.... pro vodu, má starodávná milá,
starodávná milá.
kde laně tišili žízeň, kde žila rosnička
a poutníci se skláněli nad hladinou aby napili se s dlaní
ubývá míst, kam chodívala pro vodu
voda si na to vzpomíná, voda je krásná
voda má....
Voda má, rozpuštěné vlasy
Chraňte tu vodu a nedejte oslepnout
prastaré zrcadlo hvězd. A přivěďte k té vodě koníčka,
přiveďte koně vraného jak tma, voda je smutná.
Voda má, rozcuchané vlasy
A kdo se na samé dno potopí,
kdo potopí se pro prstýnek.
Ubývá míst, kam chodívala pro vodu
voda je zarmoucená vdova
Voda má ....
Voda má, popelem posypané vlasy
Voda si na nás stýská
Tuhle písničku, mimochodem ta se panu Pavlicovi nesmírně povedla, miluju, i když pro mnohé je symbolem nejničivějších povodní v Praze v novodobé historii. Pokaždé když jdu okolo nějakého rybníku, potůčku, potoku či řeky, začne mi v hlavě znít krásný text Jana Skácela a nádherná hudba Jury Pavlici, která opravdu zní jak chorál k oslavě vody...
A občas když někdy tu vodu fotím, zjistím, že pan Skácel měl pravdu v tom, že " voda má rozcuchané vlasy ". A někdy se na její hladinu nevysype popel, ale celá přehršle hvězd
