.... čili nejen kulturou jest člověk živ.
A obzvláště takový hladový, žíznivý a utahaný turista velmi rád někde spočine v lůně tiché kavárny a dá si něco dobrého k napití. Tím se dostávám i k tomu, že jsme po dlouhém hledání a obcházení Vídně kdy jsme se snažily najít místo v nějaké předzahrádce, protože v tom sice datumem podzimním, ale počasím letním dni nechtěly sedět někde uvnitř. Hledaly, leč nenašly. Vzpomněla jsem si, že když jsme s dcerou chodily spolu o adventu Vídní, hned vedle Hofburgu jsme zakotvily v jedné příjemné kavárně. Jenže ono ve tmě vypadá každé, i notoricky známé město jinak, natož to, které vidíte poprvé v životě. Ale kupodivu jsem se trefila a vzaly jsme tak zavděk alespoň posezením v liduprázdné kavárně a tak jsme se na nějaký čas postavily do dlouhé fronty kavárenských povalečů a poseděly si u výtečné kávy, štrůdlu a samozřejmě v mém případě i aperolu....
Výraz kavárenský povaleč vznikl opravdu ve Vídni, v jejíchž více než tisícovce kaváren se tohle provozuje opravdu skvěle. Ono tomu už nahrává vlastně samotná historie. Když se v roce 1683 zasloužil princ Evžen Savojský o porážku Turků před Vídní ti při svém bezhlavém útěku zde zanechali vše co sebou měli, a mezitím byly i zásoby kávových zrn. A tak ve v roce 1685 vznikla ve Vídni první kavárna. Nebyla sice první v Evropě, ale pro Vídeň byla velmi důležitá, protože založila dlouhou tradici kavárenského povalečství.
Pozor, ale ono nejde o nic pejorativního, jde o dlouhou tradici setkávání lidí. V roce 1700 otevřel Armén Diodato kavárnu velmi podobnou už těm dnešním. S biliárem, novinami, kartami a šálkem kávy s vodou.
Hlavním znakem kavárenského povalečství je dlouhé, třeba mnohahodinové vysedávání u kávy. To si kdysi vynutila absence obývacích pokojů kde by lidé trávili svůj volný čas, a tak si rádi zašli do kavárny posedět nad šálkem dobré kávy klidně i na několik hodin. Pití kávy se stalo kulturním zážitkem a součástí života většiny Vídeňanů. Ne náhodou své skladby Mozart i Straus rádi hráli právě v kavárnách. V roce 1788 vznikla dokonce i první hudební kavárna.
Na přelomu 19. a 20. století vznikla i tradice literárního kavárenství. Literáti v kavárnách psali a vzájemně diskutovali o svých dílech. Ostatně své revue v kavárně psali i Voskovec s Werichem nebo Šimek s Grossmannem .....
