čtvrtek 23. srpna 2018

Pink .... part 2




Byť nás dnes čeká další nášup pink fotek, vezmu to trochu oklikou přes TT. Protože
zrovna s takovými zbytečnostmi jsem teď bojovala. Jak jsem zmínila, musela jsem vyklidit
byt po mamince. Ona byla velká milovnice keramiky a různých blbůstek z ní. Tatínek
jí v tom podporoval a kupoval jí je a my, když jsme za ní jezdili vždy také s nějakou
maličkostí přispěli. Jenže teď předemnou vyvstal velký nerudovský problém.
Kam s tím!!!
Samozřejmě by se nabízelo, že by všechno skončilo u mne, jenže v tom je právě ten háček.
Já jsem pravý opak maminky, všechny tyhle pracholapy nesnáším a narozdíl od jiných,
kterým skleníky a všechny možné vitríny slouží na uložení právě takových různých sarapatiček,
já v nich mám všude knihy. A občas nějakou drobnůstku. Jenže u maminy to bylo hafo věcí.
Miniaturek, větších váziček, mističek až po celé servisy. Tak miniaturky jsem si vzala všechny
na chatu, tam se dají pověsit a zútulnit tak jimi místa jinak holá, jednu sadu hrnečků si vzala
sousedka, protože se vyráběli v jejích rodných Plasích, ale pak tu byla otázka věcí, které
jsem znala odmala, s kterými jsem vyrůstala, z kterých jsme pili kávu na chalupě. Věci
ke kterým jsem měla silné pouto. Co teď.... bolelo mne, že by měly skončit rozbité na
skládce, jenže vzít si je domů taky nebylo možné. Už naše půda zas potřebuje hodně probrat.
Jeden polévkový servis jsem si tedy vzala na chatu a druhý, čajový si díky zveřejnění na FB
vzala naše kadeřnice. A za to jí jsem hodně vděčná .... o zbylé hrnečky se půl na půl rozdělila
dcera se synem. Zbylé věci ovšem musí na skládku stejně. Ale to už já naštěstí neuvidím
Jenže i já mám takové, v dnešní době pro mnohé, zbytečnosti
které nutně potřebuju mít. U mne to jsou knihy a kytky. Knihy už nekupuji, jak pro jejich ceny
ale hlavně proto, že je nemám už kama dát. (Velká část knihovny rodičů skončila taktéž na chatě)
Takže zbývají kytky. Pokojové, venkovní, malé, větší i ty které dokáží zarůst kdeco. No a tím se
dostávám k dnešnímu původnímu meritu věci...
Ke druhé části růžové kolekce.



Oleandr nesměl samozřejmě v mých přenosných květinách chybět ...


..... stejně jako syrský ibišek mezi keři v zahradě


Samozřejmě růže, ty nesmí chybět v žádné zahradě, a o tyhle se mi postaral ještě na učňáku synek.
Mohli si ve škole kupovat s velkými slevami rostliny a tak pamatoval na maminku. Mimochodem tady
uvidíte fotky které tu už proběhly v čb a černobarevné variaci v originále ...






A moje nové nezbytnosti. Tohle je křín, někdo ho může znát pod přezdívkou venkovní
amarylis, nebo i mořský amarylis. Mám ho od jedné bývalé spolužačky, taktéž velké
zahradnice a milovnice zajímavostí. Jen jsem myslela že kvetou kvety najednou, alespoň
na fotkách tomu tak je. Mě kvetly po jednom, dost rychle odkvétaly. Možná že to bylo
letošními teply, uvidím jak se zachová příští rok.




A další letošni nová zbytečnost jsou begónie. I tahle je z nové letošní objednané kolekce.
Déšť jsem dodala já ze spreje s vodou Mrkající Ale chudinkám letos vůbec nesvědčí ta sucha,
paradoxně mi strašně uhnívají. Ani květy nemají takové jako jindy.