19 května 2011

Lišejník...


S tímto druhem lišejníku jsem se setkala na více místech, nejen tady u Prahy. Jeho zvláštností je to, že se nejvíc vyskytuje na modřínech, tedy spíš já ho viděla kromě jedné vyjímky jen na modřínech. A to jak na živých větvičkách jak je vidět i z fotek tak i na větvičkách již uschlých. A v různých stádiích, od pár nárůstků až po jemná vlákna. Nevím co to je za druh ani jak se jmenuje, ale je velmi fotogenický....

V lese a po svých....

Dnešní krásný teplý a slunný přímo lákal k různým činnostem, ať již k údržbě a úpravě zahrad, projížďkám na kole nebo procházkám, či jen tak k lenošení na sluníčku. Já se věnoval lenošení ať už na tom sluníčku nebo v křesle a panička se věnovala té údržbě. Ale nakonec došlo i na tu procházku. Ať už pro uklidnění, tak i pro řádné proběhnutí a čmuchání. V lese to krásně vonělo, a k paniččině překvapení jsme dokonce slyšeli kukat kukačku. Dřív to prý nebylo nic divného ale jejich čím dál tím méně.
Cestou jsme přešli i na koňskou stezku, která vede i částí zdejšího lesa do Kytína. O tom že je frekventovaná svědčil i otisk koňské podkovky. A panička si povzdychla, že mít takového koníka.....to by teprve byla nádhera a ta pravá romantika.

A když jsme se vraceli zpátky, tak jsme slyšeli i viděli další ptačí unikát a to krkavce kteří zde mají v lese hnízda. Jejich ne zrovna příjemné gráé, graé znělo docela strašidelně a i jejich kroužení nám nad hlavami nebylo zrovna příjemné, zvlášť když to nejsou zrovna žádní drobečkové. A tak jsem se rozběhl hodně rychle domů, aby si mne nespletli z nějakou potravinou . Jen panička byla smutná, že je nestačila vyfotit. I když teda nevím, já jsem z nich tak nadšenej nebyl...

Modrá je dobrá.....

Jak správně podotýká text jedné známé písně : "Modrá je dobrá"... modrá se ale v rostlinné říši nevyskytuje zase tak často, není moc květin které mají opravdu čistě modrou barvu, ale ty které jí mají jsou nyní v hojném počtu v lese i na zahradách. Ať již v původní divoké formě nebo zahradních kultivarech. Jsou to poměnky které mají krásné slovenské jméno nezabudky, barvínek nebo též brčál, či rozrazil, latinsky Veronica. Další modrou květinou která je jak na loukách tak i v zahradách je tmavěmodrý zběhovec. A ještě pár posledních jaterníků podléšek.
Tak ať žije modrá, je opravdu dobrá....

Beze slov podruhé......

Jak si (ne)udržet slušné vychování.....

Jsem už skoro čtrnáct dní na chatě a dělám tu všechno proto, aby byla zahrada co nejhezčí.Je to těžká věc jde to i díky mým věčným problémům ze zády hodně pomalu, jezdíme sem tak jednou za měsíc a to většinou na víkend. A navíc ty poslední víkendy co jsme sem jezdili se věnovaly spíš manželově umírající mamince než sekání trávy. Když je tu někdy déle můj muž, tak se moc nepostará, spíš jen poseká trávu okolo chaty a je to.Nedivím se mu, nemá pro zahradničení ani buňky a ani kolikrát to nestihe, má své vlastní koníčky. Takže většinou je zahrada zarostlá trochu vyšší trávou, než mají zdejší sousední pozemky. A v tom je kámen úrazu. Sousedi z jedné strany zde bydlí a sousedka z druhé strany to sem z Prahy má třicet minut a navíc je v důchodu. My tři a půl hodiny a ještě na starost vlastní dům a zahradu. A tak když jsem dneska začala již po druhé sekat zahradu (musím podotknout, že náš pozemek vznikl z lesa a tak tu tráva roste pomalu) začala mne ona "pražanda" školit. Nejdřív s tím, že házím trávu na kompost a jim na pozemek padá z toho kompostu bordel (padá ještě na můj pozemek). Pak že vůbec ten kompost je moc blízko (zakládal ho ještě můj otec, tak se s ním mohli domluvit). Pak že jsou moc plotu blízko stromy (to samé jak kompost) . Další připomínka byla že nesekám trávu (od devíti od rána běhám za sekačkou, pozemek je skoro sto metrů dlouhý, obsekávám cca 60 m na délku a dvacet na šířku) takže to už jsem nevydržela a zeptala se jí co že si tedy myslí, že s tou sekačkou sakra na té zahradě dělám. Pak přišla na řadu neúdržba trávy podél plotu, tedy spíš trávy která tím plotem prorůstá a která se dá leda vytrhat, vyničit herbicidem či jinak zničit, ale nedá se vysekat sekačkou a křoviňák ani strunovku tady nemám. Zničení herbicidem jsem již několikrát aby byl klid navrhla, ovšem bylo mi to zamítnuto s tím, že tam jsou v té trávě broučci. Ale také tam jsou klíšťata jak hromovala sousedka dále a ta na ní skáčou. Vězte že se stále mluví o těch pár stéblech prorostlých tím pletivem. A pak že tady jsou vůbec klíšťata, což už jsem začínala nabývat brunátné barvy a řekla jsem jí že ta klíšťata jsou po celé republice nejen na pozemcích našich chat v Mníšku. Dále jsem byla osočena z různých schválností které jí dělám (nevím, snad jen to že jsem si při trimování psů pouštěla hudbu trochu víc nahlas, ale jsme u R4, která jde pod zadní částí našich pozemků).
No tak to už jsem ovšem vybouchla jak saze, a rozkřičela jsem se na ní, že já nemám ve zvyku odvážet veškerý bioodpad ze zahrady do lesa a tam ho po různu vyklápět z kolečka, nebo veškeré zbytky a pet lahve házet na ohniště a pak je pálit, a co víc jak je jejím zvykem zapálit oheň a odjet si v klidu domů do Prahy. A už vůbec nemám ve zvyku chodit konat velkou i malou potřebu do lesa, i když jak vím mají oproti našemu chemickému WC záchod plně komfortní a splachovací. Ostatně to kam chodím to WC vylévat(opět na kompost, ovšem určený jen a to) mi také chodí přes plot pilně kontrolovat. No dopadlo to tak, že jsme na sebe ječely jak dvě trhovkyně. Neposlala jsem jí tedy do teplých krajin, to mi nedovolilo slušné vychování a úcta ke starším, ale nějaké to ostré slovo i padlo. Bohužel tedy z mé strany. Ne, nejsem na sebe pyšná, spíš se zlobím že jsem se nechala takhle vyprovokovat, ale nesnáším když někdo káže vodu a pije víno, a už vůbec nesnáším farizejství této paní sousedky, která po celou dobu co jsem jezdíme a to je už víc než deset let se neustále v přítomnosti mého manžela tváří naprosto spokojeně a že je všechno O.K. a v okamžiku kdy tu je dcera nebo já začíná se svým "školením".
Takže mi s toho jejího celkového výlevu vyšlo asi toto, sekám trávu = je to špatně, nesekám trávu = zase špatně.....
Tak a teď mi poraďte, co by jste v mé situaci dělali vy?