úterý 28. ledna 2020

Nech to na koňovi ...





.... a máš hned lepší náladu. A když se k tomu přidají výroky naší Bobule je to stoprocentní. Koně jsou od dětství díky prázdninám tráveným na maličké vísce uprostřed lesů v Železných horách moje velká láska. Protože tam je měl jeden stále sedlák ve vedlejší vsi a půjčoval je lidem k obdělávání záhumenků a měl je jeden bývalý sedlák přímo u nás ve vísce a půjčoval je i na práci v lese, měla jsem pořád dost možností se s těmi nádhernými a klidnými zvířaty potkávat, případně se jim posadit na široké hřbety a nechat se unášet fantazií jak na nich cválám po loukách do dálky. I když jsme se odebírali klidným houpavým krokem k nim do domovské stáje...
Když jsem končila základku, dávala jsem si přihlášku do Chuchle, jenže mi ve škole nedali doporučení a tak jsem místo na závodní dráze nebo ve stájích skončila za pultem. To ovšem neznamenalo, že bych na koně zanevřela. Stále je miluju, a stále kdykoli je možnost, si sednu do sedla a říkám si, jak krásné by to bylo rozletět se s větrem o závod po široké pláni kvetoucích vřesovišť. I když koně vede někdo vedle mne za uzdu ... 
Dnes kdy už není kůň buržoazní přežitek a i cenově se staly dostupnými, i přes všechnu moderní lesní techniku jsou prostě v lese nepostradatelní, opět se jim dostává velké pozornosti a přibývají domy, u kterých se pasou. No a já mám tím pádem kam chodit fotit ....