pondělí 14. ledna 2013

Bertechsgaden a Königsee.....Dole v dole

Tenhle výlet už je letitý, udál se před šesti lety a proč o něm píšu až teď? Inu když se uklízí nacházejí se zapomenuté věci nebo obrázky. A to je případ těhle fotek. Mých je jen pár a to ještě jen z telefonu, protože svůj foťák jsem neměla a fotil povětšinu syn, od kterého jsem si zbylých asi sto fotek půjčila. Ale i ty jeho jsem objevila až se zpožděním, když mi tu nechal po odstěhování definitivně svůj notbůček (dík Mengano za ten skvělý výraz) a já z něj vymazávala věci které jsem nepotřebovala a tak jsem v něm také objevila složku se synovými fotografiemi.

Výlet se uskutečnil 8.9.2007 a já se na něj ohromně těšila. Nejen proto, že se podívám zas po dlouhé době někam jinam ale i svým cílovým místem. Jelo se na Hitlerovo Orlí hnízdo. Tak ne že bych byla obdivovatelkou tohoto pána, ale spíš těch hor. Vyráželi jsme v pátek o půlnoci a prvním zrovna ne příjemným překvápkem byl autobus. V nabídce anoncovaný "luxusní" autobus se ukázal jako normální stará zájezdová Karosa. Po dotazu na doprovod z cestovky jak to, že se jede tím starým krámem, se vymluvila na "objektivní" potíže a dál nic nekomentovala. Trochu rozladění jsme si vybrali místa, poskládali nohy do pidiprostoru a po okružní jízdě přes Litomyšl, Svitavy do Hradce nabrali směr na České Budějovice a dál na Linec, Salzburg až do místa určení Bertechsgadenu. Přes Salzburg jsme jeli za svítání, byl to nádherný pohled na rozednívající oblohu proti níž se rýsovaly první alpské pozdravy. Na místo určení kde se přesedá na autobusy které nás měly vyvézt nahoru jsme dojeli někdy kolem deváté hodiny. A při pohledu ven jsme začali tušit další nedobrotu. Parkoviště absolutně prázdné, nikde ani živáčka a venku šeredné deštivo a vrcholky hor mizely v hustých mracích. Průvodkyně se tedy šla na informace zeptat kdy že jede nahoru první autobus. Jaké překvapení ovšem nastalo když jí bylo řečeno že nejede, den před tím nahoře napadlo půl metru sněhu a všechny výlety tím kvůli nesjízdnosti silnice odpadly. Což samozřejmě v době internetu bylo zvláštní, že o tom cestovka nevěděla zvlášť když sněžit už začalo ve středu a my jeli v pátek. A jak se ukázalo, my byli jediní kteří o tom nevěděli, ostatní kteří měli přijet to samozřejmě zrušili. Takže po noci ztrávené v nepohodlném autobuse, stojíc v dešti na parkovišti v zimě jsme se ocitli před dilematem kam teď. V plánu sice byly ještě termální lázně ale ne všichni měli chuť se jít koupat, a navíc to bylo naplánováno až odpoledne.
A tak jsme místo nahoru zamířili dolů, pod zem, do solného dolu.

Vyfasovali jsme slušivé kombinézy, vláček nás zavezl do hlubin země a my měli možnost seznámit se s historii těžby soli v této lokalitě. Ostatně v Bertechsgadenském dolu se těží stále, protože jak nám bylo řečeno v českém překladu, systém kterým se zde těží sůl je založen na napumpování vody do jeskyní které jsou ze soli a po vytvoření koncetrované solanky, což trvá dva až tři roky se solanka vypumpuje a systémem potrubí se přečerpává až do několik kilometrů vzdáleného Bad Reichenthalu kde se "vysuší" a stává se z ní klasická Alpen Salz kterou známe i z našich obchodů.
Prohlídka byla velice zajímavá a krásným zážitkem byla plavba po solankovém jezeře spojená s nádhernou podzemní laserovou show a krásnou relaxační hudbou. A všude byla nezbytná strukturová mřížka soli promítaná po stěnách, stropě ale i hladině v různých barevných kombinacích. Nakonec jsme byli rádi že jsme ten důl navštívili a že naše průvodkyně tuto možnost zařídila.


Asi by nikdo v této prosklenné budově nehledal vchod do funkčního dolu....


Hemžení mírně rozladěných českých mravenečků před vstupem do dolu....


Převlečení a teď hurá vláčkem do nitra země....


Krystalická mřížka soli nás provázela po celou cestu na různých místech....a v různých podobách.


Po skluzavkách o patro níž....skvělá zábava....po těchto skluzavkách se dřív horníci dostávali do nižších pater dolu. Jezdí se tak, že si za sebe sednou čtři osoby, pevně se chytnou okolo pasu a frčí dolů....pěkně po svejch vlastních zadinkách. A že to jede! byli jsme jak malí a jen co jsme dojeli dolů hned jsme si to po rampách vyběhli nahoru a zase si to sjeli....v pravém rohu za monitorem je vidět všudypřítomná promítaná krystalická mřížky NaCl.


Podzemní kaple, celá ze soli....


Pamětní desky....


Kontrolní otázka, hádejte kde je nahoře a kde je dole, co to je a jak to patří?


Příště se vydáme na jezero Königsee....

Pro dobrou náladu do nového týdne....

Té jsem neodolala a tak se chci podělit.
Ať vám přinese dobrou náladu do celého tohoto týdne....