09 února 2016

Co dělá domov domovem? ....



..... to že tam máme své osobní věci? Že se tam vracíme
každý den z práce? Z dovolených? Že jsme tam odmala? Dobrý pocit? Že tam jsou
naši psí miláčkové a blízcí? Já v tomhle tápu. Vlastně už rovných
25 let, co jsme se odstěhovali z Prahy na venkov. Mám tu střechu
nad hlavou, psí,kočičí a papouší miláčky, blízké, zahradu, bazén a
přece se tu necítím doma.Je to pro mne místo kde žiju, ale
nemůžu s klidným srdcem říct "Tady je můj domov!"

Jenže tohle už nemůžu říct ani u mamky v Praze. Přitom je to
moje rodné místo, strávila jsem tam dětství, mládí i dospělost,
narodily se tam obě moje děti, ale když tam přijedu nemám
ten pocit že jsem doma u maminky. Přes její veškerou snahu
abych se tam jak doma cítila. Snad je to vědomí toho, že až
ona umře bude se tam roztahovat někdo cizí ? Že už nebude
existovat místo které mne bude s tím předchozím životem
nerozlučně spojovat?

Jeden vztah skončil a druhý ještě nebyl navázaný a já žiju
v něčem co připomíná vzduchoprázdno, protože nejsem už doma ani v Praze,
ale nejsem ještě doma ani zde. I po tom čvrtstoletí .....