Rok 2018 v obrázcích, part 2 ...

Dnes se tedy podíváme na druhou část loňského roku, která se začala už v posledních dnech měsíce června ukazovat jako ne zrovna standartní. V půlce června se ozvala sousedka s tím, že by přece jen možná bylo dobré začít pomalu vyklízet byt po mamině, protože už je více než zřejmé že se do něj nevrátí. Jenže ono se to řekne hodně jednoduše, ale dejte se jen tak do vyklízení místa, které pro vás bylo od narození domovem, kde jste vyrůstali, rozum začali brát, prožívali první lásky i zklamání z nich. Kde visel na zdi obrázek který jste mamince k MDŽ vyrobili v první třídě a ona si ho tam hrdě pověsila. Vyhazujte věci které jste mívali denodenně v ruce a které dodnes jsou v šuplících.... Jenže nebylo zbytí, já majitelkou bytu nebyla a tak jsem proti tomu nemohla nic namítat.
Ještě že jsou blogy a ochotné blogerky, které
se s vámi podělí o zkušenosti a doporučí vám již ozkoušenou vyklízecí firmu. Domluvili jsme se, pán se přijel podívat a stanovili jsme datum. Jenže do toho se mi koncem června zbláznil muž. Zcela regulérně se zbláznil a skončil na psychiatrii, odkud musel být převezen na neurologii aby posléze opět ještě pár dní pobyl na psychiatrii. Stres z podnikání, nadmíra prášků na spaní i alkoholu způsobilo totální psychický kolaps.
Tudíž se akce Kulový blesk musela odvolat a já čekala co bude dál. Po měsíci ve špitále se muž vrátil domů a vypadalo to, že problémy jsou zažehnány. Jenže poslední červencový den mi ráno v šest začal zvonit telefon. Volali z LDNky, že maminka krátce po půlnoci zemřela. Ve spaní, na masivní plicní embólii. Vedra si opět vybrala svou oběť.... A tak začal blázinec okolo pohřbu, vypovídání všech
možných smluv a znovusjednání další akce Kulový blesk ....

Začátkem srpna tedy proběhlo vyklízení bytu, které bylo mnohem těžší než jsem si představovala. Měla jsme domluvené se synem že přijede dodávkou a některé věci vezmeme na chatu a některé domů. Když jsem viděla jak vyklízeči rozbíjí nábytek, stůl u kterého jsem si psala úkoly, ale i skříňky kde měli své věci děti než jsme se odstěhovali na sídliště, bylo mi zle. Naštěstí na druhou etapu už jsem tam být nemusela. Klíče od bytu, který mi byl i přes dvousetkilometrovou vzdálenost stále domovem jsem hodila sousedce do schránky a rozloučila se s místy kde jsem žila a která jsem milovala....

V půlce srpna jsem jela na třetí výlet, tentokrát do Německa na Orlí hnízdo, Obersalzberg a jezero Königsee. Jak byl srpen horký a suchý, na tenhle jeden jediný víkend se udělalo tak šeredně, že jsem opět na stejných místech už podruhé skoro mrzla a řádně mokla 

Dcera si u domu vysadila komule různých barev, a tak celé léto měla o hosty postaráno

Září se neslo v duchu výletů a cest. Tedy jen tady po Čechách, ale byly stejně pěkné jak ty mimo. Na začátku září jsme se s Padesátkou vypravily na výstavu Čerfových fotek, další víkend jsem s dcerou jela na dlouho slibovaný výlet na zámek Nové Hrady, a na státní svátek jsem už opět brázdila Brdy a jejich okolí....

Nové Hrady

Mníšek a svatováclavské posezení. Bylo krásně teplo a já si vzpomněla, že kdysi jsme také tak teplé počasí ve stejnou dobu měli na chalupě. To jsme se dokonce koupali v našem rybníku

V Dobřichovicích jsem byla celkem třikrát. Dvakrát na výstavě a jednou zde začínal výlet na hrad, který je ikonou všech českých hradů

Koncem měsíce se u nás ukázal první mrazík

Říjen se od září moc nelišil. Byly dny slunečné i deštivé a já poprvé nejela na chatu, nebylo už koho navštívit...

 

Ale na jeden výlet se mi přece jen muže podařilo vytáhnout. Na moje velmi oblíbená místa v podhůří Orlických hor. Na Zemskou bránu k Divoké Orlici a do Neratova. Dál nahoru na Šerlich už jsme ale nepokračovali, přece jen už se stmívalo dřív než bylo člověku milé

Protože bylo teplo, vykvetla mi jedna z nových plných čemeřic, a posléze i druhá

V listopadu jsme konečně našly shodu v termínu, a tak se konalo setkání tří zralých, trochu praštěných a životem obouchaných žen.

Já, Padesátka a Blondýna. Bylo to živelné, veselé a mysl pročišťující. Nejdřív jsme se byly podívat s Blondí na orchideje a motýly a pak už i s Padesátkou jsme v kafárně drbaly a drbaly a .... a jestli neumřely šťastně tam drbou dodnes... eh, pardon. nedrbou, neb jsme se všechny musely vrátit do bližších či vzdálenějších domovů.

Než se tak stalo, udělala jsem si pár procházek do zlatých brdských lesů

..... občas ovšem zahalených v mlze

Orchideje z botanické, první část setkání absolvovaná s Blondí

Protože když už jsem jela do Prahy na setkání, měla jsem na Hlaváku domluvenou jednu transakci, při které mi do sbírky přibylo další staré sklo. Těšila jsem se, jak ho vyzkouším na výstavě, jenže mi jaksi nedošlo, že jsem doma nechala redukci. Tak jsem ho vyzkoušela až později doma. Opět v hlavní roli květy a mrazík

Na konci listopadu jsem do Prahy jela jen na skok. Konečně se uzavřelo dědické řízení a s ním moje pražská životní kapitola. Cestou na vlak jsem se ve slunečném odpoledni courala a kochala se

Protože v listopadu odešel Bobešův dlouholetý parťák labík Bak za Duhový most, a když se o tom dověděly dvě dandíkářky a nezávisle na sobě oslovily třetí, hned první prosincový víkend jsme si jeli do Prahy pro nového dandíčka. Myšpulína

Při návratu domů nás čekalo místní ledové království

V půlce prosince mne čekal poslední výlet. Adventní zájezd na zámek Moritzburg a návštěva města proslulého porcelánu a kurfiřtů, do Míšně

A pak už zbýval jen Silvestr a procházka poslední den v roce. I když venku tomu, že je prosinec nenasvědčovalo vůbec nic

Tolik můj loňský rok. Ten letošní je zhruba stejně (ne)vydařený jak ten loňský. Ubude mi zájezdů, protože cestovka přechází z jednodenních na víkendové, což mi nevyhovuje ani časem ani financemi. Zatím to vidím jen na dva poslední jednodenní které jsem ještě neabsolvovala a které zůstaly v nabídce, teď v březnu opět s Blondí do Drážďan na orchideje a pak v květnu do Polska. Ale zas mám trochu kulturnější zážitky. Teď o uplynulém víkendu jsme opět zašli do kina na ten pro mne fákt úžasnej film Bohemian Rhapsody, tentokrát ovšem i s mužem. A já z hrůzou zjistila že to vůbec bylo poprvé! Nikdy jsme totiž spolu v kině nebyli!! Což trochu uštěpačně glosovala dcera když řekla, že tedy tati, v tomhle si selhal.... no a den po výletu do Drážďan mne čeká koncert Ondřeje Havelky a po dlouhé době zas setkání s kamarádem hudebníkem.

P.S. Doufám, že tentokrát už se článek ukáže jak má, protože ho přepisuji už potřetí....