22 listopadu 2011

Mikuláš a ti ostatní....

Těžko se dá říct, že bych měla jen jednu nejoblíbenější knižní postavu, souvisí to s tím, jak moc ráda čtu a kolik těch knih prošlo mýma rukama. A také kolik mi zrovna bylo let. Jiné oblíbené postavy má člověk v dětství, jiné když dospívá a úplně jiné preferuje v dospělosti.
A mavíc můj výběr knih byl vždy dosti zvláštní. Zvláštní v tom, že jsem nečetla nikdy knihy pro dívky a ženy. Dávala jsem přednost cestopisům, foglarovkám, verneovkám. Takže se moje sympatie přesunovaly od Richarda Haliburtona k Rychlým šípům a od nich zase k Patnáctiletému kapitánovi a kapitánovi Nemovi.
Potom přišel Mikuláš a jeho patálie, parta kluků s Knoflíkové války. Později to zase byl Howard Carter při objevování Tutanchámonova hrobu. Když jsem objevila kouzlo Tolkienovi Středozemě a jejích obyvatel tak to byla asi hlavně postava Aragorna. Připomínám že to bylo dávno před uvedením filmu! Postava vesnického veterináře Jamese Heriotta, ta byla jeden čas mým opravdu velkým literárním kamarádem. Nebo postava mírně labilního doktora ze Steinbeckova románu Na plechárně. Těch postav bylo a je moc, všechny je mám ráda a žádnou bych nechtěla zklamat. Ale je pravdou že v posledních letech se tak nějak vyprofilovaly postavy tři. Alespoň podle toho jak často si beru knihy kde vystupují do ruky. Každá má jiný charakter, každá je z jiné doby a přesto mají něco společného. Tou první a z hlediska hlediska času nejstarší je lékař chudých i faraonů, Egypťan Sinuhet. Druhou je člověk elegantní, všeuměl a oddaný sluha svého trochu peciválského pána, samozřejmě, Saturnin...a třetí je člověk z doby ne zrovna tak dávné, letec z Anglie, koňák tělem a duší, vždy a za všech okolností rovný a nezlomný. Antonín Maděra ze Stránského Zdivočelé země. U něj navíc hraje roli to, že vlastně vznikl na základě osobních Stránského zkušeností a znalostí reálií a že má svůj reálný předobraz. Ale pokud bych někoho z těch tří měla nějak upřednostnit, tak potom by to byl asi jednoznačně Saturnin.....už pro tu dobu první republiky, která je mou hodně oblíbenou....a navíc i po skvělém hereckém výkonu Oldřicha Víznera ve stejnojmenném seriálu a filmu.....




Poznámka pod čarou.....

No páni, tak já mám za osmnáct měsíců 300 článků a článečků.....to kdyby mi někdo řekl na základce, kde jsem češtinu a hlavně sloh tedy velmi mírně řečeno nebrala jako oblíbený předmět, tak bych ho považovala za blázna.
A hle, jak se doba mění. Nikdy bych neřekla, že focení a k němu následné psaní může být tak skvělou terapií na bolesti duše. Ale je a trochu i zabírá. A dokonce i přináší nové známé a možné kamarády a kamarádky. Takže pochválena buď počítačová technika, bloggy a mírná jimi posedlost, která mne již rok a půl provází a která mi dokonce přinesla i velké smíření s naším rodným jazykem. Sice v něm tu a tam ujedu, tápu a i nějaká chybička se vloudí, ale to snad přejdete s mírným pozvednutím obočí.
No a tak tato malá poznámka pod čarou zahájila řadu 301 a více....snad jsem víás tím neodradilaUsmívající se