21 dubna 2015

Jak jsme pozadu ......



...... ukazují detaily které jsem nafotila v neděli
na procházce. Bylo nádherně, ještě nefoukal tak ostrý a silný
vítr jak včera a tak jsem si užívala nádherného jarního dne. Šla jsem po hraně
pole protože tu krásně svítilo sluníčko a doprovázel mě zpěv skřivánků. Obešla jsem
svou klasickou trasu, ale dál si to natáhla na cestu přes zatím opuštěný výběh
pro krávy. Trochu jsem se netrefila na tu správnou cestu, a tak jsem se
musela pustit polem kde se už začínala ke květu probouzet řepka.
Když vidím jak jsou tu keře a stromy ještě nerozkvetlé a málo
napučené oproti některým vaším fotkách říkám si, jak jsme
tu hodně pozadu. Ale co jsem zjistila tak pro radost
nás fotografů, ale pro zlost ostatním tady máme
kolem vysetou řepku, takže se vyřádím z
focením.
Já vím
že mnozí
jí na polích nemusí.
A ani já z ní nejsem nějak
odvařená, raději bych tu měla
kolem dokola slunečnice, ale i tak
díky za ten krásný pohled do úžasné
žluti jejich květů.


Lišily se i kaštany tím jak byly rozpuklé. Jeden sotva vylézal .....


...... zatímco na jiném už byly listy vyklubané jakž takž


To samé buky.
Tam kam nesvítilo sluníčko


A kam už dosáhlo



Na kraji lesa kam se opíralo opravdu hodně, se pomalu rozpadala pupava



A protože bylo nádherně teplo, sedla jsem si na pár minut na kopec a dívala se na město
se choulilo v údolí podemnou. Tedy spíš na jeho drážní část, protože ta je tady
opravdu velmi rozlehlá. Vedle mě kvetly drobné travinky a tak stačilo se jen do
trávy zkulit a fotit.




A na konec jedna mumie


Příště se podíváme do jarní krajiny ......