Nevěřím že po smrti příjdeme my životní hříšníci do pekla, stejně jako nevěřím v Boha a jeho ráj. Peklo si vymyslela církev aby mohla svým stoupencům hrozit věčným zatracením a nutit je k poslušnosti. Vydělávat na jejich strachu při prodeji odpustků. A aby měla bič na ty, kteří se protivili. Peklo pohádkové je kouzelné, plné roztomilých starých čertů i dovádivých čertíků, mrzoutského ale i spravedlivého Lucifera, vládce pekelného. Ovšem existují pekla která s tímto pohádkovým a koneckonců i s tím církevním nemají nic společného a obě pekla jsou jen slabým odvarem toho, které mám na mysli já.
Tímto peklem je dnešní svět, svět válek, hladomorů, násilí, vražd a koneckonců i přírodních katastrof, kdy muka zúčastněných jsou tisíckrát horší než ta která pro své ovečky vymyslela církev. Obrázky z dnešní Afriky, kde se města stávají krvavými bojišti, dětí podvyživených a plných boláků, lidí stojících na palčivém slunci stametrové fronty na vodu. Lidí postřílených ve válkách gangů, a narkomafií, i lidí hledajících v hromadách trosek po zemětřesení a tsunami v Japonsku zbytky svých domů, majetku, životů. O to horší peklo to je, že tito lidé jsou nevinní, žijí své životy v souladu se zákony ať už podle své víry nebo přesvědčení. Jen bohužel se stali, figurkami na šachovnicích jiných Luciferů, a určitě ne těch pohádkových.
Peklo jak jej namaloval holandský malíř Hieronymus Bosch v triptychu POSLEDNÍ SOUD spíš připomíná náš dnešní svět, svět válek a násilí.....
Ale jsou ještě jiná pekla, větší či menší. A to pekla soukromá. Peklo duševního strádání, samoty, domácího násilí. Peklo týraných dětí, které ani v nejmenším netuší proč se v něm ocitly. Peklo depresí z nichž není úniku leda že se rozhodnu pro dobrovolný odchod, peklo nepochopení od těch nebližších a nejmilovanějších.....
Sama jsem si zažila peklo domácího násilí spojeného z peklem alkoholismu, a neschopnosti se hned vymanit. Ale i samoty uprostřed lidí což může někomu připadat nemožné, ale i to existuje . A i to dokáže být docela pekelné......Je ale ještě jedno peklo, ale krásné, a to peklo lásky, kdy nám připadá že když nejsme s tím koho milujeme, když nám nemůže být z nějakého důvodu nablízku, když rozechvěle čekáme na zazvonění telefonu, na zprávu, nebo když se musíme po tom nejkrásnějším milování rozejít, že prostě ta muka pekelná nepřežijeme. To je ale myslím peklo, do kterého se dostaneme velice rádi.
