úterý 22. ledna 2019

Dávno již tomu ....




.... co kvůli Bobešovi vznikl tenhle blog. Letos to bude v květnu 9 let. Jenže macecha zlá začala i s jinejma věcma, a na Bobíška a jeho kamarády začala zapomínat. Článků jim věnovaným začalo valem ubývat. A jen občas si na něj vzpomněla a dala nějaké fotky.
Ale fotila, a fotky syslila a teď, když už nemá co na blog dávat, jí jsou dobré....

A tak se trochu vrátím k tomu co se vlastně u nás (ne)změnilo. 24.10.18 odešel v patnácti letech  a po patnácti letech s námi labík Bačík. Odchoval Matyldu, Bobeše a Matese. Krom Bobeše už jsou všichni za Duhovým mostem. V létě mi za ptačí Duhový most odletěl žakouš Oskar, a v prosinci přibyla šedá chlupatina a had na čtyřech nohách Myšpulín. 

Následek přechodného částečného ochrnutí Bobeše před třemi roky se ukázal jako fatální v tom, že zadní nožky a svěrač s močákem nepracují na sto procent, ale nikdo si to nedal do souvislosti. Ani vet, a tak jsme léčili nejdřív to co napadlo všechny, a to nachlazení. Pak možný zánět, později prostatu, navržená byla kastrace, tu jsem odmítla a tak jsme vyzkoušeli chemickou. Jak se ukázalo, nemělo to krom toho, že se Bobešovi zmenšila o dost varlata a přestala moč smrdět, žádný jiný výsledek. A Bobeš čůral a ztrácel bobky dál.
Provedla se urologická vyšetření, všechno negativní a tak mi nakonec nabídl vet že mne objednají do Brna na kliniku na neurologické + interní vyšetření vyšetření. Včera jsme tedy obě absolvovali a vlastně jsem se nedozvěděla nic, co bych nevěděla, nevypozorovala a tak trochu už netušila. Jícen naštěstí v pořádku (to byly ty zvracecí problémy rok 2016+17) kdy mi vet řekl, že ty změny na jícnu jsou už trvalé a nevratné. Naštěstí se to neprokázalo a už rok a něco je mi to jasné. Jen jsem se za ten rok neprokrastinovala k tomu abych se objednala na kontrolní rentgen. 
A to, že ten horší pohyb zadních nohou, stáčení jedné packy do strany a i to učůrávání a ztrácení bobků by mohlo být následek toho ochrnutí, mi začalo tak nějak vrtat hlavou už taky dřív. 
Včera se to tedy potvrdilo, jen se bohužel už po těch letech nedala určit příčina proč k ochrnutí došlo. Jestli nějak ve tmě špatně šlápnul, nebo do něčeho narazil, kdo ví. Tehdy byl na rentgenu vidět otok kolem páteře, včera byl rentgen čistý.
Takže budeme rehabilitovat, dostali jsme nějaké léky na zkoušku a už asi napořád budeme potřebovat plenky.

Myšpulín dál cvičí naší pozornost a schopnost okamžité reakce, s Bobím se víc a víc sbližují (což jsem strašně ráda) a doufám že to tak bude už napořád. I když předpokládám, že nějaké třenice a různice budou, ve smečce dvou psů to je normální. Naštěstí Myšpulín pořád ví, kde je jeho místo mladšího psa v hierarchii a nesnaží se vůči Bobešovi prosazovat.