sobota 3. května 2014

Lázeňský deník Lázní ducha....kapitola Hudba


K lázním patří odjakživa hudba.
Lázeňské orchestry na kolonádách byly vítanou atrakcí, taneční večery či odpoledne
skýtala vítanou možnost k seznamování se z ostatními návštěvníky a léčicími se pacienty.
Zpestřovaly určitou fádnost lázeňských dní a i místní obyvatelé se rádi připojovali k poslechu.
Samozřejmě že i na zahájení této lázeňské sezóny nesměla hudba v žádném případě chybět. Zněla po celý den až do pozdního večera. Střídaly se žánry, zpěváci i hudebníci, od několika muzikantů až po Komorní lázeňský orchestr .
I místa produkcí byla různá, zámecký pivovar, Váchalova ulička, Toulovcovo náměstí, Smetanův dům, zahrádka Portmonea (Portmoneum je muzem spisovatele a grafika Josefa Váchala) až po závěrečnou párty v Music Clubu.

Samozřejmě že jsme se nezúčastnily všeho, spíše jsme se směrovaly až na večerní produkce, ale něco i z dopoledne a brzkého odpoledne by se našlo....


Nejdřív u kostela a později na Toulovcově náměstí skvěle swingoval Classic Jazz Memorial




Na spojnici mezi Toulovcým náměstím a Šantovým hrálo sdružení děvčat u kterých mne překvapil dost nezvyklý výběr nástrojů, říkají si Dudlajdá fagotiky a jak už je z názvu možno poznat, hrají na fagoty....a musí se uznat že jim to taky pěkně šlapalo.


Atmosféru první republiky přiblížily i zpívající chudé dívky, vydělavájicí svým zpěvem nějaký ten krejcárek pro rodinu strádající v bídě. Ona prostřední dívenka patří do těch bohatých kruhů které jim občas pár krejcary přispěli


A už se dostáváme k podvečerním a večerním produkcím. Když jsme po malé oddychové přestávce opět dorazily na místo dění, na pódiu se právě předváděl Pražský Ukulele Band a japonské vokální trio Tři bílé vrány....před nimi se ještě ale za naší nepřítomnosti předvedl Jan Smigmator se svým Swinging Quartetem. Bylo docela zajímavé slyšet třeba písničku Mackie Messer v japonštině. Ale musím říct že ukulele mne tedy nějak moc neoslovila, chvílemi to znělo jak sbor balalajek....



Ovšem tyhle statické hudební produkce nejsou na focení nic moc. Ale když nastoupil Vojta Kotek a skupina The Zevláky spolu s bubeníky z Marimba Live Drums rázem jeviště obživlo. Rock který se z něj linul lahodil nám odchovancům ale i mládeži a jak uvidíte v další kapitole i docela malým posluchačům...
Proto je z tohoto vystoupení také nejvíc fotek.

Nejprve se jak vidno Vojta z chudého studenta proměnil v rockera a představil kapelu


....a pak se pomalu z hodného hocha....


....měnil v baskytaristu a zpěváka...


....aby se ve finále změnil v tvrdého rockera s cigárem a definitivně tak shodil slupku slušňáka....


....který ovšem po tom všem nasazení byl řádně spocen a unaven....


....a není divu, protože se do toho kluci řádně a s plným nasazením obuli!










Dalším na řadě byl excelentní herec (je to zajímavé jak se začínají herci prosazovat i v hudbě) a skvělý písničkář Jiři Schmitzer. Ani jeho nebylo moc lehké fotit protože jak fotit akčně písničkáře s kytarou? Ale pásr snad zajímavých fotek také nabízím.
Váhala jsem jestli ty tři první fotky nezařadit do kapitoly Děti, protože ony malé slečny byla snad větším protagonistou než samotný zpěvák, ale nakonec jsem je nechala v této kapitole.






Tuhle fotku jsem záměrně nezesvětlovala ani s ní nic nedělala, líbila se mi ta její atmosféra, i to že vlastně takhle vidí, ač sám v záři reflektorů, zpěvák z pódia své fanoušky. Tedy spíš nevidí.....





U tohoto vystoupení šlo hlavně o skvělé texty a průvodní slovo pana Schmitzera, něco jsem nahrála na mobil jenže to z něj nějak bohužel nemůžu vytáhnout.....

Většina čísel se protáhla natolik že se o dost posunul i čas začátků dalších. Takže v době kdy měl začít poslední koncert a to YoYo bandu na který jsme se moc těšily začínal akorát pan Schmitzer a na nás už začala doléhat únava z celého dne, takže ač nerady jsme ani ho nedoposlouchajíc nastoupily cestu domů pod peřinky....ještě že už má dcera rozkládácí sedačku a já se mohla u ní v klidu vyspat a v neděli mne vyzvedl manžel.....