Ráno jsem se šel proběhnout po zahradě, jen jsem si neuvědomil, že v noci pěkně pršelo a byla bouřka, a v neposekané trávě na mne číhala VODA!
Panička prohlásila něco o tom, že rosa je na krásu, a že se nerozpustím, a že nejlépe uschnu, když vyrazíme na procházku.
Neprotestoval jsem, a těšil se na to, kde se všude zase budu moct válet.
Trasa byla naplánována tentokrát na druhou stranu, směrem k Mníšku i s tím, že se případně stavíme na zámku v zámecké kavárně na kafe a něco dobrého k tomu.To by se ovšem nesmělo jít okolo "Železitého pramene"
Ten se vyznačuje tím, že všechno v něm je rezavé, ať už kameny, tráva a nebo větve. A když je teplo a žízeň, voda z něj mi moc chutná. A proč se tedy i neosvěžit, a nepoválet v měkkém bahníčku!
Jen je pak jeden trochu do zrz, a než uschne rozhodně nevypadá na to, že by mohl absolvovat návštěvu v zámecké kavárně. A když se k tomu ještě chce usušit v loňském listí, dílo zkázy je úplné. Tudíž žádná kavárna, žádný dortík a navíc naštvaná panička. I když nechápu dost dobře proč, když mám volno, nemusí mě koupat a česat na výstavu. Takže změna plánu a jen procházka okolo tří rybníků, které tvoří pod Mníškem takovou malou soustavu.
A stejně mě panička na zpáteční cestě domů v jednom z těch rybníků zrádně namočila, aby ze mne spláchla to rezavý nadělení!!!
Po cestě lesem je "na ráně" zvláštní železitý pramen.
Všechno v něm i okolo je rezavé jak liška. Ať to jsou kameny, nebo spadané větve. Zvláštní je, že přímé místo vývěru pramene je čisté, ale po několika krocích už převládá rez
Nejdřív jsem se chtěl jen napít, ale pak ta nádhera! neodolal jsem tomu krásnému blátu a pěkně se v něm vyválel ze všech stran. Vždyť i divočáci to tak dělají a nikdo jim za to nenadává.....
.....a ještě se usušit, a když není po ruce ručník, loňské listí také příjde vhod. A zároveň se s ním jeden i ozdobí. Jen panička neměla pro můj vzhled vůbec žádné pochopení, a jen hudrala a hudrala
A někdy také vytvoří malou stromovou bránu do dalšího světa, tentokrát rybníků.
....a pak ještě po skalních schodech!
První ze tří rybníků, počítáno na cestě k Mníšku, má malý ostrůvek. Všechny tři rybníky jsou chovné, ale v tomto jediném se může i koupat, což naznačují zbytky laviček a o pár metrů dál i zbytky opuštěného rekreačního zařízení.
K prostřednímu rybníku se jde onou stromovou brankou. Na jeho březích posedávají rybáři a čekají na nějaký kapitální úlovek. Nevím tedy, jestli ovšem někdy přijde.Za to kachnám příjdou zbytky návnad k duhu
Méně známý pohled na zámek v Mníšku pod Brdy, je ze břehu třetího a největšího rybníka zvaného, jak jinak, Zámecký.
Schovala se nám ovšem jedna věžička ze tří.
Tři věže jsou proto, že majitel který měl titul barona, neměl podle zákona nárok na čtyři. Zámek, který byl po dlouhá léta majetkem Ministerstva vnitra, a tudíž VELMI nepřístupný, se v minulých třech, čtyřech letech dočkal zásadní rekonstrukce a nyní je již možné jej navštívit. Pořádají se zde různé kulturní akce. Celý interiér je ve stylu Art Deco, a ukazuje život prvorepublikové šlechty. Ovšem šlechty ne rodové, ale tzv. průmyslové. Jejich majitelé titul nezdědili, ale byl jim vzhledem k majetkovým poměrům udělen na začátku 20.století.Okolo tohoto rybníka vede naučná stezka, věnovaná autorce známé a oblíbené knihy našich babiček "Školák Kája Mařík". Její děj se sice odehrává v městečku jiného jména, ale předobrazem mu byl Mníšek a jeho okolí.
Ještě jeden pohled na Prostřední rybník.
Dřív určitě na té vrbě sedával vodník a rozmlouval s okolojdoucími pocestnými, a vyhlížel si budoucí dušičky
Smutný konec jednoho rekreačního střediska, a snů o příměstské rekreaci u vody v lůně
Cestou domů nám ještě jednou sluníčko ukázalo jak umí kouzlit krajky mezi listím buků
