pátek 10. června 2016

Nějaký ten pohyb nezaškodí ....



...... pokud se na něj člověk kouká Smějící se.
Takže aby tu nebyl zastoupený jen dějepis a botanika, dneska
si dáme hodinu tělocviku. Když jsem se vracela z výstavy, vzala jsem
to pěškobusem až dolů k Adělu. Na to mi ještě síly po celodenním sobotním
a půldenním nedělním procházením stačily. Jaké bylo mé překvapení když jsem zjistila že
Palackého most je uzavřený. Zdálky to vypadalo že pro všechny, nejen pro MHD a
auta. Na druhý pohled bylo vidět, že se po něm potácí a plouží nějaké
postavičky a když jsem sešla až k němu, ukázalo se, že to jsou
maratónci! V ten den se totiž po Praze běhal VW maraton,
dříve krásně zvaný Pražský. Jak jsem to tak pozorovala,
mohl by klidně nést název třeba Honda nebo Mitsubishi, případně Nissan.
Protože za dobu než jsem došla k Andělu závodníci kteří kolem mne proběhli
byli evidentně asijského původu. Skoro všichni. Ovšem musím říct,
že co mne překvapilo byl jejich věk. No ne nadarmo se o Japoncích
i ostatních Asiatech neříká že jsou dlouhověcí. Nejdřív to byly
dámy, které se naprosto happy vystajlovaly do diblíků, leč diblíkovský
věk měly dávno za sebou. Počítám tak šedesát let určitě. Pak okolo mě profrčel
stařík, ne sice stoletý, nicméně tak mezi osmdesátkou a devadesátkou určitě. Já už
sotva pletla nohama a to jsem měla našlapáno jen pár kilásků! V tu chvíli jsem se
vážně zastyděla, ale že bych začala zrovna běhat, tak to jsem hodně rychle zavrhla.
Pravda, někteří to spíš odcházeli, ale v okamžiku kdy měli vběhnout na andělskou
křižovatku, opět se vzchopili a hrdě do ní vběhli jako by se nic nedělo.
Tady je už očekávalo a podporovalo několik skvělých bubeníků,
které jsem si sice natočila na video, jenže při stahování došlo k nějakému
nonsensu a já to video vymazala. Musím říct že bubnovali fákt skvěle!
Z té vší odkoukané námahy jsem dostala děsnej hlad a tak jsem zabředla
(ostatně jako vždy) do osidel globálních jídelních sítí jakou bezesporu KFC je
a koupila si sebou domů jedno meníčko. No jo, Lakomcova dušička se ve mě
vzpouzela, kvílela a skučela když jsem vyplázla bezmála dva stováky za pidikrabičku
s jídlem, ale zase je to jen párkrát za rok, že? I když okamžitě přepočítávala kolik by za to mohlo
být třeba kytiček, nějaké doplňkové pastelky, ba po přidání ještě
nějakého obolusu i botičky, ale já jí frajersky okřikla, že i nějaké to
potěšení si člověk musí dopřát. Chvilku ve mě hlodalo pokušení vzít to k mamině
pěšky, to jest vlézt do smíchovského nákupního centra a po lávce z horního
patra přejít do parku Sacre Ceour a přes Hřebenka dom, ale pak jsem to
po zralé úvaze zamítla. Nožky mi za to byly velmi vděčné. Autobusem jsem se
nechala vytáhnout do všech kopců, které jsem po cestě měla, abych pak
krokem plouhavým po rovince došla k odpočinku v křesílku a maminčině
láskyplné péči...... A v tu chvíli se mi zas zjevil onen stařík - maratónec a
sousta mi v puse zhořkla!


Dokonce i banány běhaly! Tedy tenhle už asi doběhl, ale číslo si hrdě ponechal!


I tenhle borec už skončil. Zda už měl odběhnuto, nebo na další prostě už
neměl síly nevím. Ale prošustil okolo s trochu vytřeštěným pohledem.


Asijské důchodkyně alis Du - o Ka - či


Jejich mladé následovnice ......


...... a následovník ..... dědulu jsem bohužel nestihla vyfotit


Běhalo se cick cak Prahou ....


.... a běhalo se s kočárky na podporu nemocných dětí ....


A u Anděla se činili urostlí bubeníci .....



...... i bubenice


...... a všichni koukali po závodnících a byli moc šikovní. Ostatně koukalo na ně
i spousty okolostojících. Někteří se krásným slunečným dnem a jejich uměním nechali
i strhnout k tanečním kreacím .....