pátek 7. prosince 2012

Sněhohrátky....

Z nebe se snášejí, jak pírka z křídel andělů,
třpytí se na slunci jak jejich slzy....
stovky a stovky jich na zem padají.

Brzy je plničká lehounkých vloček.
Slunce je oživí, ale jen na chvíli,
v paprscích jeho tiše pak zmírají....

Však znovu se roztrhne peřina v nebi
a další je nahradí a krásou svou
dětem radost rozdávají...

Zahalí zem do bílého hávu
každá ta vločka má svoji váhu,
každá z nich je originální šperk,
pro listy, pro stromy pro celý svět...














Něco co někdo nesnáší a jiný miluje....

Tak se dneska posuneme v čase, z prosincové bezsněhové procházky do dnešního dopoledne, kdy vylezlo sluníčko a bylo vidět co tu včera odpoledne a během večera napadlo sněhu. Z původních pěti je rázem dvacet. Ale mrzne a svítí sluníčko, je modrá obloha a tak se přiznávám, tahle zima se mi líbí. I když víc za oknem z tepla než být v ní. A navíc se podstatně líp fotíUsmívající se....ale nebojte, do prvního posince se ještě vrátíme....