sobota 22. září 2012

Jeden restík...

Tak, a dneska mi došlo, že mám jeden nesplnění restík a to za poslední hádání. Úplně jsem totiž zapoměla odměnit za správnou a hlavně bleskovou odpověď Jarmilku. Vím, že i další jste hádali správně, ale Jarmilka prostě byla ta úplně první....

Arachné....


Předem upozorňuji slabší povahy a čtenáře/ky trpící arachnofobií aby tento článek raději vynechali....
Když jsem se toulala po návratu z Prahy domů po zahradě, všimla jsem si spousty pavučin mezi travami a kytkami a v nich několik rozličných druhů pavouků a pavoučků. Neodolala jsem a některé, kteří mi nezdrhli před objektivem zvěčnila....
Zjistila jsem i dodatečně druh (alespoň rodově) tohoto pavouka, jde o slíďáka...


Tenhle v krásném pruhovaném pyžamu je Křižák pruhovaný







A tohle je klasický křižák


A z druhé strany


A zase slíďák



Příště zase budou kytičky Mrkající

Pár přírodních...



Malá Svatá Hora....

Kdo kdysi někdy jel z Prahy do Příbrami nebo Dobříše ještě po staré Strakonické, zná určitě výraz andělské schody. Stará silnice se vlnila po kopečkách, aby zase padala do údolí, ale vzápětí se zase šplhala nahoru. A na jednom z těch kopečků stojí restaurace a kaple. Restaurace jak jsem jí znala já už to není, tehdy před těmi 42 lety to byla opravdu bývalá zájezdní hospoda s dřevěnou velkou verandou, kde na velkém pozemku mezi lesem si majitelé pěstovali veškeré zvířectvo které se dalo hostům předložit. Kachny, slípky, husy a krůty a čuníky a králíky. Jako malá jsem to tam milovala a pokaždé když jsme tam šli pro piva a limonády a na oběd, vlezla jsem si do výběhu a sbírala si tam peří z husí a krůt a otec mi z něj udělal parádní indiánskou čelenku, jiné použil na šípy k luku.
Dnešní restaurace je dosti velká snobárna, zmizela ona krásná dřevěná veranda a na místo husí a kachen za ní parkují auta hostí. Ale hned vedle stojí kaple podle které se to tu jmenuje a celý ten vršek se jmenuje Malá Svatá Hora.
Pojmenování dostala podle toho, že je napůl cesty mezi Prahou a největším poutním místem v Čechách, Svatou Horou u Příbrami. Dřív než to tu zarostlo bývalo vidět právě na věže baziliky tam stojící.













Ještě jednu vzpomínku na tohle místo z dětství mám. Byla zde totiž stejně jak teď stanice autobusu, vždycky když jsme sem jeli a vystoupili tu, první co bylo že jsme šli do dubového lesa který tu byl kolem a sbírali tam, když tedy rostly, nádherné hříbky.....Stanice zůstala, jen les vzal za své....

Z lesa do krajiny....

Ještě stále dlužím nějaké fotky z minulého pátku, ze sobotní výstavy a i nějaké ponávratové... Takže popořadě. Po focení na kolejích jsem se šla podívat po lese jestli nejsou nějaké houby, ale žádná sláva to nebyla. Když jsem to porovnala s tím co jsem nasbírala po pangejtech, tak v tom lese to byla bída, bída....Jediné čeho tam bylo dost byly bedly. Nemám proti nim to nejmenší, naopak, mám z nich vůbec nejraději řízky, z ostatních hub už tolik ne. Jenže když nemáte košík ale jen tašku, špatně se transportují a většinou z nich moc nezbude. A já raději zas chodím s taškou, protože tu si alespoň dám do brašny k foťáku a nevypadá to blbě když nic nenajdu. Za to s prázdným košíkem je člověk pro smích veverkám. A to fakt nesnáším....
Jak jsem tak courala, vylezla jsem z lesa na místě, kde jsem ještě nikdy nebyla. Přesněji, kde jsem nebyla za svého dospělého života, jako malá holka jsem tam párkrát byla s otcem u studánky pro vodu. A to vždycky byla výprava...kárka, na ní čtyři mlékařské konve a hurá dva kilometry ke studánce a zase zpátky. Dneska, jelikož se nedá jít přes dálnici je to ještě delší. Bylo docela dobře vidět do kraje tak jsem udělala pár snímků....

Cesta po které jsem nasbírala víc hub než v lese....to bylo na začátku


Když jsem vylezla na pole, zjistila jsem že je vidět na Jižní město - Háje. Bylo to co by kamenem dohodil když si to člověk takhle přiblížil











Oklikou jsem došla tam, kde jsem byla už týden před tím. Určitě si vzpomenete na ten krásný srub u lesa. Tentokrát jsem k němu došla přímo. A vypadalo to u něj velice hezky.



A ještě jeden zajímavý dům tam stojí. Viděla jsem ho už minule, ale nějak se mi z dálky moc nelíbil. Divný tvar, navíc zděný styl spíš někam do města než do chatové osady. Ale při bližsím zkoumání se ukázalo že je to stavba velice zajímavá. Střechy ve tvaru vlny, dřevěná veranda kolem, a všechny rovné i trochu šikmé části střech byly ozeleněné! Buď trávou nebo skalničkami. Je fakt, že takových domů se u nás moc nevidí.





Další zastávka bude Malá svatá hora...






Zamyšlení nad slušností....

Nevadí mi, na rozdíl od některých lidí, že se na vesnicích objevují obchůdky plně v režii vietnamských obchodníků. Naopak, protože mohu z vlastní zkušenosti posoudit jak markantní rozdíl je mezi tím, když měl obchod Čech a když ho má Vietnamec. Dobrá, mnozí teď namítnou, že jejich podnikání je značně podezřelé, že si moc dobře umějí zařídit aby neplatili daně nebo minimální, že prodávají prošlé zboží apod. Jenže to samé dělá většina našich obchodníků, podnikatelů a živnostníků také. Mnohokrát jsem šla vracet jogurt, sýr nebo máslo zpět protože po rozbalení či otevření bylo plesnivé, či jogurt dosti zapáchal. Aby ne, když byl třeba dva tři měsíce prošlý. A co se týče poctivosti v počítání placení? Taky to bylo dost náročné, musel si člověk dávat sakra pozor a včechno dvakrát přepočítat. A že se nejednalo o pár korun, ale spíš kolikrát desítek nebo i stovka se našla v neprospěch zákazníka.
Sortiment zboží bohatý, správné vesnické smíšené zboží, aby se nemuselo kvůli drobnostem do domácnosti jezdit do města. Že se tu a tam najde nějaký ten trpajzlík, či barevné větrníky to už k tomu patří. Jsou tací kterým se to líbí a rádi si je koupí....

Vadí mi ale přístup mnoha lidí, kteří obchodníkům žoviálně tykají, někdy i utrousí nelichotivé No jo, žluťas když zrovna neporozumí nebo nemají danou věc na skladě. Připadá mi takový přístup urážlivý vůči těm lidem, kteří se snaží aby opravdu byli zákazníci spokojení. Salámy berou do rukou a krájejí jen v gumových rukavicích (což u původních majitelů se nedalo říct, ti byli schopní jít navážit brambory a vzápětí vzít salám a jít ho krájet), pokud něco nemají ochotně pro to zajedou a řeknou kdy si proto máte přijít, otvírací dobu mají nonstop od půl osmé do sedmi svátky nesvátky (majitel měl obchod ve svém domě kde bydlel, otvírací doba s dvouhodinovou polední přestávkou a ještě jen do půl páté). A umějí slušně zdravit, což se o spoustě lidí říci nedá.
A proč se vlastně o tom tak rozepisuji? Dneska se mi stalo, že jsem byla nakupovat a vracela jsem tři lahve, jednu jsem měla "navíc". Zaplatila jsem a šla domů. Tam jsem zjistila, že nemám těstoviny což byl základ dnešního oběda a tak zase hupky šupky do obchodu. Jak mne tam chlapík zmerčil, hned se ke mě hnal a začal se mi strašně moc omlouvat za to, že mi zapoměl odečíst ty tři koruny za tu vrácenou láhev! Bylo na něm vidět, že z toho byl opravdu nešťastný a mám dojem že kdyby věděl kde bydlíme, tak by mi ty tři koruny snad donesl domů....Mávla jsem nad tím rukou, že se to stane a ať si s tím hlavu neláme.
O to větší kontrast byl v chování jiného člověka , který vpadnul do obchodu bez pozdravu jak velká voda a začal tam na obchodníka na celý krám hulákat "Hele frajere, kde máš ....."
V tu chvíli mi bylo dost stydno.