
Vnořit se do tvých květů, splynout s nimi a už nikdy se nevrátit
zářit do dálky, radost dávat všem.
Malým i velkým, s posezením pod tvými větvemi
krásou obtěžkanými.
Chvět se slastí, když polaskají jiné ruce tvůj květ,
bouřím vzdorovat, pod úplňkem zářit .....












23 dubna 2017

Přesladce .....




...... vypadá zámecká magnólie když je v plném květu.
Jak já byla ráda, že se mi podařilo se dostat na místo právě v téhle době.
A tak v neděli, když jel manžel nakupovat, jela jsem s ním. Na zámku probíhala
velikonoční veselice a tak jsem nejdřív byla dost naštvaná, že mi bude v záběrech
courat spousty lidí, jenže naštěstí se všichni hnali za komercí a jídlem
a do parku zašlo jen pár jedinců. A patřil park většinou jen mě......

Jak víte, magnólie miluju a jak mne k sobě některá přitáhne, nemůžu
se od ní odtrhnout. A když je navíc v tak krásném místě jako tato, jsem
za chvíli v naprostém rauši a sosám tu nádheru jak včely nektar.
A i když byla sakra zima, a při focení mi docela pěkně a nejarně mrzly prsty
stsejně jsem zas a zas hledala další místa pro co nejlepší záběr
ať už zdálky, nebo zblízka, přehazovala objektivy a kochala se a kochala.

No a tak se pojďte kochat se mnou .....









Člověk by si nejraději do té růžové nádhery lehl, a rochnil se a rochnil.
Připadá mi to, jak moře růžové pěny ....



Abych vás nepřesladila, ještě něco nechám na zítra. Zjistla jsem, že oproti prvnímu
focení téhle krásky, jsem se tentokrát držela docela zkrátka Mrkající

22 dubna 2017

Barevně ....




Byť jezdíme na chatu už nějakých sedmnáct let,
na jaře jsem tam vždy v úplně jiné době. Jednou se trefím
do sněženek, jindy do kvetoucích třešní, pak to jsou fialky a podléšky,
případně hromady pomněnek. Letos to byl pelmel všeho. Bílé třešně a švestky
už proběhly, žlutá zlatice i mahonie také a tak tu je pár barevných záblesků.
A jako vždy jsem si samozřejmě zapomněla některé z nich vzít domů,
abych si užívala jejich krásu v době, kdy se na chatu nedostanu....

Zeleň tu zastupuje zajímavý lišejník, který jsem na chatě viděla vůbec
na stromech poprvé. Ponejvíc na modřínech. Později jsem ho objevila na modřínech
i tady u nás. Dnes už je ho tu velké množství, některé stromy mají spodek zelenošedý
a vršek zelený. Nevím jestli to je onen velmi invazivní typ lišejníku, který
teď dendrologové na stromech objevují a který se po republice hodně rychle rozmnožuje.


Růžovou zastupují růžové podléšky. Těch je, jak jsem zjistila, na zahradě
kolem chaty víc než těch modrých. Jako na potvoru, jsou ty nejhezčí modré u baby
vedle ....


Stejně tak růžovou zastupuje strom, který je mým No.1. Magnólie v zámeckém parku.
Ostatně ta bude mít své samostatné místo tady na blogu.


Vínovou zastupuje tenhle petrklíč, který mi utekl ze záhonu do trávníku.
Dokonce mne překvapil tím, že má, narozdíl od těch v záhonu, vysoký stonek.
Patří do odrůdy Prvosenka bezlodyžná, ale u něj se o bezlodyšnosti tedy mluvit moc nedá


A nakonec modří zástupci. Můj otec měl zřejmě velkou oblibu ve fialkách.
První jaro, kdy jsme na chatě byli, mne překvapilo množstvím trsů, ale hlavně
barevných kombinací. Krom klasických fialových to byly bílé, růžové, světle modré,
ale i dvoubarevné. Některé jsem si vzala domů, ale dopadlo to časem tak, že mi
opět převládla u všech modrá nebo fialová barva. Jen jeden trs zůstal bílý, ale ten
kvete jen občas.....


Pomněkovec. Nádherná barva a množství květů. Tenhle se modral na zámku.
Jeden záběr za sluníčka a druhý kdy přešel mrak .....