14 června 2012

Městský ruch....

V úterý jsem jela pogratulovat mému tatínkovi k narozeninám a to již 86tým. Utíká ten čas přímo děsně. Vzpomínám na to, jak jsme jezdili jeho narozeniny a svátek (narozky 12.6 a svátek 18.6) slavit na chalupu. Vždy se sjeli jeho známí a kamarádi s dětmi a naše dětská parta pak čítala i s místními kluky skorem dvacet dětí. Chodili jsme na třešně, u táboráků hráli na kytary (tedy já, z ostatních nehrál nikdo, to až později a s jinou bandou) byl to vždy takový pěkný úvod k blížícím se prázdninám.
Po cestě k tramvaji jsem u hřiště vyfotila tuto spleť větví staré túje...




Bohužel ty mříže to kazí, ale jinak to vcelku vyfotit nešlo...
U stanice tramvaje Klamovka je malá kaplička Nanebevstoupení Panny Marie z osmnáctého století. Bývala to skoro ruina a patří ke stavbám v parku, někdy si udělám čas jen na ně. Ale pak jí opravili a již několik let slouží svému účelu, jsou zde jednou v měsíci mše.


Na Smíchově u OC je stánek s květinami který mne vždy fascinuje množstvím kytek které jsou v nabídce....




Strašně moc mi tenhle městský ruch na vsi chybí, jsem prostě člověk velkého rušného města a ne klidné vsi...tak si ho alespoň takhle příležitostně užívám a na rozdíl od Pražáků i užívám....


Co si asi ti dva tak zaujatě povídali?


Nabízel mu spásu!

Budhismus je jediné náboženství (no on je to spíš styl života) které mi nevadí. Nikoho do ničeho nenutí, věří v převtělování i v to, že se po několika životech vypracujeme i k nirváně...a tím dokonalosti, sami svou prací...žádné plastiky a pod.


Zajímavé povídání na jedné z administrativních budov, jen bohužel ten začátek není díky architektonickému prvku k přečtení....
A všudypřítomní pražští holubi...






Další cíl...

Hranice jsme překročily v Českých Velenicích a jelikož nebyly žádné zásoby, stavili jsme se v místní vietnamské velkotržnici nakoupit. A pak se úzkými silničkami mezi vískami kde už snad nebyl žádný starousedlík, jen lufťáci se prokousat do Dobré vody a po pár kilometrech jsme byli na konci cesty. Tedy alespoň té výstavní. To co kamaráda tak táhlo byla stavba sauny a oplocení přikoupeného pozemku a proto si potřeboval zkontrolovat zda je vše O.K.
Zatímco on si kontroloval své stavby, já si fotila jeho malé stádečko zakrslých ovcí. S příchodem nového beránka (Milouš č.4) jinak Jamie, protože to je chovný beránek tudíž čistokrevný a má své papírové jméno, se ovečky staly méně bojácné a už se nerozutíkávaly tak jak dřív. Naopak i s jehňaty mi ochotně pózovaly. Ovšem největší dobrodružství i když ku konci už nechtěné si s Jamiem užil náš Bobeš, vlezl do výběhu za námi a jak Jamie zmerčil novou oběť okamžitě si to k němu namířil. A začal ho prohánět. Bobeš o nejdřív bral jako ohromnou švandu a na honičku si rád zahrál, ale když k tomu honění přidal Jamie i pár štulců rohy, už se to Bobešovi přestávalo líbit a tak se začal vztekat. Nakonec velice rád vyběhl brankou ven a se staženým ocasem pádil k chatě. O tom že by se zase pokusil za námi dostat okamžitě přestal uvažovat....


Zárodek sauny, je to stejná dřevostavba jak chata....už se těším i já, nejen kamarád že až příště zas někdy k němu zavítám už bude v provozu.








Musím říct, že se mu pěkně hospodářstvíčko rozrůstá, Mahulena (husa labutí) sedí na vejcích, jen bohužel s Timurovi party zůstala jen jedna kačenka, ti ostatní zřejmě padly do spárů lišky. Ale jak znám kamaráda, brzy zase počet doplní.
Večer jsme šli zarelaxovat po tom všem vystavování a cestování do hospůdky a druhý den dopoledne jsme nabrali směr Strakonice a já byla s Bobešem vysazena zde na chatě....kde jsem se domnívala, že ztrávím klidný týden věnovaný focení. Jenže, stále prší, a navíc dojela neplánovaně dcera takže se klid odkládá na jindy...

Návrat....

Pořád ještě jsme v Nitře, tedy spíš už na výjezdu z ní a kamarád se rozhoduje, jestli máme jet zpět na Prahu, nebo jestli to vzít přes jeho chatu v Jižních Čechách. Má tam totiž nějaké řemeslníky a rád by si zkontroloval jestli jde všechno dle jeho plánů a pokynů. Nakonec přeci jen zvítězí jeho zvědavost a jedeme. A jelikož nejkratší cesta je přes Blavu a do Rakous, kupujeme na benzínce rakouskou dálniční známku a hurá dál. Hned za Bratislavou ale už v Rakousku nás oba překvapuje ohromné množství větrných elektráren jejichž pole se táhnou až za obzor. Zajímalo by mne, jestli se tam také tak proti nim brojí jak u nás. Podle značného množství zřejmě ne. Při cestě zpět se mi podařilo už udělat pár fotek Bratislavského hradu, tentokrát už jsem seděla na správné straně auta.....

Pohled přes bratislavský přístav....



Větrníky, větrníky, větrníky....kam se člověk podíval. Na té první fotce je i trochu vidět, kam za obzor se až táhly. Ale jelikož drobně pršelo byl obzor zamlžený.




Ještě jednou Váh, krásné přírodní koryto s ostrůvky rákosí i mrtvými stromy v řečišti....

Při průjezdu Vídní už pršelo opravdu dost, ale i tak se mi podařilo vyfotit části ohromné ropné rafinerie patřící koncernu OMV.....Areál je to opravdu obrovitý.





Z Vídně jsme se pak stočili směrem na Linec a k našim hranicím. Projížděli jsme úpravnými vískami i městečky, v jednom jak jsem stačila jen tak narychlo zaregistrovat a dát dohromady své chabé znalosti němčiny byly stáje lipicánských koní (snad to tak bylo), v jiném se chlubili že projíždíte ametystovým městem. Bylo zde muzeum těžby ametystů a staré doly. A nad jedním se táhl pás mraků, které vypadaly jak když někde dýmá nějaký obr z dýmky....





Mezi lesy se mi líbil tenhle kostelík...nikde nic jen on.


POZNÁMKA POD ČAROU....co mne zaujalo.

Slovenští řidiči jezdí vždy a za všech okolností podle předpisů (alespoň na Slovensku). Okolo dálnic a silnic nejsou ŽÁDNÉ bilbordy. Jedině na vjezdu do větších měst jsme zaregistrovali dva, vždy z jedné strany dálnice, ve vzdálenosti padesáti a více metrů od dálnice (a pak že to nejde, jen chtít a vydat ten správný zákon a schválit okamžitě!). Dle slov kamaráda, který byl před dvěma lety v Bratislavě na Světové výstavě psů, udělalo Slovenko za ty dva roky prý ohromný kus práce a posunulo se o hodně dopředu.
V Rakousku zase milují ekologii, a jsou hodně "zelení" což je vidět na tom obrovském množství větrných elektráren. Skoro v každé městečku najdete v okolí dvě, tři. Pole mají osázené různými druhy obilí, monokultury jsou vidět jen zřídka. Brambory a kukuřice jsou sázeny napříč, ne na dél, aby se z nich při lijácích nevyplavovala zemina. (Zvláštní, proč u nás to nejde?) Vůbec pole jsou vysévána tak aby na podélně seté navazovalo setí příčné ... Jo a řepku jsme viděli za celou naší cestu jen na dvou polích velkých a jen na pár menších. Nemůžu samozřejmě hovořit za zbytek Rakouska, beru jen tu naší cestu. Ale i z toho si člověk udělá docela dobrý obrázek o tom, jak se hospodaří jinde...