Sama za sebe se nerada dívám zpátky, ale jsou určité výjimky
kdy to dělám docela ráda. A to když si prohlížím fotky, a připomínám si co jsem za ten rok kde navštívila, prošla
a viděla. Připomenu si posezení na sluníčku na schodech před chatou, které předcházelo procházce po lese. Nebo ranní vstávání před dlouhou cestou na výjezd za hranice. I obavy z toho jestli počasí nezhatí mé plány. Ale i smutek z toho co definitivně skončilo, fotky míst kam už nebudu patřit. A zároveň zjišťuji o kolik zas méně jsem oproti loňsku a předchozím letům vloni fotila...
Tradičně už po několikátou zimu nebyl v lednu sníh, ale ani moc nemrzlo a tak zimu připomínalo jen pár ledounů u přepadu z přehrady ...
.... a na větvičkách se zelenal mech a lišejník
Zatím stále jsem jezdila za maminkou do LDNky a vyrážela přes Petřín na toulky Prahou. Z upršeného Karlova mostu ...
.... přes Anenské náměstí do starých uliček ....
.....abych nakonec, už za sluníčka, skončila po prohlídce pár staroměstských kostelů ve Františkánské zahradě a z Vodičkovi ulice se vracela zpátky tehdy ještě domů ....
Únor se už jako tradičně ukázal jako ten nejzáludnější měsíc, na začátku napadl sníh, a vydržel prakticky celý měsíc
A tak jsem si jaro přivolávala nákupem petrklíčů v zajímavých barvách a formách
Abych neporušila svou tradici, kupovat si sama sobě dárek k narozeninám, pořídila jsem si další ze starých objektivů a tak jsem ho taky musela hned vyzkoušet
V březnu opět proběhla na zámku v Litomyšli obvyklá květinová výstava na zahájení nové zámecké sezóny, která se nesla v duchu renesance
Ke konci března opět trochu nasněžilo a tak kvetoucí krokusy vykukovaly z bílého poprašku
Předposlední březnový den jsem zas byla v Praze a tak to opět to jistil Petřín
Pohled kterej mne nikdy neomrzí. Pražský " Manhattan" ...
V Seminářské zahradě už od půlky ledna začaly rozkvétat mandloně (vím od jiné blogerky) a já je chtěla alespoň jednou vidět a tak jsem se za nimi vydala
Duben jsem přivítala na Mníšku ....
V půlce dubna se mi naplno rozvonělo a rozkvetlo hyacintoviště. Ze všech rychlených cibulí které si v zimě kupuji a které na jaře jdou do země
Konec dubna jsem už prožívala v Litomyšli, cestou ke kadeřnici
přes Klášterní zahrady
Květnové svátky opět Mníšek a Praha, tentokrát nejen za maminou, ale i na domluvené setkání s Padesátkou. Jelikož jsme měli mít další dandičí setkání, potřebovala jsem si na dobříšském zámku projít trasu kudy jsem plánovala procházku
Prosluněná májová Praha
Půlka a konec května se nesla v duchu dvou nádherných víkendů, kdy jsem poprvé v loňském roce vyrazila na zájezd mimo republiku. První vedl do Rakous na Nebeskou vyhlídku a k vodopádům Myrafäll
Druhý výlet byl do Horní Lužice, k zámku v Kromlau, ke skalce Nochten a do Spreewaldu
Červen se nesl ve znamení motýlků, květů, deště i slunečných dní u bazénu
Perleťovec z Brd
Babočka síťkovaná z Rybníka
I hrnečky jsou z Rybníka
A napotřetí Rybník
Krásný vzpomínání, taková rekapitulace má něco do sebe. Já si začala počátkem léta psát deník, když v něm občas čtu, nestačím se divit :).
OdpovědětVymazatJá nikdy nepropadla kouzlu zvanému Můj milý deníčku. Až na starý kolena mám vlastně pořádný deník, blog .... ale prohlížet fotky mne bavilo odmala. Jen mi jich po rodičích moc nezbylo. Vlastně strašně málo, dokonce ani těch mých. Takže cca od mého půl roku nic, pak mám jednu ve dvou nebo třech letech a pak existuju na fotce až jako prvňáček, a možná jako druhák a třeťák a pak až jako patnáctiletá kvůli občance. Svoje školní fotky jsem ztratila při stěhování, ale ty naštěstí dala ke stažení na Spolužáky jedna ze třídy. Takže jsem si je stáhla. Ale jinak prostě na filmu neexistuju...
VymazatNo a já si na starý kolena ten deník začala psát :D. Virtuální, každý den o pár řádcích, ale vždy vypíchnu jen to nejdůležitější, obzvláště výžblebty našich dětí stojí za zaznamenání :).
VymazatJako malá jsem párkrát zvěčněná tak do jednoho roku a pak skoro nic, jednou za rok fotka školková a školní a průkazková. Po rozvodu v mých osmi si táta foťák vzal sebou a tak další fotky mám asi od patnácti, kdy mamka koupila nový. Takže taky žádný vejvar, vítej v klubu.
Krásná fotobilance. :-D Na některé fotky si pamatuju ze tvých článků, jiné jsou pro mně nové.
OdpovědětVymazatDeníky, které píšu, jsou jen ty cestovní. Také jsem nikdy neměla potřebu svěřovat své pocity a myšlenky papíru.
Tak teď jen doufám, že se mi podaří komentář vložit a publikovat, protože v poslední době s tím mám problémy. Na Google je stále přihlášená Sára (už od prázdnin) a já neměla potřebu s tím cokoliv dělat. Včera jsme trávili celé odpoledne a kus večera u mladých, Ema měla 10. narozeniny a já se zase Sáry nezeptala, jaké má heslo. Příště uzel na kapesníku, nebo ještě lépe lísteček do kapsy. Holt v mládí erotik, nyní sklerotik. Signora
Zadařilo se! Všechny fotky jsou v článcích, tuším že tam není žádná, která by se neobjevila v nějakém článku. Spíš jde o to množství, v kterém si všechno zapamatovat není jednoduché. Ale je vidět, že ty které si zapamatuješ jsou asi něčím lepší a zajímavější než ty ostatní....právě proto si je pamatuješ :-D
VymazatU mně to bude možná způsobeno tím, že mám občas blogovou pauzu, kdy pak není v mých časových možnostech vše dohnat. Proto jsou pro mně některé fotky nové. :-D
VymazatTak to je ono!
VymazatKrásné ohlédnutí za uplynulým rokem. Deník jsem si psala krátce ještě jako školačka. Také si ráda prohlížím fotografie, které mám z dětství a mládí. Fotek našich kluků moc nemám a je mi to docela líto. O to víc dnes fotím vnoučata.
OdpovědětVymazatDětí už mám spousty, fotila jsem já, později i manžel. Fotky si všeobecně prohlížím ráda, jen mi tedy nesmí být jejich prohlížení někým vnucováno při každé možné příležitosti. I na ty svoje se dívám občas, ale ráda si připomínám to co se dělo když jsem to fotila.
VymazatVendy, krásné ohlédnutí, úžasná místa, super fotky.
OdpovědětVymazatPřeji prima dny. D.
děkuju i tobě pěkné dny!
VymazatJe vidět, že už k tobě chodím pravidelně, ten rok jsem šlapala s tebou a byl dle tvých fotek hodně barevný, inspirativní, no jeví se mi fakt parádně. Vím, bylo tam spoustu bolístek, citových zranění, přesto, krásná bilance.
OdpovědětVymazatOno je to jak na houpačce. jednou jsi štastná a nahoře abys vzápětí spadla na držku a nevěděla co bude dál. Aspoň ty fotky mi trochu pomáhají to snášet...
VymazatTož opravdu dobrý výběr Best Of...Lužice, zámek v Mníšku (musím tam někdy zajít) květiny i motýli zaujali
OdpovědětVymazatKdyby ta Lužice nebyla tak strašně dlouhá cesta a přejezdy tak si jí klidně zopáknu. to je ten samý případ jak to Orlí hnízdo.
VymazatTolik krásy jsi viděla a tolik zajímavého prožila. Já se snažím něco podobného zprostředkovat svým vnoučkům. Ne drahé materiální dárky, ale společně navštívená místa společné zážitky. Aby měli jednou na co vzpomínat.
OdpovědětVymazatDoufám že se mi poštěstí něco z toho absolvovat s Bobulkou a nerozpadnout se....
VymazatChtěla jsem ti okomentovat tvůj poslední článek, na Feedly se mi zobrazil celý a tady ho nemůžu najít...
OdpovědětVymazatDruhý půlrok ti nezačal hezky, podle povídání a fotek si pamatuji téměř vše, co jsi zažila. Snad tento rok bude v lepší kondici.
Já to musím sepsat znovu, vypadly mi všechny doprovodné texty. Nevím proč. Takže zítra musím opravit a znovu uveřejnit.
VymazatKrásný přehled. Pěkné fotky. Vendy, v e-mailu jsem měla i upozornění na druhý článek, ale asi jsi ho smazala, nebo nevím, co se s ním stalo. Naštěstí do e-mailu do blogspot celý článek i s fotkami, takže jsem ho četla. Ta druhá půlka roku nebyla vůbec šťastná, třeba bude letošní rok nadějnější.
OdpovědětVymazatNo, vymazala, protože i zmizely doprovodné texty, třikrát jsem to zkoušela a pak jsem ho nakonec musela sepsat znovu, takže tam už zase je.
VymazatKrásné fotky, vydaly by na několik kalendářů.
OdpovědětVymazaturčitě by tam nemohly chybět fotografie kostela ve Františkánské zahradě, kamenný oblouk, Mníšek a samozřejmě i květy.
Panna Marie Sněžná je jeden z nejkrásnějších kostelů v Praze. A most v Kromlau jezdí fotit fotografové z celého světa....
Vymazat