neděle 31. března 2019

Blondýny na cestách, chocholouškov, mnoho krásných květů a jedno město vstalé z mrtvých ...




Když jsem byla vloni na podzim s Blondí na výstavě orchidejí v Botanické, domluvily jsme se, že teď v březnu vyrazíme společně do Drážďan na obdobnou akci. Málem ale na výlet nedošlo, nejdřív kvůli problémům s nástupem a výstupem Blondí v Ústí, potom díky mému ochoření které se mi taky podařilo naštěstí natolik zkrotit že jsem mohla přežít celý den na nohou.
Narozdíl ode mne, kdo musel vstávat ve čtyři ráno, a rozhodně ne s velkou radostí, Blondí v Ústí do autobusu vstupovala rozzářená, odpočinutá a vyspalá...
První na programu byl zámeček Zuschendorf a krása květů azalek a kamélií. Krásné místečko, ohromné skleníky plné úžasných a obrovských keřů, místy i stromů kamélií, a někdy i víc jak dvoumetrových azalek. Místo které dělalo té nádheře víc než důstojný rámec.
Další část nás čekala v Drážďanech, na zdejším výstavišti kde probíhal mezinárodní velikonoční veletrh jehož součástí byla i výstava orchidejí Orchideenwelt. I zde byly vystavovatelé a prodejci z mnoha zemí, známých svými kvalitními rostlinami. I když veletrh byl velikonoční, měl s velikonocemi asi stejně společné jako ruské vojenské čepice s vánočními trhy. Prostě jak to nazvala Blondí CHOCHOLOUŠKOV. Přestože hala s výstavou byla prostá stánků s blbostmi, aranžmá a květy přenáramné, docela mne to prostředí zklamalo. Byla jsem tady v Čechách na výstavách v Praze v Paláci kultury a v paláci U Hybernů a Botanické zahradě, kde prostředí bylo úplně jiné, i když ve velkých prostorách, tak podstatně komornější.
Nebylo tu sice tolik prodejců co v Drážďanech, to v žádném případě, ale prostě mi připadlo to prostředí nedůstojné těch nádherných květin. 
Parádní jarní den jsme zakončily malou procházkou po centru Drážďan a posezením na náměstí Neue Markt před kostelem Frauenkirche v zahrádce jedné velmi pěkné restaurace.
Takže nastávající dny na blogu se ponesou ve znamení barev a květů ....


úterý 26. března 2019

Myš ....



.... buclatá jak soudek. 
To mi vzniklo pod rukama. Poslala mi obrázek dcera, jestli když nebudu vědět co dělat, jestli bych jí neuháčkovala Bobuli. No pravda, když jsem jí dělala čepičku z šedivé dolphinky, přemýšlela jsem co ze zbytkem a taky mne napadlo to samé co dceru. Myš. Ale trochu mne zaskočilo jak jí uháčkovat to tělíčko, byl to totiž postup který neznám a návod jsem nikde nenašla. A tak jsem si říkala, nějak něco dám z jednoho videa, něco z druhého a možná z toho něco vyleze. A vylezlo. Pěkně vyžraná myš, co myš, no skoro krysa.... Ale Bobule jí popadla a nedala z ruky ....



pondělí 25. března 2019

Sobotní dopolední mišmaš ....




V sobotu jsem měla celodenní hlídání Bobule. Dcera s partnerem potřebovali dělat na zahradě, sázeli totiž okolo plotu drátěného ještě plot živý, a to prostě s Bobulí za zády dost dobře nejde. Snaží se pomáhat ale tím se hlavně motá a zdržuje. A tak jsem byla požádána o dohled a hlavně její zabavení. Takže o čtvrt na deset už jsme vyrážely s kočárem směr stezka na Suchou podívat se na koníky. Sice až tam jsme nedošly, měly jsme návrat do dvanácti kvůli obědu, ale i tak jsme nějaké koníky potkaly. Ono s tím malým zvědavínkem člověk moc rychle jít nemůže, navíc co chvíli po vysazení z kočárku chtěla obléknout nebo sundat "bundu" (vestu) a cpala si na hlavu nebo zas sundavala čepici. Pak vestu za sebou tahala jak psa na provázku, občas jsme se vracely pro odpadlou čepici nebo nákrčník. Když už všeho měla dost, zavelela hačí a usedla na nejbližší  lavičku. Když jsem si sedla i já, sjela bleskově jak had dolů a z kočárku mi podávala foťák opět s výrazem A teď mě foť. Což jsem jí velmi ráda splnila ....😉

neděle 24. března 2019

Bledulíny....





.... v rezervaci jsem dneska odpískala, dcera mi včera nabídla až mne poveze domů, že se tam , pokud nebude pršet zastavíme. Jenže po včerejšku, kdy jsem asi trochu po celém dni venku nastydla či už něco ve mě sídlilo, mě večer začalo krutě bolet v krku a téct z nosu jsem byla ráda, že už jedem domů. A hned jsem zahájila panadolovou kůru abych to zas od sebe odehnala. A tak se zatím můžu kochat já i vy těmi, které mi kvetou na zahradě ....

pátek 22. března 2019

A kvetou ....




..... a dělají radost. Krokusy v trávě a bledulky. Doufám, že příští týden bude nějaký hezký den abychom mohly vyrazit s dcerou a Bobulí do bledulkové rezervace. Než nám odkvetou....

Tentokrát jsem si na focení vzala jiné starosklíčko, Nikkon E 28 mm 1:2,8 a macro předsádku. Počítám, že tuhle kombinaci si vezmu sebou do těch Drážďan. Původně jsem uvažovala o tom Domiplanu, jenže ten nemá odpovídající závit na tu předsádku.


čtvrtek 21. března 2019

Oranžová + jedna červená ....




.... se skrývá  v dnešních obrázcích. Už zase musím vyškrabovat archív a tohle je poslední ucelená řada fotek. Zatím to vypadá, že opravdu víc fotek ulovím až o příštím víkendu na výletu. Teď mne ještě čeká dodělat háčkovanou myšku pro Bobuli, daně a pak už snad zahrada......


úterý 19. března 2019

Bledulky a pilná včelka ....





Tyto i předchozí obrázky vznikaly sice  v jeden den
ale v rozličný čas. Krokusy jsem potřebovala fotit když byly na sluníčku, jinak se mi hned zavřou, na bledulky jsem si dělala zálusk na o něco pozdější dobu, kdy budou prosvětlovány sluníčkem. Na to ale muselo poputovat o kousek dál. Napomohlo mi k tomu i to, že se tu stavil synáček a tak jsme si dali kafe a pokecali. Když odjel
tak nastala akorát ta správná doba....


pondělí 18. března 2019

Za krásného dne ....





...... na focení to chce i krásné sklo. Tedy spíš starosklo. Protože když svítilo sluníčko, krásně se pootvíraly všechny krokusy, jak v záhonu tak i ty které v poslední době začínám sázet i do trávníku
do společnosti bledulek a petrklíčů. Záhadou mi je, že tyhle ušly Myšpulínově pozornosti. Teď k nim ještě přibudou včera zachráněné sněženky z míst kde se bude bagrovat břeh řeky. A doufám že se mi odvděčí tím, že se mi rozběhnou po zahradě.

Musím říct, že jak jsem na tohle poslední starosklíčko tak nějak od jeho loňské koupě pozapomněla, teď ho mám nasazené pořád. Prostě na květy jsou ta starosklíčka parádní ...

neděle 17. března 2019

Nečekané setkání ....





.... s nejúspěšnějším muzikálem všech dob mi včera poskytla 
Nova Cinema. Když jsem v té bídě nabídky pořadů přemýšlela jestli se na něco podívat, nebo kouknout do archívu po něčem zajímavém, padli mi do oka Bídníci. Řekla jsem no což, podívám se na klasiku knižní, jak je opět převedená na plátno. Ještě jsem koukla co píší v programu a přepla na daný kanál.
Ale hned při první scéně si říkám, tady je něco jinak! V programu už totiž nebylo napsáno, že se jedná o filmovou adaptaci stejnojmenného muzikálu Les Miserables!

Nejsem velkým vyznavačem muzikálů, i když pár výjimek by se našlo, Jesus Christ Superstar, Fantom Opery nebo Chicago, či naše Noc na Karlštejně. Navíc všichni jmenovaní jsou i skvělé filmy. Les Miserables jsem neznala, nějak mne ani nelákalo na něj jet ani se podívat na nějaký záznam. Takže když už jsem jednou zvolila kouknout se, udělala jsem tak. A vůbec jsem nebyla zklamaná. 
Už párkrát jsem obdivovala americké herce, a to i ty o něco zralejší, jak dokáží perfektně své party nazpívat. A že třeba Fantom už se pohybuje skoro na hraně opery. Bídníci, alespoň ve filmovém zpracování jsou spíš než muzikál popová opera, za celých 157 minut filmu mluvené slovo zabírá stěží 10 minut. Pokud film sledujete v kině bez reklam, nepřijde vám asi ta délka nijak nepříjemná, v televizi, navíc komerční se s reklamami protáhne na 3,5 hodiny a to už je bída. 

Film byl natočen v roce 2012 a je to už několikáté filmové zpracování, já viděla čtyři. S Jeanem Gabinem v roli Jeana Valjeana a Bertrandem Blierem v roli Javerta z roku 1958, pak zpracování z roku 1978 J.V.- Richard Jordan a J.- Anthony Perkins , další z roku 1982 J.V.- Denis Lavant a J.- Lino Ventura a poslední z roku 1998 J.V.- Liam Neeson a J.- Geoffrey Rush. V tomto zatím posledním filmovém zpracování v hlavních rolích hrají a zpívají Hugh Jackman jako Jean Valjean a Russell Crow jako Javert, Anna Hathaway jako Fantina, Helena Bonham Carter a Sascha Baron Cohen jako manželé Thénardierovi a Amanda Seyfreid jako Cossete.  H.B. Carter i S. B.Cohen se spolu sešli již v jednom muzikálu a to Sweeney Todt, holič s Fleet Street a A. Seyfried hrála Sophii, dceru Meryl Streep ve zfilmovaném muzikálu Mamma Mia!  
(Sakryš, teď mi došlo, že jsem viděla těch zfilmovaných muzikálů už docela dost. K těm prvním čtyřem jmenovaným ještě vlastně Moulin Rouge, Sweeney Todt, Hello Dolly, My Fair Lady i poslední Mamma Mia!) 
Co se týče hereckého a pěvěckého projevu, druhý mne opět mile překvapil, první, speciálně u Hugha Jackmana mi připadal dost teatrální. Russell Crow, i když vypadá jako vcelku milý medvídek je v roli Javerta hajzl nad hajzly, i když ve scéně kdy klečí nad mrtvým Gavrochem a pokládá mu na hruď své vyznamenání se na minutku ukáže i jeho lidštější stránka, mne jako zpěvák hodně překvapil, ale za asi nejlepší jak herecký tak pěvecký výkon filmu beru scény Anne Hathaway  v roli Fantiny. Obzvlášť když tahle krásná herečka se dokáže udělat neskutečně ošklivou a nemusí být ani moc "na ošklivku" namaskovaná. A když zpívá slavnou "I dreamed a dream"
málokdo asi udrží slzy. Ostatně když tuto scénu natáčela, rozplakala celý štáb. A navíc jí vynesla i Oscara. 
Takže kolem a kolem, vím, že hrané Bídníky vidět ani nemusím, protože tihle filmoví je zdaleka předčili. 

P.S. Ale stejně u mne vede Noc na Karlštejně a po ní Chicago a Fantom Opery ..... 😉

pátek 15. března 2019

Když se vyleští....



....mnohdy zcela nezajímavý kámen .... Když jsem tady psala o výletu do parku Nochten a o jeho 7000 bludných kamenů až ze Skandinávie, zmiňovala jsem, že každý podél naučné stezky byl na kusu plochy vyleštěný. Jednalo se o žuly, ruly, porfyry a mramory, tedy nerosty  které se používají na obklady stěn, schodiště i jinde v architektuře. A takhle tedy vypadá takový kámen, když se vyleští....


čtvrtek 14. března 2019

Už se tu snad ....



..... v poslední době vystřídalo počasí od jara, přes zimu až k dnešnímu podzimnímu smutnu. A tak si dnes dáme jednu sice podzimní, ale barevně optimistickou koláž ....


Po 22 letech od povodní a neustálého odkládání, rozmýšlení, vymýšlení, odmítání a přijímání tu začalo povodí Labe z regulací řeky. Bude to trvat 2 roky a jako první krok je vykácení skoro tisícovky vzrostlých olší po obou březích. A samozřejmě nepočítaně keřů. Je to potřeba a je to zároveň smutný pohled. Takže spousty pohledů na řeku které jsem vyfotila bude už jen na mých fotkách. Prý povodí přislíbilo po dokončení regulace znovu vysázení nových stromů. Jenže ty než vyrostou....

středa 13. března 2019

Zlatá edice, duha a jedna modelína.....





Své Zlaté kolekce má ledacos. Hudebníci, čokolády, vína, whisky...
A své zlaté kolekce mají i šlechtitelé a pěstitelé květin. Většinou
se jedná o speciální šlechtění, něčím zajímavá. Jednu rostlinu 
z HGC čili Helleborus Gold Collection jsem dostala od dětí k narozeninám místo klasické kytice. Nějak mi to nevadí, já dostávám ráda kytky v jakékoli podobě. Kdo neví co je to za rostlinu Helleborus, tak to je prosím obyčejně neobyčejná čemeřice. Stala se mou novou mánií na zahradě, kterou odstartovala koupě bílé plnokvěté. Vloni jsem si jich objednala deset, bohužel, drahé neznamená vždy kvalitní, a tak mi ty nejdražší skoro všechny zašly. 
Aspoň vím kde objednávat a kde ne. No a tak mi na mém čemeřovišti zůstalo jen pár rostlin. S tím dárkem mi tak přišly děti velmi vhod, navíc jsem měla k té rostlině přidané ještě peníze na další která se mi bude líbit, takže návštěva školek je nablízku. Dokud mi je nezruší docela. Bohužel, jedny z nejznámějších a největších školek široko daleko jsou před svým zánikem. Byznys s pozemky a to, že Litomyšl nemá okolo sebe moc volného prostoru k rozvoji znamená jejich konec. Za  spekulativní nákupy bývalých radních i starosty by se měly sekat pazoury....

pondělí 11. března 2019

Dneska tu je zima ....




.....  i se sněžením, a tak se hodí tahle kolážička. 
Jen doufám, že to jsou ty poslední záchvěvy....


neděle 10. března 2019

sobota 9. března 2019

Jaro se už přibližuje .....





.....a je to hodně znát. Hlavně na krokusech, rozkvétají v čím dál tím větším množství (ovšem pokud mají šanci. Myšpulín se rozhodl, že nejsou jeho oblíbenou květinou a tak se rozhodl všechny mi se záhonu vyhrabat, a s Bobešovou pomocí i sežrat) a to nejvíc na hrůbku u Matýska. Vyhrabat je tam Myšpulín, roztrhla bych ho jak hada. Už takhle mne zbavil všech žlutých, zachránila jsem z nich jen pár cibulek. Stejně tak mi zlikvidoval hyacinty připravené na zasazení do země, a ten který už tam byl, jsem zachránila na poslední chvíli. Ale objevila se už i první kvetoucí bledulka. Jak říkám, jde to hopem ....


pátek 8. března 2019

Protože jsem .....




..... druhou část roku úplně vypustila práce na zahradě, jak kvůli počasí, tak i nenáladě zůstalo mi na záhonech hodně neostříhaných trvalek. A jak už víte, když není co fotit, vydávám se na lov sušin.
tentokrát jich na focení zbylo fákt hodně ....

čtvrtek 7. března 2019

Jaro se blíží ....





....víc a víc. Je to vidět na zahradě na spoustě věcí. Tulipány, narcisy a krokusy se derou překotně na povrch, drobné kultivary krokusů na slunečných místech už kvetou, to samé sněženky a pod lískami začínají vylejzat bledule. A na naší převislé vrbě, která si dělá co chce, se po dlouhé době objevilo víc jak tři kočičky.
Dělám všechno podle návodů na pěstování, stříhám nakrátko jak se má, větve narostou krásné dlouhé a silné, ovšem když přijde na věc, kočiček je na ní tak do deseti kousků. Přitom sousedi kolem je mají vždy úplně obalené. Dělá si prostě co chce ....


středa 6. března 2019

Rok 2018 v obrázcích, part 2 ...



Dnes se tedy podíváme na druhou část loňského roku, která se začala už v posledních dnech měsíce června ukazovat jako ne zrovna standartní. V půlce června se ozvala sousedka s tím, že by přece jen možná bylo dobré začít pomalu vyklízet byt po mamině, protože už je více než zřejmé že se do něj nevrátí. Jenže ono se to řekne hodně jednoduše, ale dejte se jen tak do vyklízení místa, které pro vás bylo od narození domovem, kde jste vyrůstali, rozum začali brát, prožívali první lásky i zklamání z nich. Kde visel na zdi obrázek který jste mamince k MDŽ vyrobili v první třídě a ona si ho tam hrdě pověsila. Vyhazujte věci které jste mívali denodenně v ruce a které dodnes jsou v šuplících.... Jenže nebylo zbytí, já majitelkou bytu nebyla a tak jsem proti tomu nemohla nic namítat.
Ještě že jsou blogy a ochotné blogerky, které
se s vámi podělí o zkušenosti a doporučí vám již ozkoušenou vyklízecí firmu. Domluvili jsme se, pán se přijel podívat a stanovili jsme datum. Jenže do toho se mi koncem června zbláznil muž. Zcela regulérně se zbláznil a skončil na psychiatrii, odkud musel být převezen na neurologii aby posléze opět ještě pár dní pobyl na psychiatrii. Stres z podnikání, nadmíra prášků na spaní i alkoholu způsobilo totální psychický kolaps.
Tudíž se akce Kulový blesk musela odvolat a já čekala co bude dál. Po měsíci ve špitále se muž vrátil domů a vypadalo to, že problémy jsou zažehnány. Jenže poslední červencový den mi ráno v šest začal zvonit telefon. Volali z LDNky, že maminka krátce po půlnoci zemřela. Ve spaní, na masivní plicní embólii. Vedra si opět vybrala svou oběť.... A tak začal blázinec okolo pohřbu, vypovídání všech
možných smluv a znovusjednání další akce Kulový blesk ....

neděle 3. března 2019

Rok 2018 v obrázcích....




Sama za sebe se nerada dívám zpátky, ale jsou určité výjimky
kdy to dělám docela ráda. A to když si prohlížím fotky, a připomínám si co jsem za ten rok kde navštívila, prošla
a viděla. Připomenu si posezení na sluníčku na schodech před chatou, které předcházelo procházce po lese. Nebo ranní vstávání před dlouhou cestou na výjezd za hranice. I obavy z toho jestli počasí nezhatí mé plány. Ale i smutek z toho co definitivně skončilo, fotky míst kam už nebudu patřit. A zároveň zjišťuji o kolik zas méně jsem oproti loňsku a předchozím letům vloni fotila...


sobota 2. března 2019

Jarní koláž .....




..... pokaždé když jdu tady do krámu nakupovat, kochám se 
krásně jarní igelitkou s koláží jarních květů. Proboha proč mne takový nápad nenapadl také? To vážně nemám žádnou fantazii abych něco takového taky vytvořila?? Ne, nemám ...
musím nejdřív vidět a pak vytvořit. A to je ten rozdíl mezi mnou a fotografy. Nebo mezi mnou a těmi kdo  vytvořili. Prostě sama se nenakopnu a neudělám, musím být nakopnuta. Možná snad ještě když jsem dělala pičvorkové ozdoby tak jsem tvořila něco co jsem sesumírovala, vymyslela a stvořila já, ale i v tomhle tvoření jsem ze začátku tvořila podle jiných .... no jo, jenže,  když už všechno 
bylo vytvořeno!


pátek 1. března 2019

Včerejší předjaří ....





.... ač meteorologové slibovali na včera rekordní tepoty snad po celé republice, tady u nás, byť svítilo sluníčko, bylo studeněji než předevčírem. Nicméně jsem řekla psům jdeme, než zas bude hnusno a deštivo. Neodporovali, dostali kšíry a rozdvojku, já vzala, jak jinak, foťák a šlo se. Hned kousek za barákem jsem ale začala nadávat, protože místní minifarmář rozjezdil traktorem jedinou přístupovou cestu na louku a dál (pokud ovšem nechci obcházet půl vsi a to ještě po silnici kde pořád někdo jezdí) a místo cesty je bahniště. A to tam dřív jezdily maminky s kočárky, aby se právě vyhnuly autům když chtěly jít s dětmi na hřiště. Pročvachtali jsme tedy blátem na o něco méně blátivou cestu a když jsme došli k další spojce mezi dvěma cestami, další bahniště, tentokrát zas pro změnu vytvořené čtyřkolkáři! Bože, jak já tohle vozítko nesnáším!! Sice vím, že třeba pro některé vozíčkáře je to jediná šance jak se dostat do přírody (vím to z rozhovoru s již nežijícím členem Divadla Járy Cimrmana Janem Kašparem, který sám po úraze na vozíčku skončil a na něm dál hrál) jenže tohle dělají zdraví (tedy zatím) lidé a ničí cesty, dělají bordel po lese a otravují vzduch. Ostatně lesníci už dlouho žádají o zákazy vjezdu do lesů, jenže bezohlednost mnoha čtyřkolkářů je bezbřehá...
Že jsme domů dorazili od bahna všichni, nemusím asi dodávat a tak
Bobeš byl zahnán na pelech, Myšpulín do vany a já likvidovala stopy.