31 srpna 2011

Docela banální příběh.....

Jdu a přemýlím, o čem by měl být Můj příběh. Nezdá se mi, že bych ve svém životě mohla najít nějakou inspiraci, která by si zasloužila to, být zveřejněna a zviditelněna. Přilítne jedna inspirace, ale ta je zavržena, pak jiná aby také byla posléze odmítnutá. Pak se něco vylíhne a přebírá se ze všech stran. Má to cenu? Vždyť to už je tak obehrané téma! Bude to někoho zajímat? Pomůže to něčemu? Odpovědi si říkám sama, nevím, snad, možná....
Můj příběh se začal bolavým rozchodem a následným hledáním. Jen jsem ještě měla dost velké klapky na očích, abych uměla hledat racionálněji a ne jen srdcem. A také se mi to hodně vymstilo. Domnívala jsem se, že jsem našla adekvátní náhradu za ztracenou lásku a neposlouchala varovné hlasy okolí, které nejdříve našeptávaly a posléze hlasitě křičely Děláš velkou chybu. Ten dotyčný sice uměl být okouzlující, ale také bohužel měl i druhou tvář, a tou byla tvář alkoholika. Nějakým záhadným způsobem zafungovaly geny a já se vydala naprosto stejnou cestou do pekla, jako moje maminka. Cestou samaritánky která si říká, že kvůli ní přestane.
Jako mnoho jiných přede mnou jsem si to jen myslela, protože samozřejmě nepřestal. Neodradilo mne ani varování jeho rodičů, kamarádů a ostatně i to co jsem osobně prožívala. A pak když jsem si už opravdu říkala ne, nemá to cenu, končím, zjistila jsem že čekám dítě. Nastalo velké rozhodování, skončit s ním? Jít na potrat nebo dát na jeho žadonění a sliby, že teď když už má i odpovědnost za to malé přestane a bude z nás šťastná rodina? Zvítězila opět moje důvěřivost a zvolila jsem variantu b. Dokonce to i vypadalo že to bylo rozhodnutí správné. Jeho rodiče nám zajistili samostatnou domácnost v bytě na sídlišti, pomáhali i moje rodiče. On se také zklidnil, dokonce i přestalo nekonečné opouštění jednoho zaměstnání po druhém a i s pitím se zkrotil.
Vypadalo najednou všechno tak, že ostatní se mýlili a já nad jeho démony vyhrála. Jenže to byl jen klid před bouří. V době kdy jsem byla tak v pátém, šestém měsíci najednou zjistil, že ho velmi baví vůči mně psychický teror, začal opět chodit z práce opilý, když přišel domů a teprve se dodělávala večeře křičel co jsem celý den dělala, že on ještě nemá jídlo hotové...když bylo během pěti minut hotové a nandané na talíři, talíř vzal a hodil ho po mě s tím,že na takový hnus chuť nemá. Jindy když přišel domů a jídlo jsem musela ohřávat, protože sice bylo hotové, ale nikdy jsem nevěděla kdy dorazí domů a v jakém stavu, jídlo opět letělo po mě že nějaké ohřávané sr....jíst nebude. Pak se k těmto výlevům přidávalo pomalu ničení různých maličkostí které byly po poličkách a které, což byla také taková jeho malá libůstka, kradl v různých prodejnách nábytku a které tvořily dekorace v ukázkových "pokojích" a kde jsem mu musela asistovat. Neexistovalo říci ne... A nakonec přišel i fyzický teror. Bití, případně mne vstrčil oblečenou do vany, držel mne v ní a pustil na mne studenou sprchu a nepřestal dokud jsem nebyla promáčená skrz naskrz a pak ještě tam dlouho nade mnou stál a smál se že vypadám jak zmoklá slepice, kterouž otatně také sem. Byla mi zima a nesměla jsem se ani utřít. Dokud on neuznal za vhodné. Podotýkám, že to vše se dělo v době kdy jsem byla těhotná. Nejhorší na tom bylo, že jsem nemohla ani jedněm rodičům říct co se děje, protože jakmile by se o něčem zmínili, zbil by mne. A navíc by se uklázalo, že měli všichni pravdu....
Pak se narodila dcera a najednou to zase byl ten okouzlující a milý člověk ze začátku, hrdě jezdil na procházky s kočárkem, dcerou se všude chlubil, i když by raději měl syna a vypadalo všechno zase nádherně a sluníčkově. Dokonce se i smířil se svými rodiči, s kterými byl už nějaký čas na kordy. Začala jsem věřit že už je všechno za námi a bude to dobré.
Nebylo....
Opět začalo bití, dokonce už i sousedé začali volat policii, někdy dvakrát i třikrát za týden. Scénář byl stále stejný, když policie přijela s udiveným obličejem se ptal PROČ tam jsou, že je všechno naprosto v pořádku, že se sousedům něco zdálo. Po předvolání na služebnu kam jsme museli oba, se také tvářil velice udiveně a já musela být zticha. Říci jen jedinou stížnost, doma by mne zase zbil. Uměl to samozřejmě jako všichni tak, aby nebylo nic vidět, ale aby to hodně bolelo. Nesměla jsem jít vyvenčit pejska, kterého jsme si pořídili dřív než on dovolil, samozřejmě že pejsek se několikrát doma počůral nebo pokakal, takže nejdřív to odnesl on a pak paradoxně i já, i když jsem s ním nesměla jít ven. Jednou jsem jeho zákaz přestoupila a když mne potkal venku na ulici když se vracel jak jinak opilý, že ho venčím vodítko mi vytrhnul z ruky a skopal mne přímo na té ulici. To viděli sousedi a vyběhli ven mi pomoct. Začal jim sprostě nadávat a útočit na ně. Mě bylo hrozně, styděla jsem za něj, za sebe, za to, že nejsem schopná se sebrat a odejít. To bylo před vánoci a poslední kapkou bylo, že mi den před Štědrým dnem jen tak pro zábavu rozházel po obýváků napečené cukroví, rozšlapal ho po koberci a do toho rozbil mísy a misky na kterých bylo.
Zamkla jsem dceru která spala v dětském pokoji, a šla zatelefonovat tchánovi ať pro mne přijede, že končím.....Přijel opravdu velmi rychle a když viděl tu spoušť beze slova a slzami v očích mi pomohl zbalit dceři věci, něco mě, bohužel pejska jsem musela nechat tam, a odjela k tchánovi a tchýni, kde jsem konečně v klidu mohla spát.
Další den mi odvezli dcerku k mým rodičům a jeli se mnou pro další moje věci. Když jsem si balila ještě nějaké věci všimla jsem si že se na sedačcev obýváku válí podprsenka, ovšem ta nebyla moje. Mužíček nezahálel. Já ani nešla do ložnice zjišťovat, která je ta šťastná a ani on neměl tolik odvahy aby za celou tu dobu vylezl ven. Možná že byl tak zpitý že ani neslyšel že tam jsme. Vzala jsem tašky, psa a zabouchla dveře za jednou kapitolou svého života. Trvala sice jen dva roky, ale dodneška mi z ní zbylo hodně nízké sebevědomí, i když se to mnoha lidem kteří mne znají asi ani nezdá. Být v té době zákon o tom, že by mohl být vykázán z bytu jak to je dnes, asi by už z něj byl bezdomovec, ostatně ani nevím jak skončil.
Po rozvodu mi volala bývalá tchýně a s pláčem mně prosila o odpuštění. Nevěděla jsem co jí mám odpustit, dostatečně mne před svým synem varovali, to já neposlouchala. Bylo mně jí líto, už proto, že jsem měla s nimi výborný vztah a nikdy jsme nebyly jen tchýně a snacha, ale i dobré kamarádky. Mohla jsem být a nakonec i jsem vděčná za to, že jsem to já i dcera přežily a jestli toto zamyšlení pomůže byť jen jediné ženě v tom, že se také z takové situace rozhodne vyvléknout pak mělo jeho napsání smysl.....
P.S.Toto téma jsem popsala ne proto, abych byla litována, ostatně jsem neposlouchala všechna varování, ani kvůli tomu, abych si zvedla "sledovanost" a počet komentářů, ale proto, že je téma domácího násilí stále bohužel aktuálnější......

Přemýšlení.....

Při procházkách se nádherně přemýšlí o všeličems, i o novém TT. Jdete si lesem, přízemáci si rejdí v listí, není kam spěchat. A probíráte svůj život a hledáte tu část, která by se dala nazvat Můj příběh. Obrázky se všelijak ve vzpomínkách prolínají a pomalu se vynořují a řadí za sebou ty, o kterých si myslíte že by to mohly být ty pravé. A jestli ano, tak to se uvidí až se článek hodí v plen nedočkavých čtenářů....
Jenže zatím jsem pořád ještě v lese, na jedné ze svých oblíbených cest. Jelikož z jedné strany jsou hustě rostlé tmavě zelené jedle a z druhé břízy a buky, vyniká její barevnost a půvab až v podzimních dnech, kdy buky a břízy svým zlatým listím, bílými a stříbrnými kmeny kontrastují s tou zelení jedlí. Ale i tak po ní ráda chodím....protože na ní nikdy nikoho nepotkám a tak si také mohu trochu s Pavlem říct, to je jen MOJE cesta lesem.....






Každá cesta má dvě tváře, jednu když se jde tam, a jinou tvář má, když se člověk po ní podívá zpět.....


A když někdy má jeden dojem, že úplně ve všem vyhořel, tak stačí potkat tenhle zbytek stromu, do kterého uhodil blesk a hned si může říct : Jo, tak jsem na tom ještě pořád líp....



Volnost nade vše....

Ano, ano, volnost nade vše, tímto heslem se na každé procházce řídím beze zbytku. A tak si i beze zbytku užívám válení v tom úžasně měkkém a smrdutém blátě.....Nad to prostě není. Jen potom to vyčesávání večer, kdy ze mne panička tahá zbytky bodláků, větviček a trav tedy není - nic - moc!










Takže musím říct, že miluju přírodu a miluju být za prase. Šampion, nešampion Nevinný. Může snad být něco lepšího, no řekněte......

28 srpna 2011

Začíná sezóna padančat....

Podle toho, jak kde moc v květnu řádil sníh a mráz, a jaké kde napáchal škody, začínají buď dozrávat rannější odrůdy jablek, nebo začínají opadávat ty o něco pozdější. A nastává, jako třeba u nás, dilema co s nimi...pokud padají, jako letos jen z jednoho stromku, je to pohoda, ale pokud se zblázní všech pět jabloní a je na nich plno jablek, tak nastane problém....
Žemlovka střídá nákyp, kuchyň se mění na velkovýrobnu štrůdlů, suší se, dělají se povidla, vaří se kompot. A teď už přímo slyším Jéžiš, co takový štráchy, VYPÁLIT a hned je po problému. No je to fakt, jen to má malou chybičku, můj muž je na to moc líný....Nasbírat jablka a odvést je do některé z pálenic mu prostě dělá ohromný problém. Tak si na našich jablkách buď v lepším případě pochutnají sousedé kteří jsou ochotní si je přijít natrhat a kteří na zahrádce ještě nemají jablka, nebo si na nich v lese chrochtají divoká prasátka, když se domluvím s myslivci.

Ale také se z nich dá udělat velice snadný, rychlý a opravdu vynikající koláč. Rychlý na přípravu opravdu je, protože se nedělá žádné těsto, jen se oloupaná a nahrubo nastrouhaná jablka vrství se sypkou směsí. A navíc má dvě varianty, pro milovníky máku, a nebo pro ty, kdo mák nemusí.

Takže varianta s mákem

Na směs bude potřeba: 200 g hrubé mouky
200 g dětské krupice
200 g cukru krupice
300 g mletého máku
1 lžička jedlé sody
Na náplň: 1 kg jablek(ovšem čím víc, tím líp) nahrubo nastrouhaných
1 sáček vanilkového cukru
mletá skořice
cukr krupice
250 g másla nebo Hery


Všechny sypké součásti smícháme a rozdělíme na tři díly. Buď do pekáčku nebo na plech s vyšším okrajem 2Ox30 cm položíme pečící papír a nasypeme první vrstvu sypké směsi. Na ní nasypeme jablka, mírně uhladíme a posypeme skořicovým cukrem (smíchali jsme si v misce skořici, krupicový a vanilkový cukr). Pak posypeme druhou vrstvou směsi a zase proložíme
jablky. Končíme opět sypkou vrstvou. Rozehřejeme si máslo a celý koláč s ním pěkně polijeme. A pak dáme péci do předem vyhřáté trouby na cca půl hodiny, než nám vršek pěkně zezlátne. A jelikož jsme ušetřili nějaké kcal tak na ozdobu použijeme šlehačku a to protože jsme neušetřili jen kalorie ale i síly pěkně ušleháme! nebudeme používat umělotinu ze spreje! Navrch můžeme ještě nasypat sekané vlašské nebo lískové ořechy. Varianta bez máku je jasná, jen si rozpočítáme tu původní dávku máku na zvýšení množství mouky a ostatních sypkých součástí.
Dobrou chuť!!!

27 srpna 2011

Hop a skok a je podzim....

Ták a je to, dopoledne bylo parné léto a teď je studený podzim....takový obrat počasí zažívám letos již podruhé. První byl ten květnový, kdy do teplého počasí najednou přišla chumelenice a mráz a teď, kdy během pár hodin slezla teplota o celých 12 stupňů. A to bez bouřky, deště a jiných podobných projevů. Jediné co bylo celý den byl hodně silný vítr. Zatím co mi v devět hodin psala Ála, že v Německu je opravdu zima, manžel mi o něco málo později psal že si na chatě(v Mníšku pod Brdy) začne co nevidět topit a Pája psal o tom že u něj už prší, my tady ještě vesele pobíhali okolo bazénu a přemýšleli zda do něj skočit nebo ne. Ale nakonec přece jen dorazilo to ochlazení až sem a pak už jsem se nestačila divit jakým fofrem jel teploměr dolů, až se nakonec zastavil na momentálních 14ti stupních. A do toho prší, fouká a hřmí. Jo, jo včera touhle dobou havaj na terase při svíčkách a teď pekně pozavíraná okna aby to teploučko co se naakumulovalo se pěkně drželo doma. Jediný ale kdo si oddechne jsou kytičky a záhonky, konečně po tom úpalu zase trocha vlhka....a pak všichni kdo musí jezdit MHD (viď Ivet). Takže v rámci možností Hezký den....

Večer při svíčkách.....

Po opravdu teplém a vskutku letním dni jsme si daly s dcerou při svíčkách po skleničce dobrého vína a probraly co život dal a vzal. (S dovolením jsem si půjčila název úžasné knížky od Betty McDonaldové). Sedělo se opravdu nádherně, jemně pofukoval větřík a cvrčci koncertovali o sto šest....


Ony koule na jezírku jsou svíčky které jsou na stole, dají se právě využít buď jako plovoucí nebo někde postavené.....to je také jedna z našich "úchylek" které máme s dcerou společné, láska k různým světýlkům a světlíškům....

24 srpna 2011

Po dni plném sluníčka....

....se večer přihnaly mraky. Obloha dostala nejdřív žluto - šedou barvu a pak se na ní objevily mraky "naruby" a navíc mi a to si nemůžu pomoci a musím to napsat, na té druhé fotografii připadaly jak andělské bílé prdýlkyNevinný. Naštěstí i když to vypadalo hodně ošklivě z toho nic nebylo. Zatím.....






Bartolomějská noc....


Noc 24.8. 1572 znamenala jednu z nejčernějších kapitol francouzské historie. Začalo totiž masakrování francouzských protestantů - hugenotů a to pod přímým patronátem Francouzského krále Karla IX. a jeho matky Kateřiny Medicejské, fanatické katoličky a též známé travičky.
Francie byla tou dobou již několik desítek let zmítána náboženskými konflikty . Střetávali se mezi sebou katolíci a hugenoti a jako akt smíření se měla stát svatba předního hugenota a následníka trůnu Jindřicha Bourbonského, následníka navarrského trůnu a sestry krále Karla IX. Markétou z Valois, zvanou Margot. Ta byla známá jako velká prostopášnice a osoba ne zrovna dbající na dvorské mravy. Byla milenkou vévody d´Guise, čelního předáka francouzských katolíků.
Jindřichova matka Jeanne d´Albret, navarrská královna byla sice velice proti, ale když 9. června 1572 zemřela, svatba byla určena na 18. srpna.

Jindřich Navarrský jako hugenot neuznával katolickou mši a svatba se proto odehrávala tak, že většinu obřadu prostál před kostelem. Samotný svatební akt se odehrával venku a snoubenci svým chováním dávali jasně najevo, že se jedná o čistě politický sňatek. Nevěsta odmítla odpovědět ano, že si bere Jindřicha dobrovolně a tak musel její bratr položit ruku na její hlavu a přinutil jí kývnout.
Mezitím co se v následujících dnech v Paříži oslavoval královský sňatek, přesvědčovala Kateřina Medicejská svého syna aby proti hugenotům zasáhl mocí, což se jí nakonec podařilo. A tak dne 24.srpna na den sv. Bartoloměje byl zákeřně zavražděn předák hugenotů, admirál Gaspard de Coligni, přestože k němu měl král Karel přátelský vztah. A tato vražda admirála a dalších hugenotských vůdců byla signálem k nejhrůznějšímu vraždění ve jménu Boha, které trvalo až do října 1572. Nebyl ušetřen nikdo, kdo byl znám jako hugenot. Děti, ženy, starci....Zdroje uvádějí počet obětí od dvou tisíc až po desítky tisíc. Soudobé prameny uvádějí, že v následujících týdnech plavalo ve francouzských řekách tolik mrtvol, že nebylo možno jíst ryby.
A Jindřich Navarrský? Toho zachránila kupodivu jeho nechtěná a nemilovaná manželka Margot, v které se přece jen hnulo svědomí a budoucího francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského ukryla před vražedným komandem ve své šatní skříni.....Přišel však o většinu svých přátel, příbuzných i své družiny.
Po smrti Karla IX. se stal francouzským králem Jindřich III. z Valois. Byl však zavražděn náboženským fanatikem a praví se že v okamžiku, kdy ráno vykonával svou tělesnou potřebu a tento vrah byl k němu vpuštěn jako prosebník. Jelikož neměl žádné potomky, vymřel jím rod Valois. Po jeho smrti nastoupil na trůn právě Jindřich Navarrský, jako francouzská král Jindřich IV. Navarrský a založil dynastii Bourbonů. Ale aby se tak mohlo stát, musel se nejdříve odříci protestantské víry a stát se katolíkem. Známý je jeho výrok, o tom že "Má Paříž mi za jednu mši stojí!" Po Bartolomějské noci utekl zpět do svého království Navarry. Po návratu sejiž s Markétou nestýkal a po letech se s ní rozvedl. Margot zůstala sama a nakonec se se svým bývalým manželem a jeho druhou ženou Marií Medicejskou smířila a jelikož byla sama bezdětná, vychovávala jejich dvě děti. Ovšem ani v tomto manželství nebyl Jindřich šťasten.A nakonec i on padl rukou zákeřného vraha, pomateného mnicha....

Nádherně a poutavě o těchto francouzských dějinách píše Robert Merle ve své sáze o Petru Sioracovi...Kdo má rád historické romány s reálným předobrazem, romantiku a velké lásky, tak vřele tuto ságu doporučuji. Já sama jí četla již několikrát.

Podklady Wikipedia




































22 srpna 2011

Dochází někomu fantazie? Aneb o TT....

Mám problém s tématy týdne. Když jsem začala s blogem, nejdříve jsem je přecházela bez povšimnutí, později jsem se tu a tam na ně podívala a ještě později jsem s nadšením čekala na každé pondělí a nové TT abych mohla napsat svůj pohled na věc. Sice jsem někdy hudrala, kdo že to vybral a co že je to za blbinu, pak jsem sama aktivně hlasovala pro téma které se mi pozdávalo nejbližší, ale od doby kdy se s tímto systémem skončilo a témata zadává jedna osoba, rapidně klesá úroveň zadávaných TT. Dřív se nestávalo moc často, že bych vynechala některý týden s jeho tématem, za to teď mám spíš problém se vůbec s nějakým tématem ztotožnit.Nevím jestli jen já mám ten problém, ale jak jsem zabrousila na komentáře na srdci blogu, těch negativních reakcí je víc....už minulé téma Toaleťák mne pěkně potrápilo, ale co to je proti tomuto novému...Já sama bych se přimlouvala o opětovný návrat možnosti hlasovat pro výběr z různých témat.
Ono vůbec v poslední době je dost změn, které mi nepřipadají jako vyvedené, ale co mi nejvíc vadí, je to že se při prohlížení fotografií u ostatních blogerů fotografie zobrazí většinou až na víceré vrácení se na ten který blog, a i rada zmáčknout F5 pro aktualizaci není moc platná. Má to alespoň výhodu, že se zvyšuje návštěvnost....A další problém je při nahrávání obrázků. Ta možnost nahrát víc obrázků je výborná, ale jak jsem zjistila pro mne nepoužitelná, začnu s nahráváním a najednou blik a hlášení že stránka není k nalezení, takže zase od začátku a pěkně po jednom obrázku. Nevím jestli tyto problémy jsou jen moje a způsobené mým neumětelstvím, nebo je máte i vy, ale už jsem i začala uvažovat o tom, začít s blogem úplně někde jinde.
Takže docela ráda bych slyšela i vaše názory na to, jestli se vám líbí výběry TT, a i na ostatní "vylepšení".....

21 srpna 2011

20 srpna 2011

"Staří" versus mladí.....

Proč píšu tuto úvahu? Protože když jsem si dneska ráno četla komentáře ke článku, zjistila jsem že se rozvinula zajímavá debatka, sice úplně mimo dané téma, nicméně velmi zajímavá. Ona se sice skrytě táhla už před tím, ale tak nějak teď vyplynula na povrch jednou mojí otázkou. O co jde.

Už po několikáté se mi stalo, že mi své VIP blogařské přátelství nabídla nějaká ...náctiletá blogařka. Nic proti ničemu, jsem ráda že můj blog se líbí napříč generacemi, spíš bylo zajímavější to co následovalo. Když jsem ale odpověděla že zřejmě kvůli tomu, že jsem patrně ještě starší než její rodiče, mám dvě děti a dvacet sedm let manžela, její rady o tom jak sbalit kluka, či v čem případně vyrazit na diskošku, asi již moc potřebovat nebudu, setkala jsem se ohromným údivem, že já, taková "stařešina" mám blog!!! Nevím vlastně proč se jim zdá, že můj blog také píše nějaká ....náctiletka, nebo probírají jen určité články, protože jinak by okamžitě zjistily že tomu tak není, nebo jestli je jim můj styl psaní blízký....to bych vlastně ráda od nich i slyšela, spíš mne ale zaráží že nějak nepočítají s tím, že i my "stařečci a stařenky" si zakládáme blogy, že surfujeme po netu nebo chatujeme se známými a kamarády po ICQ či na Facebooku hledáme další případné kamarády a přátele. Jakoby tento virtuální svět patřil jen mladým a jen oni měli právo se v něm pohybovat. A to nemluvím o některých opravdu starých lidech, kteří si v osmdesáti bez počítače a internetu už nedovedou představit svůj život....

Musím ovšem také říct, že většinou se tyto blogerky zachovaly slušně, ba i diplomek jsem dostala, ale také jsem byla jednou blogerkou, v mé věkové skupině, odkázána na článek jiné náctileté, který byl opravdu hodně vůči nám a i lidem starším nesmiřitelný. Nevím zda už ona byla od svých rodičů vedená k tomu, že staří lidé jsou něco na odstřel, něco co zde jen překáží, nebo zda je to vynálezkyně elixíru mládí a nesmrtelnosti, pak by ovšem zasluhovala Nobelovu cenu, protože si neuvědomuje, že její, možná milovaní rodiče také jednou budou staří a někdo další se o nich bude vyjadřovat tak jak ona, ne- li hůř a že i ona sama bude tou samou sortou lidí, kterou už teď tak opovrhuje.

To že je většina blogerů v té nižší věkové hranici je vidět i na tom, jak jsou podávány články, jak se ujímají TT a o čem většina blogů je, ale i mezi nimi se najdou blogy kvalitní, s kvalitními články a fotografiemi to nepopírám. Těm držím palce a fandím....

Takže milí ...náctiletí blogeři, jsem ráda že se vám někdy můj blog zalíbí natolik, že mne nabízíte přátelství, ale také bych ráda slyšela někdy váš názor na to, proč vás vlastně tak udivuje, že my tzv."starší" máme také své blogy.... A vy ostatní, také máte takovou nějakou zkušenost? Doufám, že diskuze bude pokračovat..... Hezký den.



18 srpna 2011

Toaleťák aneb ještě že ho máme....

Toaletní papír se v Číně vyráběl z rýžové slámy, přibližně od roku 600 našeho letopočtu. Císařská dílna tohoto nejlevnějšího papíru produkovala na 750000 listů ročně.
První továrně vyrobený papír prodávaný výhradně pro toaletní použití vyráběl Joseph Cayetty v USA v roce 1857. Jméno Cayetty bylo vytištěno na každém listu.
Před tímto vynálezem, bohatí lidé používali ke své očistě vlnu, krajku nebo konopí, zatímco méně bohatí používali ruku omývanou v řece, nebo se čistili různými materiály jako hadry, dřevěnými hoblinami, trávou, senem, kameny, pískem, mechem, vodou, sněhem, kukuřičnými slupkami nebo mušlemi, v závislosti na zemi a počasí nebo sociálních zvyklostech. Ve starověkém Římě se obvykle používala mycí houba. Výzkum středověkých latrín ukázal na používání různých druhů mechů.
V některých částech světa se běžně používaly staré noviny, telefonní seznamy, reklamní brožury atd.
Na Středním východě, se obvykle používala voda. Lidé zde používají levou ruku na čištění a pravou ruku na jídlo. V některých částech Afriky to bylo naopak a stisk pravé ruky byl považován za nevychovaný.

Tolik chytrá Wikipedia. Ale ještě tam chybí také že se ve středověku používala a to by teď neměli číst slabší povahy i koťata a malí králíčci. Což si dost dobře nedokážu představit, jestli je pak nějak recyklovali, umývali či jak s nimi dál nakládali. Po tom mi připadá i to vyškrabování mušlemi normálnější, i když děkuji také nechci. Ovšem zase si nedokážu představit onen arabský a středovýchodní zvyk. No ne nadarmo se říká jiná země, jiný mrav....
Ale nějak mi připadlo že by po posledních slovních extempore našich vládních úředníků jej měli někteří jedinci používat i na té opačné straně, tedy utírat si s ním po svých výrocích z poslední doby i ústa. Protože některá jejich moudra spíš patří do říše fekálií.....

13 srpna 2011

Alespoň letní písnička....




Vím, že tahle písnička už je hodně vousatá, i když u nás je to letošní letní hitovka a vím, že má i spoustu odpůrců, ale tak moc mi to léto s jeho rozhoupanými vlnkami na rybnících, jezerech a mořích připomíná, že jsem jí neodolala.....a i ten závěr s pohřbem zpěvákova popela do moře vlastně není vůbec smutný.

Kolik nás vlastně je?.....

Dostala jsem dotaz, kolik že vlastně mám zvířátek. Kolik psů, kolik koček, kolik papoušků....
Takže, pejsky zatím napočítám tři, kočky čtyři, a papoušků celkem pět. Dva tzv. velké papoušky, to je Ferdásek a Oskar. Pak venku je Max, to je rozelák který je ale celoročně venku a patří mezi střední papoušky a ještě dvě andulky, ty jsou střídavě od jara do podzimu venku a na zimu jsou doma. Max měl původně svojí partnerku, ale ta mi jednou nečekaně zdrhla. Pak jsem mu pořídila druhou partnerku, ale ta se mu časem znelíbila a on jí chudinku utrápil hlady. Takže je teď sám. Jen v létě mu dělají společnost andulky. To je zbytek z mého chovného období, jeden čas jich bylo i deset. Což byl výsledek dvou úspěšných odchovů. K tomu několik rybiček a vodní želvu....takže docela slušná malá zoo. A to jsme ještě mohli mít i klokana, malého, skalního Skipiho. Jenže v té době jsem nevěděla, jak a čím se takový klokan krmí, a jak se kde ubytovává. Takže jsem ho odmítla. Později jsem zjistila, že to na nároky s výživou je vlastně takový velký hopsající králík....


Část zvěřince si dával odpoledne šlofíka. Pokud by chtěl někdo z rodiny, neměl by se kam vejítUsmívající se.....


Takhle si to užívali nejmladší členové.....

To není fotografie z nějaké publikace o papoušcích, ale také jeden z našich bývalých členů domácnosti. Takhle měl žebříček v okně a tam vysedával. Tedy správně vysedávala, byla to samice alexandra malého, vtipně pojmenovaná Sašena. Jenže za čas byla tak hlučná, že musela z domu. Vzal si jí nakonec jeden chovatel do páru k samečkovi do venkovní voliéry, takže tam si mohla hulákat jak chtěla....tedy pokud jí to ten sameček dovolilMrkající.
A to je zatím celý náš momentální zvěřinec.....

11 srpna 2011

Trocha jemné krásy potřetí.....

Takže předposlední nášup krásných fotografií a květinových aranžmá. Květinové aranže ať již z květů živých nebo sušených mám moc ráda, ostatně která žena by NEMĚLA radost když dostane nádhernou kytici. O aranžmá ze suchých květů se snažím už dlouhá léta, vždycky když jsem měla nebo i dnes mám nějaký splín, tak vytáhnu zásoby a tvořím. Je pravdou, že většinu jich mám na chatě, kde se o jejich pravidelnou obnovu starají myšky, které si na nich rády pochutnávají. Tak jsem už poznala že nemá cenu dělat aranžmá ve kterých je jakékoli a i jakkoli zbarvené obilí, to pak nacházím plevy po celé chatě ještě hodně dlouho, a i plody z různých palem či keřů. Z těch zůstanou jen holé barevné stvoly. A tak většinou všechno o by mohlo zachutnat ukládám na zimu do skříňky a na jaře zase zavěšuji. Mým velkým snem je podívat se na květinovou burzu do Holandska, i když vím že bych tam trpěla jak to zvíře, kdybych viděla ty hromady řezaných květinUsmívající se......






06 srpna 2011

Lesní zajímavosti.....

Ve zdejších lesích roste trochu jiné kapradí než je většina z nás zvyklá, je to kapradina hodně vysoká a má jméno hasivka. Její husté porosty zabírají popravdě ta nejlepší místa kde jsme sbírávali houby. Využívá na rozdíl od věšiny stínomilných kapradin místa kde je volný prostor a sluníčko. A toho je teď po těch několika silných vichřicích tady mezi lesy dost....


Má vždy jen jeden, za to hodně velký a vysoký list. Ten následující mi "koukal" z očí do očí. A to měřím přes 170 cm.
Že se tu datlové činí na stromech je hodně slyšet, a takhle to vypadá když odletí, kůra borovice pak připomíná ementál, samá díra.....
A teď proč je tu tahle větvička. Kdo se trochu vyzná v jehličnanech, ví že je to docela vzácnost. Najít totiž jedlovou větvičku i se šiškou, byť i jako v tomto případě ne úplně celou, se zas tak moc často nestává. Jedlové šišky se totiž na rozdíl od ostatních šišek rozpadají již na stromě, nepadají dolů celé jako třeba borové nebo smrkové.

V hlavní roli houby.....


Po všech možných skazkách o tom kolik je v lese hub, a i potom co mi říkal do telefonu manžel, jak na chatě rostou houby ve velkém, jsem neodolala a jelikož houby ráda sbírám vyrazila jsem do terénu tady u nás. No, na nůše ani na kosu to nebylo, les byl dokonce v některých místech suchý na troud, ale i přes to jsem velkou mísu hub nasbírala. Jak hříbků praváků, tak i hnědáčků, tedy správněji hřibů borových a suchohřibů hnědých. Ještě štěstí, že v lese nikdo nebyl, protože by se asi divil až by tam narazil na ženskou, která se po břiše plazí mezi borůvčím a ostružiním a fotí místo aby honem sbírala....



Kdo viděl u Pavla jeho úlovek hřibů kovářů ví jak vypadají už velké houby, ty moje jsou miminka od těch velkých, ale fotila jsem je až doma, protože by nevynikla jejich "jedovatá" barevnost.
Po cestě zpátky v trávě zasvítily hlavy bedel. Já osobně mám na řízky nejraději právě tuto houbu, i když můj kamarád "Mlsný jazyk" tvrdí, že jedině z hřibů jsou ty nejlepší řízky, ale já vím své.....
A ještě jednu zvláštní a málo rostoucí a i málo sbíranou houbu jsem našla, a to lošák jelení. Je příbuzný s liškami a i obdobně vypadá, jen naspodu nemá lupeny ale takové malé "krápníčky".
A teď mne tedy čeká houbičky zpracovat a povymyslet jídla. Ale já se nejvíc těším na ty bedlí řízkySmějící se.

Setkání s Vetřelcem....

Když jsem včera upravovala další záhon, vykouknul na mne najednou vetřelec. Měla jsem sto chutí si ho nechat abych věděla kdo se zněj vylíhne, jen se ve vetřelcích nevyznám a nevím co takový vetřelec jí. Tak jsem ho nechala jít vlastní cestou.....