Struktury 3, aneb není zelená jako zelená a není list jako list.....

Že není zelená jako zelená se ukáže teď na jaře, kdy se příroda odstíny zelené barvy odívá od korun stromů po jejich paty. Na jediné větvičce se najdou hned dva odstíny zelené. Od tmavě zelené po svěží zeleň nových jehliček jehličí, či světle zelená listů osiky a kaštanu. Podobnost listů buku a habru ale končí při pohledu na jejich nositele. Hladší listy buků korespondují s hladkou kůrou kmenu, a vroubkované listy habru zase z jeho trochu vrásčitou. Ale když se člověk podívá na jejich růst, buk se svojí košatou korunou rozestřenou do šířky a habr se štíhlou siluetou jsou velmi rozdílní....

V listové růžici vlčího bobu se po ránu vždy drží kapka rosy a když do ní zasvitne sluníčko, zajiskří jako malý diamant. A zelenožluté květy pryšce se moc líbí mravencům.

Struktury 2.....

Stejně jak není stejná kůra na dvou stromech, tak není dvou stejných kamenů. Mám kameny ráda, kdekoli jsem, tak si odtamtud nějaký zajímavý kámen či kamínek přivezu. Pro někoho je kámen tvrdá studená věc, pro mě zajímavý přírodní výtvor který dokáže obzvláštnit zahradu nebo záhon....

---

Ale nejen kámen, ale i dřevo patří mezi zvláštní struktury....

Nakouknutí přes ploty v nové sezoně...

Když jsem v loni lovila záběry ze zahrad které mne něčím zaujaly, slíbila jsem, že se ještě někdy do nějakých podívám. Tentokrát jsem udělala výběr ze zahrad v kterých mne něco zaujalo a do kterých jsem nakoukla při procházce ulicemi s oběma Bobeši když jsem byla den před výstavou u rodičů. Jak jsem již řekla, zdejší zahrady patří ke starším, tudíž i osázení tomu odpovídá. V drtivé většině to jsou vzrostlé stromy, ale i keře. Mezi nimi mají svoje místo rododendrony a azalky. Ale i japonské javory a jehličnany.

---

Tato mohutná vila po dostavbě vypadala jak betonový kryt, její terasy ale jak je vidno po letech obsadily nádherné exmpláře cedrů, ať již v klasické formě na vyšší terase tak ve formě převislé či plazivé na dolní terase. K nim se připojil smrk pichlavý v barevných variantách stříbrné i zelené. A na nejvyší terase i borovice kleč. A jak je v této kombinaci vidět, výsadba z jehličnanů vůbec nemusí vypadat fádně a nezajímavě pokud se zkombinují různě barevně i vzhledově.

Altánek ve stínu stromů, co víc si přát....

Japonský javor před vchodem a nad ním zlaté a červené listy tavolníku....

A opět japonský javor v akci, tentokrát ale v červené barvě na pozadí zelených jehličnanů.....

A už se dostáváme k azalkám a rododendronům.....

V barevnosti opravdu momentálně vedou .....

Tam kde jsem doma.....

Tam kde jsem byla dlouhá léta doma je část Prahy jménem Smíchov, a ještě správnější lokalizace je část Smíchova která tvoří předěl mezi Košíři, Hřebenkami a Strahovem. Je to část kde je minimum velkých činžovních domů, ale převládají zde prvorepublikové malé vilky, větší vilky a pak hodně velké vily. A proto také je zde neuvěřitelné množství zeleně a zahrádek. Před domy, za domy i na domech. Tedy správněji na terasách atriových domů. A valnou část tvoří vzrostlé stromy ať již jehličnaté nebo listnaté. Ulice jsou lemovány javorovými nebo lipovými stromořadími. Dnes již je bujná zeleň i okolo relativně nové výstavby domů které byly stavěny v sedmdesátých letech. Ulice kde jsem bydlela se jmenuje U Perníkářky. Tou Perníkářkou není myšlená pekařka perníku, ale usedlost stejného jména. Vznikla v 17.století na místě bývalé vinice. V dobách kdy části Prahy jako Smíchov, Košíře, Břevnov a jiné byli jen malými vískami okolo Královského města Prahy sloužila svému účelu jako hospodářská a zemědělská usedlost. V době kdy já jsem přišla na svět a v další době sloužila jako činžovní dům, kde bydlelo i několik mých kamarádů a spolužáků. Později ovšem byla předmětem restituce a začala chátrat. Novou a vlastně skoro původní podobu jí však daly až nové majitelky, jeptišky karmelitánky. Ty celou usedlost zrekonstruovaly a byl zde klášter, studentský hostel a i hotel a špičková restaurace. Jelikož tato část řádu pocházela ze Španělska tak jídla i vína byla hlavně španělské provenience.

---

Takto vypadala usedlost ještě zhruba před deseti lety.

A takto vypadá v dnešní době po rekonstrukci...

Krásně zarostlá novější zástavba kde vedou jehličnany ale ke slovu se dostává i břečťan a přísavník. A pohled na pražskou stolovou horu Na Vidouli. Jedním z větších pražských parků, který je právě kousek od této naší ulice je i Klamovka. Jméno nese podle rodu Clam - Gallasů, kterým zde patřily rozsáhlé pozemky.

V zahradě jedné z rodinných vil je mrtvý strom obrostlý nádhernou bílou formou wistárie čínské. Tato nádherná popínavá liánovitá rostlina je vůbec ve zdejších zahrádkách oblíbená, nejen že dala nový život starému stromu, ale pne se i po plotu jiné vily a nakonec se jí podařilo z toho plotu utéct i na jeden z velkých javorů lemujících zdejší ulice.

Detail krásných a kupodivu i vonných květů wistárie. Tato liána pokud má dobrou oporu dokáže rychle obrůst a dorůst cokoli i do dosti velkých výšekk Nádherně to je vidět na Pražském hradě kde se šplhá po jednom z paláců do výšky dvaceti metrů.

A tady je uprchlík z plotu.....

Velmi ráda se do těchto míst vracím, stává se to většinou když jedem na výstavu a u rodičů spím, nebo při jiných příležitostech. A pak se jdu projít po zdejších tichých ulic a nakukuji přes ploty do velkých zahrad i do menších zahrádek.

Velký dík za ocenění mého blogu.....

Mám velkou radost že za ten rok existence mého blogu , který je pro mne mimochodem jak zábavou , tak i určitým druhem terapie protože se k němu a k psaní uchyluji vždy když mne něco trápí, nebo když vidím, že něco trápí ostatní, anebo když naopak mám z něčeho velkou radost a chci se o ní podělit s ostatními, se našlo i pár stálých a věrných čitatelů kteří se vracejí a zůstávají i nadále. Pro mne to znamená, že to co dělám a píšu není zas až tak špatné a nutí mne to neustále se zlepšovat. Díky němu jsem ovšem poznala i jiné blogy a hlavně lidi, kteří jsou za nimi schovaní v tom ohromném kyberprostoru. Jedním z nich je navíc člověk s kterým se znám i osobně, myslím že můžu říct i kamarádka, byť ve vystavních kruzích jsme si konkurencí, zapálená chovatelka krásných dandíků, fotografka, člověk který rád cestuje a navíc majitelka pěkných webových stránek, která dostala vloni ocenění od anglického pet obchodu který vyhledává a oceňuje stránky o pejscích a zvířátkách vůbec. A tak jelikož ona je již nositelkou ceny za nejhezčí stránky, je oprávněna tuto cenu též udělovat. A tak je pro mne elkou radostí a ctí, že jí dala právě mému blogu. Dík moc Blani Dog Leads

Get Yours Here!