pátek 28. dubna 2017

Nemám slov .....



Pokud má člověk za sousedy idioty a kreatury, je jasné
že o "zábavu" v sousedských vztazích má postaráno. Bohužel, mě se
"poštěstilo" takovýhle lidi vyfasovat. Nevraživost z naší strany začala
v okamžiku, kdy si na tehdy ještě zanedbaný pozemek a z velké části skladiště
který vyzískali v restituci zpět šoupli na hlídání fenečku, která tam zůstávala sama
a tak nebylo nic divného, když měla najednou štěňata, ale samozřejmě s nějakým
vetajem. Tudíž byla zprzněna její čistá krev a všechna štěňata až na jedno zmizela neznámo
kam. Dino, jak se pejsek jmenoval, ale neměl vůbec lehký život. Drobek přivázaný
na tak těžkém řetězu že sotva mohl chodit,místo boudičky kus staré karoserie,
žádná možnost proběhnutí, ale hlavně neustálý hlad a žízeň. A tím pádem neustávající
nářek. Takže jsme každý večer s dcerou přelejzaly plot, hafíka odeply aby se mohl proběhout
a v klidu vyprázdnit a hlavně jsme mu nosily jídlo a pití. Vše vyvrcholilo na jednoho Silvestra,
když ta kreatura ho začala mlátit železno tyčí za to, že štěkal! A štěkal proto, že už byl tak
zamotaný v řetězu, že se nemohl ani hnout..... to už vystartoval i muž a seřval ho.
Pejska si nakonec odvezl otec majitele, jenže nevím jestli to pro něj byla nějaká výhra
protože jak jsem stačila toho pána poznat, moc v hlavě to v pořádku neměl.

Dalším hřebíčkem bylo, když tady zanechali březí fenku, opět bez
jídla a pití(jezdili jí krmit jednou nebo dvakrát do týdne) a pak i se štěňaty. Chudák
byla vždycky tak hladová, že tu pobíhala po chodníku a napadala lidi. Ti vždycky skončili
u nás v předsíni, fenečka, která byla na nás zvyklá a poslouchala nás, skončila tak na
hodinu za plotem, odkud opět za další hodinu zase zdrhla a napadala další lidi. Nejhorší
ale byl přístup městské i státní policie, kteří absolutně neměli zájem situaci řešit.
Štěňata když povyrostla neustále utíkala a lehala si tady na silnici a blokovala auta.
Vždycky to dopadlo tak,že jsem měla celou tu partičku na zahradě. A co mne nejvíc dožralo bylo
že když majitelé přijeli, vůbec je nazajímalo, že nemají šest štěňat doma. Spíš mi přišlo,
že byli rádi že jsou pryč. Když jsem jim řekla že jsou u nás, tak ani nepoděkovali, spíš
byli naštvaní, že se asi neztratila.

A teď se konečně dostávám k tomu, proč tohle všechno píšu. Protože mne dneska
naštvali takovým způsobem, že to budu rozdejchávat ještě hodně dlouho.
Vzbudila jsem se do zasněženého rána, samozřejmě žádná radost, ale řekla jsem si,
že alespoň udělám nějaké fotky do článku. Nejdřív jsem si obešla zahradu, a pak, protože
vím, že naproti kvete moje oblíbená okrasná hrušeň, která tedy boužel leze přes plot
těhle dvou kreatur na veřejný! pozemek, vydala jsem se nafotit ještě pár obrázků k ní.
Za chvíli se na mne ale snesla sprška nejen sněhu, jak po mě začala ta jedna kreatura
házet sněhové koule, ale i takových vulgarit a nadávek že by se styděl i dlaždič.
Nejsem ani kliďas, ani Ježíš abych se zachovala tak, že nastavím druhou tvář, a tak jsem se
začala bránit stejným kalibrem. Kdyby mne to v tu chvíli tak nenaštvalo, asi bych se jim do očí
vysmála. Ale když se k vám začne někdo chovat takhle kvůli absurditě, prostě
to nedokážu hodit za hlavu.....