středa 1. listopadu 2017

Murphyho zákony opět v akci ....




Jak jsem se zmínila ještě před odjezdem na Brdy a do Prahy
v jednom článku, měla jsem v úmyslu navštívit jednu fotografickou výstavu.
Na žádné jsem zatím ještě nebyla a tahle mne lákala tím, že byla o mé milované Praze.
Původně jsem tam chtěla jít až v pátek a v sobotu se vrátit domů, protože tu bylo
potřeba uklidit celý penzion po dlouhodobě ubytovaných. Takový byl plán
při dobrém počasí jenže to mne vyšplouchlo a tak jsem svůj přesun z chaty do Prahy
provedla už ve čtvrtek ráno. Zjistila jsem si otvírací dobu výstavy a v daný čas vyrazila.
Výstava je v podkroví Malostranské besedy, takže žádná dálka od mého přechodného
bydliště. Po jejím shlédnutí jsem měla v plánu si sednout na lanovku a vyjet si na Nebozízek
a odtamtud pěšky podzimním Petřínem domů.

Ovšem po výstupu z tramvaje mne přivítal nápis Dnes výstava zavřená! proč a
z jakého důvodu (věděla jsem z fb že je ten den otevřeno a navíc večer je výstava
komentovaná samotným autorem) tak to jsem nezjistila, jen o pár dní později mi přišla od
autora zpráva že si Malostranská beseda prostě může výstavu kdykoli zavřít,
pokud chce v prostorách kde probíhá mít nějakou jinou akci. Což zřejmě bylo v tomto případě.
Znáte to asi sami, máte nějaký plán, ten selže a co teď! Chvíli jsem tedy bezcílně bloumala
po Malostranském náměstí a přemýšlela co dál. Protože počasí nebylo nic moc,
čtvrtek byl opět dost mlhavý a pošmourný tak jít fotit do vnitřní Prahy se mi moc nechtělo,
ale pak jsem si vzpomněla opět na fb a na jednu fotoskupinu kde byly uveřejněné fotky
z věže kostela sv. Mikuláše. No co, vyšlapu si zas pár schodů a juknu z výšky na město.

Nikdy jsem si při pražských toulkách nevšimla nenápadných dřevěných dveří z boku
věže. Částečně to bylo tím, že jsem se tu pohybovala buď před rokem 89 a později mne ani
nenapadlo, že je věž přístupná. Až při shlédnutí oněch fotek. Vyplázla jsem tedy stovku
za vstup a zjistila, že těch pár desítek schodů je celkem 215 plus ještě něco navíc.
To první číslo je počet schodů na ochoz věže a to něco navrch jsou další na bývalou
estébáckou pozorovatelnu skoro v samém vrcholu věže.

Barokní zvonice sloužila zároveň jako požární hláska .
Věžník pověřený funkcí dohledu nad městem
zde i bydlel, což bylo pro mne velkým překvapením.
Měl za úkol každých patnáct minut vyjít na ochoz a pokud někde viděl
kouř nebo plameny vyvěsil ve dne prapor a v nci lucernu a při tom zazvonil
na zvon. Podle toho kterým směrem byl prapor vyvěšen, tam hasiči vyrazili.
jeho byt byl velmi skromný na to že zde s ním často žila i celá rodina. K tomuto
bytu patřila i unikátní černá kuchyně která se v městské zástavbě zachovala málokde.
Druhý byt obýval ještě v 50.letech s rodinou hodinář. Tento byt byl už o něco komfortnější.

Přestože byla stavěná zároveň s kostelem, její větší část byla dokončená až po
dokončení chrámu a nikdy nepatřila církvi ale městu.Věž byla dokončená v roce 1752
a o dva roky byla při pruském obéhání Prahy poškozená. V roce 1927 vypukl v horní části
požár a poškodil část trámoví. Ač se to při mnoha pohledech na tento chrám nezdá, jsou věž
i kopule stejně vysoké. Vyhlídkový ochoz je ve výšce 65 metrů. V šedesátých letech 20. století
si zde STB zřídila téměř ve vršku věže svou pozorovatelnu (musím říct že opravdu na velmi
strategickém místě) z které měla možnost sledovat západní ambasády sídlící v blízkém
i trochu vzdálenějším okolí věže ....

A když už fungoval zákon schválnosti, zaúřadoval znovu. Zjistila jsem, že
moje volba objektivu pro tuto fotoprocházku byl naprosto špatný a tak nešlo
fotit celkové interiéry ve věži ...


Hodiny v bytě ponocného ...


... a jejich krásné kyvadlo


Druhý byt, kde žil věžní hodinář už byl o něco větší i komfortnější. Bohužel
výběr objektivu, který jsem měla sebou byl dost nešťastný a tak jsem
mohla ve stísněných prostorách fotit jen zlomky interiéru




Zvon kterým se vyhlašoval poplach při požáru


Pohled z ochozu na jednu z mnoha výzdob vedlejší chrámové kupole


A jsme v expozici ve věži nejnověji otevřené.
Kajka, nebo také dědkárna byla byla pozorovatelnou
StB. Dědkárna proto, že zde sloužili především vysloužilí tajní agenti. Ačkoli podobných
pozorovatelen je po Praze na 70, tato jediná byla zpřístupněna protože byla nejzachovalejší.
I tak se zde ale musely udělat určité úpravy, jako třeba nové schodiště.

Agenti tu měli i takovýhle provizorní pisoár


Okénka kterými sledovali ruch kolem ambasád USA, Japonska, Velké Británie, Německa
Malty či Francie. Zhora předávali vysílačkou zprávy vozům dole v terénu a ty zajížděli
k objektům sledování.


Nějak jsem nepochopila proč jsou na zdi tyto obrázky, ale když jsem teď zjistila, že schodiště
po kterém se do místnosti dostanete je nově umístěné došlo mi že dřív tu byla podlaha kde stála
právě ta židle ...


.... anebo stůl s televizí, telefonem a ostatními věcmi které potřebovali


Když se schází na nižší patro pod hlásku, je vidět (ale stále i cítit) trámy poškozené požárem
z roku 27



A takhle nenápadně vypadala okénka KAJKY z venku. Kdo neměl dalekohled, nebo
teleobjektiv, ze země je ani nepostřehl.


Řekli by jste, že věž i kopule jsou stejně vysoké?


Jelikož je tenhle pohled natolik známý a profláklý, trochu jsem si s ním pohrála
barevně


Příště se poohlédneme po Praze z výšky 65 metrů a zjistíme že Murphyho zákon o tom
že máli se něco podělat, zaručeně se to podělá a ne jen jednou ....
zaúřadoval potřetí i počtvrté