.... bledule. Dobrých pět let jsem už nebyla
ve zdejší rezervaci zvané Králova zahrada juknout do království bledulí. Tři roky jsme se tak dlouho domlouvaly s dcerou až nám odkvetly a dva roky nám sebral kokotvir. Původně jsem tenhle článek měla v plánu jako Grande finále výzvy u JaryD Volání jara, ale nakonec počasí rozhodlo jinak a vychází až teď. Takže včera protože bylo krásně, jsem sedla na kolo a v domnění, že ten týden co jezdím do a z práce stačil na to, abych se vypravila na výlet na něm. Ó jak hrubě jsem se zmýlila!!! K práci jsem dojela jak frajerka, však to mám už namakané, ale další třetina cesty začala ukazovat mou shnilost po zimě. Ještě že jsem na jedné ze zahrad zahlédla starého známého tak jsem umírání zamaskovala pokecem. Závěrečná třetina cesty byla utrpení, byť se jelo vlastně skoro po rovině. Navíc jsem zjistila, že mi dost špatně přehazuje přehazka. Do práce to ani nepotřebuju, ale na delší cestu se to ukázalo jako docela nepříjemná záležitost. A navíc mi po obě cesty foukal nežádoucí protivítr, takže jsem chvílemi skoro stála.
Lidí bylo tedy hodně, ale naštěstí většina z nich byla líná jít dále než na začátek a tak jsem si v pohodě našla místa, kde jsem se mohla válet po zemi s foťákama jak se mi zlíbilo. Za těch pět let nejen že si bledule uzurpovaly další část lesa, ale celé údolí prošlo úpravou potoka, který tudy protéká a poskytuje tak bledulím tu správnou pohodu na to, aby se takhle krásně množily. Dříve byl potok, od nepaměti meandrující, narovnán a prohlouben. Dnes se opět vlní údolím v mnoha krásných meandrech, a co víc, vzniklo zde i několik nových tůní a tůněk které zlepšují celkově mikroklima v údolí, a poskytují místo pro život mnoha vodních živočichů. Ostatně na nedaleké bývalé střelnici ruské armády, je podobný biotop, jen bez těch bledulí. Tam ovšem vznikly tůně na dopadových plochách v kráterech po granátech. Ostatně mám v plánu zajet někdy i tam a projít si to ....