.... je dalším mým výtvorem na zkoušku, ale hlavně jsem myslela na Bobuli. Opět inspirace z Pinterestu, opět láska na první pohled. Tedy k těm výtvorům a touha to vyzkoušet taky. Bobuli miluju... no vlastně také od prvního pohledu na ní. A ty její reakce na cokoli co dostane jsou prostě úžasné a radost nelíčená. Ze všeho. Třeba z toho, že dostala novou velkou matraci dřív než postel. Hned na ní musela spát a když jsem přišla, ani mne pomalu nenechala zout a za hurónského křiku " Babí, babiko, póď, honem" valila po schodech aby mi mohla ukázat jak spí na velké matraci jak velká holka a ne v dětské postýlce jako mimino. To samé když nám teď ukazovala už tu svou novou opravdovskou dospěláckou postel. Obloženou hračkama a polštářkama. Co mne hřálo, že většina byly mé výtvory. Ostatně doteď musí na spaní mít svýho fufu ( což je tzv. usínáček, háčkovaný čtverec z plyšové vlny který má na rozích i uprostřed stran naháčkované všelijaké přívěsky, které jako maličká cumlala) jak není fufa, nemůže se spát. A teď k nim tedy přibyl medvídek Hajánek. Bobule táta ho tedy překřtil na Levíska 501. Proč, uvidíte sami ....
