pátek 30. srpna 2013

Na houbách....



Hrozně ráda sbírám houby.
A tak po včerejší optimistické reportáži na Velké Sestře Nově, oslavných článcích na Novinkách.CZ a v poslední řadě nadšení souseda který mi tvrdil že je v lese hub mraky, a že on sám na sto metrech nasbíral celý plný koš hřibů mou houbařskou vášeň vytočilo do obrátek a já vyrazila.Nejsem však klasický houbař. Chybí mi dvě základní houbařské povinnosti. Vstát za rozbřesku a vyrazit a polykat při tom kilometry. Z obojího mne vyléčily pobyty na chatě mého biootce v dětství. Vypěstovala jsem si tam za a) doživotní nechuť k brzkému vstávání (každý den vstávat o prázdninách ráno v půl šesté je děsná pruda) za b)uhnala jsem si tam dlouho léčenou plíseň na nohou zapařovaných každodenním nošením holin a za c) na dlouhá léta absolutní nechuť ke konzumaci smaženice. Do lesa chodím kdy se mi zachce, v lehkých botách a pokud nenajdu na prvních třech kilometrech houbu vracím se okamžitě domů...
Cestou do kopce jsem neustále musela odpovídat na stále se opakující otázku: "Jdete na houby? Jo, jo, je jich mraky!" Otázku ovšem absurdní vzhledem k tomu, že se mi na krku houpala nepřehlédnutelná červená a masivní zrcadlovka a obě prázdné ruce jsem měla vražené do kapes u džín(plátěné tašky a malý nožík se skrývaly v brašně na foťák).
Cestou po kraji pole ovšem mé nadšení bylo brzy nahlodáno pohledem na houbaře vracející se ze směru kam jsem měla namířeno s koši vrchovatě naplněnými krásnými hřiby. Pro houbaře není více deprimující pohled na houbaře s plnými koši, zvlášť když víte že vám rejdili na vašich oblíbených sbíracích místech. Mraky hub se rozplynuly v okamžiku kdy jsem vstoupila do lesa do košů jiných hledačů. V samotném lese bylo buď prázdno, nebo hromady okrájených nohou nebo hledači - halekači. Ani jedno mne tedy nenadchlo. Zvlášť ti halekači....určitě to znáte..."PEPO! FRANTO! MÁŇO! KDE STE? MÁTE? NÉ? JA TAKY NÉ!"...navíc jak zjistí že se před nimi pohybuje jiný hledač nenápadně nápadně se mu přilepí na paty a sledují jeho kroky v naději že je dovede na paseku plnou půlkilových hřibů. Pro takový případ je skvělá taktika neustále se shýbat pro každou houbu kterou vidíte i když není jedlá, nonšalantně očistit a uložit do tašky či koše. Za chvíli je to dovede do stavu naprostého zoufalství a oni vyrazí šíleným tempem aby vás předběhli a mohli si užít tu sklizeň sami.
Vy spokojeně vyházíte to co není k jídlu a pokračujete svým tempem hlemýždím a směrem tam kam chodí vítr spát a vy hledat hřiby o kterých víte že tam každoročně jsou.
Jenže dalším nemilým překvapením které vás, krom hromad zapáchají siláže kterou nevím proč rozváží myslivci k místům kam chodí rokovat srny a divočáci, zápachu ze střev která tam zanechali zřejmě pytláci, je i to že ten váš skvělý a každoročně navštěvovaný flek je vykácený!! Sakra práce, ale on je vykácený i ten druhý a třetí a....
V tom všem zoufalství se ale na vás najednou z listí usměje hříbek jak malovaný a hele! támhle je druhý !no šmankote a třetí!! a vy okamžitě zapomenete na všechna příkoří, na jehličí za krkem, v kalhotách i hlavě, na věčné odhánění much, smetání pavučin s obličeje a užíváte si ten slastný pocit když pomalu zanoříte prsty do půdy a táhnete opatrně tu baculatou hříbkovu nožku, pomalu a pečlivě očistíte,přičichnete a uložíte k ostatním bráškům...


26 / 52

1 / 23.8.13
Každý uklizený kout ať už doma nebo na zahradě dělá radost. Já se dala do pálení větví, které se už nedaly rozdrtit v drtiči a nakupily se mi u ohniště. Začala jsem už ve čtvrtek odpoledne a večer a dneska jsem to okolo pohrabala a uklidila místo v technické zóně po dřevu které manžel před třemi nedělemi pořezal. Bude potřeba začít vyklízet další kompost tak aby se dala hlína z něj kde skladovat. Mákla jsem si, trochu mě bolej záda ale zase je kus práce vidět....a to je vždycky důvod k radosti.

2 / 24.8.13
Upekla jsem úplatkový koláč pro syna, a rozebrala kočkám škrabadlo aby byl pokoj od dcery. A proč? Protože je potřeba ho zrenovovat a potřebuji k tomu syna. Proto ten úplatek. Už koupil i nový provaz, protože doma vyráběl škrabadlo pro ten jejich kočičí přírustek tak je potřeba nově omotat sloupky a uříznout dvě lehací plochy. Potáhnu si je kobercem sama, ale to řezání a vrtání potřebuju od něj. A pokoj od dcery je že pořád za mnou nechodí a neříká:...."mělo by se rozebrat to škarabadlo!" alespoň pětkrát za den...A mám ještě jeden den k dobru ke klidnému spaní! Hurá!!!

3 / 25.8.13
Ještě pořád se můžu bez výčitek svého svědomí poflakovat. Dneska zase jsem byla celý den samotná a tak jsem jen převlékla postel, miluju totiž zachrout se po vkoupání do čerstvě převléknutého, vyluxovala a protože pršelo usedla jsem bez nějakých špatných myšlenek typu "Máš na zahradě tolik práce" ke sledování F1...je to radost si takhle hovět!

4/ 26.8.13
Dneska jsem původně vyrazila do města jen sehnat časopis o dandíkách u kterého je i malý plyšový dandík. To bylo jako první věc a jako druhá koupit v pekárně celozrnné kaiserky a slunečnicové housky, které mi ohromně zachutnaly. Jenže....časopis jsem zakoupila hned na nádraží, ale vzala jsem to k pekárně ulicí plnou lákadel. Jako první byla hobby prodejna kde měli jednu okrasnou trávu která mi zašla a moc se mi líbila takže jsem si jí koupila, když jsem šla platit jen tak jsem se podívala co mají v nabídce semínek a hlavně slunečnic, měli, takže tři různé pytlíčky semínek. Pak do pekárny přesně podle plánu. Ovšem proti pekárně je galanterie kam už dlouho chci zajít koupit mašle na artyčokovou metodu o kterou se chci pokusit. Takže neplánovaně. Čtyři podzimní barvičky plus polystyrénová koule. A ještě, jó!.... Podívat se po nových riflích. Byli. A vínové. A v mé velikosti. Hubnutí začíná přinášet své ovoce. Při placení kouknu a vidím. Krásnou vínovou kabelku. Ještě mi na ní vyjde takže jí beru....Že já vůbec do toho města lezla! Ale ta radost !!

5/ 27.8.13
Ještě včera večer jsem se dala do pokusů vyrobit něco artyčokovou metodou. Tak pomalu se blíží zima a tak se to do doby než to začne být aktuální naučím co nejlépe. Seděla jsem u toho od sedmi až do jedenácti. Dneska mám sice trochu zatuhlá ramena a bolí mne hlava a prsty, jenže jsem vcelku spokojená s tím co jsem vyrobila. a mám radost z toho jak mne to baví.Tak má to mouchy , ne že ne ale....a dala jsem dneska ještě jednu kouli, tentokrát trochu jinou metodou, ta opravdu vypadá jak zákryt na artyčoku. Postahovala jsem si nějaké inspirace a přišla na to, že je naprosto zbytečné kupovat celá balení mašlí. Stačí spolehlivě na ty koule, vajíčka nebo srdíčko klíďo 2 m od každé barvy. No jsem alespoň chytřejší a v pondělí až půjdu z masáže zase něco nakoupím....

6/ 28.8.13
Nula bodou, nula radostí...prostě prostřední středa jak vyšitá....

7/ 29.8.13
Sluníčko se dneska zase začalo trochu víc ukazovat a tak jsem se dala opětně do zahrady. Zjistila jsem že se mi na záhonu začínají množit rozrazily, které se tam vysemenily. Tak jsem si je povyryla a zasázela do truhlíků. Něco půjde na druhý záhon a něco možná na chatu. Je to radost když je vidět že se kytičkám daří tak že se i vesele množí.

K růžím patří listy, k listům patří kapky....


Dvě opět moje oblíbené...
Kapičkové. Vypadají stejně, ale nejsou. I kapky vypadají na první pohle stejně.
A při tom je každá jiná...



Ach ty růže....


I když jsou pro někoho pyšné,
někdo k nim zase rád voní,
jiný je má prostě rád takové jaké jsou.
Pro mne jsou inspirativní, voňavé, pyšné i královské.
Prostě jsou to růže...