Jak už je mým zvykem, když mám něco nového
k foťáku musím to prostě zkoušet a učit se a nebýt vůbec spokojená
s tím co mi z toho leze. A tím pádem být naštvaná a nadávat si, že se na to
vlastně vůbec nevykašlu. Obzvlášť když pak vidím co prostě dokáží za kouzla
jiní, padne na mne strašná skepse.....
A tak se plazím po zemi, nebo klečím u záhonů, bojuju s větrem, protože pokaždé
když se rozhodnu něco fotit začne funět, zjišťuju že mám
velké mezery v kompozici, a že byť se snažím, vycházej mi z toho furt takový
divný nemastný neslaný středovky s takovým divným (ne)zaostřením.
A těma vás teď budu zásobovat. Ať si taky užijete 
