pátek 1. března 2019

Včerejší předjaří ....





.... ač meteorologové slibovali na včera rekordní tepoty snad po celé republice, tady u nás, byť svítilo sluníčko, bylo studeněji než předevčírem. Nicméně jsem řekla psům jdeme, než zas bude hnusno a deštivo. Neodporovali, dostali kšíry a rozdvojku, já vzala, jak jinak, foťák a šlo se. Hned kousek za barákem jsem ale začala nadávat, protože místní minifarmář rozjezdil traktorem jedinou přístupovou cestu na louku a dál (pokud ovšem nechci obcházet půl vsi a to ještě po silnici kde pořád někdo jezdí) a místo cesty je bahniště. A to tam dřív jezdily maminky s kočárky, aby se právě vyhnuly autům když chtěly jít s dětmi na hřiště. Pročvachtali jsme tedy blátem na o něco méně blátivou cestu a když jsme došli k další spojce mezi dvěma cestami, další bahniště, tentokrát zas pro změnu vytvořené čtyřkolkáři! Bože, jak já tohle vozítko nesnáším!! Sice vím, že třeba pro některé vozíčkáře je to jediná šance jak se dostat do přírody (vím to z rozhovoru s již nežijícím členem Divadla Járy Cimrmana Janem Kašparem, který sám po úraze na vozíčku skončil a na něm dál hrál) jenže tohle dělají zdraví (tedy zatím) lidé a ničí cesty, dělají bordel po lese a otravují vzduch. Ostatně lesníci už dlouho žádají o zákazy vjezdu do lesů, jenže bezohlednost mnoha čtyřkolkářů je bezbřehá...
Že jsme domů dorazili od bahna všichni, nemusím asi dodávat a tak
Bobeš byl zahnán na pelech, Myšpulín do vany a já likvidovala stopy.