09 března 2022

Volání jara....

 

.... čili jarní výzva na blogu Jarušky je pro 
mne něco jako rochnit se ve vaně plné teplé vody s ohromnou hromadou pěny. Nikdy se nemůžu nabažit ani jednoho ani druhého. Ovšem narozdíl od toho příchodu jara, který je jen jednou za rok, tu vanu si můžu dopřát obden. Ale i tak se mi nechce nikdy ven. Nic, trochu jsem zabloudila do jiných pocitů. Takže zpět k jaru. Myslím, že na jaro se těší každý, a přeje si, aby přišlo co nejdřív, i když letos je naprosto odlišné od předpovědí, které slibovaly už přelom února a března a pak i celý březen jako abnormálně teplý. No nevím, ale stálé noční a i občasné denní teploty pohybující se pod nebo lehce nad nulou a někde i sněžení mi zrovna jako abnormálně teplé nepřijdou. Ostatně to jsem si vyzkoušela i teď o trochu delším víkendu na chatě. Na procházkách mi docela na foťáku mrzly prsty a popravdě nijak mne to  focení ani nebavilo. Už to tam mám ofocené kolem dokola a hledat nové pohledy je čím dál tím větší dřina. Navíc ani květů jara tam člověk moc nenašel, sněženky se mi okolo skalky teprve tak nějak rozpačitě dívaly v poupatech kolem, a v lesích nic člověk nenajde. Takže si musí nechat tak akorát zdát o údolích plných sněženek nebo bledulí. Jen maximálně narazí na pár jaterníků když je jejich čas. Takže volání jara tedy mohu vyslyšet zatím jen tady u nás na zahradě ....