Ke každé procházce ....

 

.... po Praze samozřejmě nesmí chybět 

ani nějaká ta fota květin. A že Praha květy opravdu nešetří. Obzvlášť když se pohybujete po palácových zahradách. Ale chce to tu správnou dobu, to pak nevíte kam dřív koukat. V květnu sice už něco  kvete, ale ještě to není úplně vše co je v nabídce ve veřejném prostoru ....

Ještě naposledy zabloudíme .....

 

.... mezi květy, a to po dlouhé době

v hrátkách s obrácenou čočkou na jednom ze starosklíček. To si tak jeden oblíbí jedno starosklíčko, a pro něj zapomene i na ty ostatní. Takže občas prostě to nejzapomenutější vezmu vyvětrat ....

Dnes zabloudíme do dubna ....

 

.... kdy jsme byli po zimě připravit chatinku

na novou sezónu. Dorazili jsme zrovna v době kdy byly třešně a špendlíky na zahradě v plném květu. Kolik slibovaly květy úrody, tolik jí opravdu bylo, což jsem zjistila o dva měsíce později, jenže třešně začínaly teprve zrát, a tak jsem z nich letos nic neměla. A to jsme byli autem, takže by se jich dalo sakra domů vézt. Věřím, že příští rok kdy si naplánuju tam jet když budou zralé nebude jako na potvoru nic. Prostě zákon schválnosti ....

Pro trochu ochlazení ....

 

.... ale opravdu trochu, se vypravíme do března

kdy jsem se po dešti válela v mokré trávě a fotila právě rozkvétající bledule a krokusy. Květinky si dáme víckrát, než se zase vypravíme na nějaký výlet ....

Někdy sice víte ....

 

.... že k vám prostě přiletí zpráva o skonu

někoho koho jste sice znali jen z virtuálního světa blogerů, ale i tak byl pro vás něčím blízký. Takový byl i Miloš z blogu Mish Mash. Člověk s  neskutečným přehledem v mnoha odvětvích kultury, cestovatel ....

Na jeho blog jsem chodila velmi ráda, protože vždy jsem se tam dozvěděla mnoho zajímavých věcí nebo navštívila místa kam já se ani nepodívám. Pravda, občas jsme si nesedli v názorech politických, stáli jsme na opačných stranách, já si občas ulevila no jo, Brňák, to je prostě diagnóza, ale vždy jsem ho obdivovala v tom co znal. A musela jsem ho obdivovat ještě víc po jeho veřejném přiznání o marném, leč statečném boji s rakovinou.  Tou zákeřnou mrchou která sejmula i Jiřinku z N. velkou bojovnici a taktéž stejně nadšenou cestovatelku jako byl Miloš. Nejvíc mne štve, že s oběma jsem měla v plánu se setkat osobně, nějaké domluvy i proběhly, ale bohužel nemoc byla rychlejší. A tak mne napadlo, co kdyby jsme každý kdo k Milošovi nebo Jiřince chodil na blog jim alespoň jedním článkem o něčem co oni pro změnu u nás obdivovali vzdali hold. Co vy na to? Přidáte se ke mě? ....

Růžová tmavá ....

 

.... je předposlední barevnou kombinací

květin z mé zahrady focených v loňském roce. Je pravdou, že někdy se ty barvy tak prolínají, že nevím jestli je zařadit do světlé růžové, tmavé nebo do fialové, ale tak snad mi některé odchylky odpustíte. Zatím musím říct, že focení teď nějak zanedbávám, sice jsem teď o víkendu trochu foťák prohnala v Rakousku abych z něj vyhnala případné pavouky, ale jinak ho do ruky moc neberu. Před velikonočním víkendem mi nebylo úplně nejlíp, z práce jsem chodila utahaná a bez nálady na cokoli jiného než zalézt do postele. I zahrada chvíli stála, teď už se ale zas snažím dohánět zameškané. Aby bylo pak co fotit 😉 ....

Teď se od jednodruhových fotek květin ....

 

.... dostaneme k fotkám v jedné barvě 

a jejích všemožných valérech. A tou barvou je světle růžová. Té mám na zahradě docela dost, ale pro mne je na prvním místě popínavá růžička s mnoha malými plnými květy. Určitě jí každý znáte, nesměla chybět v žádné venkovské zahrádce, či zahrádce našich babiček. Je krásná když je obalená květy, ale má jednu nepříjemnou vlastnost, a to, že je velmi náchylná k padlí. To u ní dokáže velmi brzy zlikvidovat v sezóně všechny listy a navíc se může dostat i na méně odolné druhy růží. Zatím se díky počasí v době květu držela, a loni mi nádherně kvetla. Možná se odměňuje za to, že jsem jí zachránila život, je totiž na sousedovic zahrádce, a ti jí chtěli vykopat a vyhodit když dělali nový chodník kolem jejich domu. Poprosila jsem je, ať si jí stříhají co nejvíc u nich a k sobě natáhla dva předlouhé šlahouny a na těch mi vesele kvete dál ....

Něco málo kapek ....

 

.... ale za to se sluníčkem. Většinou. Něco

je následek deště, něco mlhy a něco na sluníčku tající jinovatky. Musím říct, že sluníčko a kapky jsou pro mě stále ohromná výzva na focení, kterou nemůžu ale dovézt do takového konce abych mohla říct Jó, tak tahle fotka je fakt na úrovni ....

A tak zkouším a zkouším, plazím se po zemi s mokrými koleny a lokty, měním si jedno starosklíčko za druhé abych následně po stažení do počítače půlku fotek smazala. No snad se někdy zadaří k mé stoprocentní spokojenosti.

Když jsem uklízela ....

 

.... po zimě záhony a zbavovala je 

spadaného listí, všimla jsem si že už pod jeho vrstvou vykukují puky dnešních modelek které jsem vloni fotila. Mám jich na záhonu cca jedenáct, ale jedna odrůda nezávisle na sobě se mi tu objevuje dvakrát. Prostě jsem jí dostala od dvou lidí v různém čase. Zatím ale zůstávají oba keře v záhoně, dokud nekoupím jinou barvu aby se jeden přestěhoval jinam. Vloni mi dokonce kvetly dvě, které jsem ještě i po těch letech nezaregistrovala. Anebo zmutovaly do jiné podoby ....

V mezičase mezi .....

 

..... slunečným a teplým výletem

do Rakous a zprvu pěknými ale později větrnými a studenými Veltrusy tady pár dní bylo mrazivo. Jenže ve všední dny, kdy nemám šanci jinovatku fotit. Ale pak se o víkendu nade mnou počasí smilovalo a vyrobilo parádní jinovatku. Takže jsem zas oběhla zahradu a tady je výsledek .....

Dneska varuji dopředu .....

..... ty, kteří trpí nechutí k výtvorům

pavouků. Jednoho zářijového dne jsem za výrazné mlhyvyrazila na zahradu a zjistila, že z ní mám vcelku hororové místo. Všude kam jsem se podívala byly desítky pavučin a pavučinek které visely na tújích, plotech a květinách. Takže honem domů pro foťák a obešla jsem si všechna místa kde mi přišly ty pavučiny nejzajímavější. Když jsem nafotila první várku fotek a šla je stáhnout, mlha se rozpustila a začalo svítit sluníčko. Takže jsem znovu vzala foťák a ještě jednou se šla podívat jaké rozdíly by se daly nafotit .....

Sice zítra .....

 

.... nám začíná advent, ale dneškem

si zase zaskočíme do konce jara a začátku léta, kdy mi jeden záhonek rozkvetl stovkami květů vlčích máků. A to je po magnóliích a sakurách další z květů kdy neumím skončit s focením a musím se k nim stále vracet. Počítám, že po letošku mi pokvetou máky všude možně. Už vloni se o to pěkně snažily. V té rozpínavosti si mohou směle podat kořen se sporýšem ....

Od teď si ....

 

.... budeme užívat barviček do 

aleluja. A květin. Čeká nás totiž pozdní jaro a celé léto u nás na zahradě. Protože těch fotek je opravdu hodně, pokrývají zhruba půl roku, rozdělila jsem je podle barev. Dnes nás čeká fialová barva. Tu mi ponejvíc zastupují dvě květinky, svazenka a sporýš ....

Sice nejsou z Prahy .....

 

.... nicméně se v časové ose 

posouváme jen o dva za pražskou fotoprocházku. Sice nám v Praze sluníčko nepřálo, hned druhý den (Murphyho zákon) svítilo o sto šest a stejně tak i ten další, já měla krátkou dovolenou a tak jsem jí na chatě využívala k různým zahradním pracím. A přitom jsem si všimla tohoto ohniváčka (vzhledem k tomu že za celou dobu křídla nerozevřel, nemohu vám říct který druh to byl) jak se stoprocentním zaujetím věnuje sosání na třapatkovce. Foťák byl v chatě, já s motýlem na druhém konci zahrady, nevěřila jsem tomu, že když pro něj půjdu najdu motýla na místě. A ejhle, on tam byl, stále tam nadšeně sosal a nechal se v klidu fotit ....

Než se začneme znovu procházet .....

 

.... černobílou Prahou, dáme si na oddych

nějaké květinky. A to květinky s jménem vystihujícím jejich vzhled. Krásenky. Těmhle květinkám jsem úplně propadla, naobjednala si semínka všech možných barev i tvarů květů a ve finále už druhým rokem zapomínám na to, je někam umístit. Ale něco jen málo jsem letos do země ze semínek do země dala, a tak se na tu krásu krásenek podíváme. A myslím, že do tohoto upršeného počasí se i tak trochu hodí ....

A prší a prší a .....

 

.... a prší. Už druhý den. A já jsem slušně

řečeno hódně naštvaná. Těšila jsem se že si vyzkouším novou aku strunovku, potřebuju zasázet do záhonu nové trvalky a místo toho dřepím doma, a čučím z okna na šedou oblohu a provazy deště. 

Takže by to chtělo něco .... jo, něco optimistickýho. A co je optimističtější než žlutá barva květů. Občas říznutá modrou. Jako když je krásné počasí. Prostě sluníčko a modrá obloha trochu jinak ....

Kdyby bývala situace jiná ....

.... teď bych místo toho abych seděla u 

notbůčku a smolila tohle povídání a chystala se nervově na stříhání živého plotu, kochala bych se pohledy na rakouské Alpy. Jenže deset dní záskoku za kolegyni která měla dovolenou mě vyšťavilo natolik, že moje těšení se na cestu za touhle krásou se změnilo v absolutní nechuť kamkoliv se vypravit a ještě tam lozit a funět do kopce. Navíc mne začalo zlobit levé tříslo, několikrát za den mne v něm neskutečně zabolí, a já pak pajdám dost dlouho jak Peyrac. Což v horském terénu není dvakrát žádoucí. Takže jsem nakonec zlanařila sousedku která jela za mne aby se nemuselo nic rušit. Ale bez výletu nezůstanu, jen prostě nepojedu nahoru, nýbrž dolů. A ještě si zamlsám čokolády .... vybrala jsem si totiž jako náhradu zájezd do rakouské čokoládovny Hof, plavbu po největším podzemním jezeře v Evropě a návštěvu komplexu zámků Laxenberg, jarním to sídle Habsburků nedaleko Vídně. Sousedka má za úkol mne informovat o stavu cesty a pokud bude ještě příští rok možnost jet, pojedu tedy příště .....

Jak si letos .....

 

.... v tom deštivém jarním období vedly klemátisy?

Nadmíru dobře. Kvetly mi zatím asi nejvíc co je mám. I když mne stále na nich trápí nějaký neduh, nedokáží celou sezónu kvést rovnoměrnými květy, navíc jsou i všechny další deformované. Co je příčinou nějak nemůžu zjistit. Jestli je to tím, že nejsou nijak hnojené, špatnou zeminou, fakt nevím. Už jsem některé i přesadila, ale výsledek je stejný. První květy krásné velké a další menší a menší. Třeba by jste mi někdo kdo se jejich pěstováním zabýváte mohl poradit. Byla bych moc ráda....

Vzhledem k tomu .....

 

.... že mě zítra čeká další cesta 

do Prahy na již zmiňovaný fotoworkshop a s ním taková pididovolená, chtělo by to zas se zbavit něčeho v květinovém archívu. A tím něčím jsou moje oblíbené jarní cibuloviny - okrasné česneky. Letos jsem doplnila sortiment, ale také zjistila že o nějaké jsem přišla a budu tedy muset za ně koupit náhradu. A tak hupky šupky z pozdně letních veder do příjemných pozdně jarních teplot ....

Červená + oranžová ....

 

.... dvě žhavé letní barvy. Byť moc modelek

a modelů nemám. Nepočítám - li ovšem vlčí máky, kterých se mi na zahradě vyskytuje stále víc a víc, i když letos jsem se jim snažila trochu určit hranice. Ty budou mít ovšem svou samostatnou ukázku

 na blogu ....